PROFILPELAJAR.COM

Pablo Casals
Pablo Casals
	Pablo Casals
Základní informace
Rodné jméno	Pau Carlos Salvador Defilló
Narození	29. prosince 1876; El Vendrell
Úmrtí	22. října 1973 (ve věku 96 let); San Juan
Místo pohřbení	Cementiri del Vendrell
Žánry	klasická hudba
Povolání	violoncellista, dirigent, hudební skladatel, autor autobiografie, hudební pedagog a vysokoškolský učitel
Nástroje	violoncello
Členem skupin	Americká akademie umění a věd
Ocenění	Zlatá medaile Královské filharmonické společnosti (1912); Hijo Adoptivo de Barcelona (1934); velkodůstojník Řádu čestné legie (1946); honorary doctorate of the University of Montpellier (1946); Prezidentská medaile svobody (1963); … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Susan Metcalfe Casals (1914–1928); Marta Casals Istomin (1957–1973)
Partner(ka)	Guilhermina Suggia (1906–1912); Francesca Vidal i Puig (do 1955)
Rodiče	Carles Casals i Ribes a Pilar Defilló Amiguet
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pau Casals Defilló, známější jako Pablo Casals (29. prosince 1876 El Vendrell, Tarragona, Španělsko – 22. října 1973 San Juan, Portoriko) byl španělsko-katalánský violoncellista, dirigent, skladatel a pedagog. Pro své interpretační mistrovství a virtuózní novátorskou techniku hry je považován za jednoho z největších violoncellistů všech dob.

Život

Narodil se v malém katalánském městečku El Vendrell na břehu moře. Měl 10 sourozenců, Pablo byl druhorozené dítě.^[1] Otec byl učitelem hudby a varhaníkem v místním kostele a Pablo již od raného dětství projevoval velké hudební nadání. Od čtyř let zpíval v chrámovém sboru, učil se na klavír a další nástroje. V deseti letech mu na jeho přání otec zhotovil první primitivní cello z tykve s jednou strunou, na kterém dokázal hrát jednoduché skladby. ^[1]^[2] Rodiče ho poslali do hudební školy v Barceloně, kde pod odborným vedením pokračoval ve hře na klavír a violoncello, studoval hudební teorii a kompozici. Byl velmi pilný a již v raném věku ovládal řadu obtížných skladeb pro violoncello, mj. Souvenir de Spa od A.-F. Servaise nebo Šest suit od J.S.Bacha, kterou však veřejně hrál až po deseti letech.^[1]^[2] Byl prvním interpretem, který toto obtížné dílo hrál celé, protože poslední tři suity byly pokládány za nehratelné.^[3] Ve třinácti letech měl první koncert a brzy si začal přivydělávat hraním v kavárně. Všimla si ho i místní kritika, stával se známým. V r. 1893 odjel s matkou do Madridu, kde s podporou bohatého mecenáše hraběte de Morphy, přítele královské rodiny, studoval na konzervatoři. Po dvou letech mu hrabě domluvil přijímací zkoušku na Královské konzervatoři v Bruselu, která tehdy patřila k nejlepším školám v oboru smyčcových nástrojů v Evropě. Casals zkoušku udělal, ale odmítl nastoupit, protože se cítil dotčen přístupem přijímací komise a rozhodl se pro studium v Paříži^[2]. Hraběte jeho chování urazilo a přestal jej podporovat. V Paříži, kam ho doprovázela matka a nejmladší bratr, se ocitli bez prostředků. Po čase sice získal místo cellisty ve varietním orchestru, ale existenční starosti a stesk po domově ho přiměly k návratu do Barcelony. ^[1]^[3] Vyučoval na konzervatoři, hrál v divadelním orchestru a pořádal koncerty.

V r. 1899 se vrátil do Paříže, kde již na svém prvním veřejném vystoupení zaznamenal velký úspěch, který byl počátkem jeho dlouholeté světové slávy. Usadil se v Auteil u Paříže, odkud podnikal koncertní turné po Evropě a Americe. Vystupoval jako sólista nebo s klavírním triem, které založil se svými přáteli klavíristou Alfredem Cortotem a houslistou Jacquesem Thibaudem. ^[1] Jeho virtuózní technika, spojená s hlubokým pochopením smyslu díla, vzbuzovala nadšení posluchačů. Stal se jedním z nejlepších výkonných hudebníků světa, byl oceněn mnoha státníky i uměleckými organizacemi. Pořádal také interpretační kurzy a vychoval několik slavných violoncellistů.^[3]

Od roku 1914 působil Pablo Casals také jako dirigent, což bylo jeho velkým přáním. Dirigoval orchestry ve Francii, Anglii i USA. V r. 1920 vybudoval v Barceloně na vlastní náklady profesionální symfonický orchestr. Orquestra Pau Casals, který během let získával ve Španělsku stále větší uznání, občas vystupoval se sborem tvořeným z dělníků a dětí Orfeo Graciens.^[1] Přes svou velkou slávu byl Casals skromný a dobrosrdečný člověk, který chtěl vynikající sólisty a kvalitní hudbu zpřístupnit širšímu okruhu posluchačů. V r. 1925 založil Associació Obrega de Concerts, společnost dělníků a pracujících, jejíž členové mohli za menší příspěvek navštívit koncerty vážné hudby. ^[2]^[1] Chtěl se natrvalo usadit v Katalánsku, kde s rodinou svého bratra stavěl dům na pláži v Sant Salvadoru nedaleko Vendrellu.

Po nástupu Francova fašismu strávil zbytek života v dobrovolném vyhnanství. Jako přesvědčený demokrat a republikán na protest proti fašistickému režimu odešel do exilu a prohlásil, že se do Španělska nevrátí, dokud zde nebude obnovena demokracie. Usadil se v městečku Prades ve francouzských Pyrenejích. Uspořádal několik dobročinných koncertů v jižní Francii a Švýcarsku.^[1] V letech 1936 - 1939, kdy byly živé koncerty omezeny, natočil na desky Bachovy suity pro violoncello. Při poslechu řekl: "Ví někdo, co mě to stálo? Padesát let práce a pochybností."^[1]

Pablo Casals se třikrát oženil, ale vlastní děti neměl. První manželku, americkou sopranistku Susan Metcalfe, si vzal v r. 1914. Pořádali spolu koncerty v USA, Mexiku i Evropě, při kterých ji Casals doprovázel na klavír.^[3] Rozešli se v r. 1928. V r. 1955 se oženil se svou dlouholetou spolupracovnicí Francescou Vidal de Capdevila, která však brzy po sňatku zemřela. Jeho poslední manželkou byla Marta Montaňez y Martinez, které bylo v době sňatku v roce 1957 pouhých 20 let. Zůstala s ním až do jeho smrti.

Po válce pokračoval v kariéře jako violoncellista a dirigent. V r. 1956 se odstěhoval na Portoriko, kde založil symfonický orchestr, konzervatoř a pořádal hudební festivaly. I přes vysoký věk koncertoval v Evropě i Americe. Několikrát navštívil Prahu, kde mu v r. 1958 Karlova univerzita udělila čestný doktorát.^[2] V roce 1973 řídil svůj poslední koncert v Jeruzalému. Zemřel v nemocnici v San Juanu na Portoriku na následky srdečního infarktu ve věku 96 let, pouhé 2 roky před koncem frankistického režimu. V r. 1979 byly jeho ostatky převezeny do rodného města Vendrell u příležitosti 100. výročí narození.

Hra na violoncello

Při hře se Casals snažil o maximální uvolnění při zapojení celého těla, uvolnil lokty od těla, aby se mohlo při hře pohybovat. Tím zjednodušil pohyb levé ruky po celém hmatníku a pravé ruce dal možnost většího smyku Změnil vnímání pohybu smyčce po strunách v závislosti na tvorbě tónu, jeho odstínech a hlasitosti. Zavedl nový systém prstokladu s použitím přehmatů a širokých poloh. Používal vibrata jako výrazového prostředku pro zesílení napětí a tím dodával skladbě nový rozměr. ^[3]

Jeho řemeslná technika byla vždy doprovázena dokonalou znalostí celého díla, snahou o pochopení skladatelova záměru a citlivým přístupem k jeho interpretaci. Nikdy nesnížil svoji uměleckou důstojnost k tomu, aby ohromoval posluchače jen technickým provedením.

Vlastní tvorba

Základy kompozice mu vštípil už v dětství jeho otec. Spolu s ním složil v deseti letech vánoční zpěvohru. Jeho vlastní tvorba není rozsáhlá. Zahrnuje skladby pro violoncello a orchestr (Sardana, Adagio), úpravy katalánských lidových písní (Píseň ptáků) nebo sbory pro děti. Hudebně hodnotné jsou také jeho kadence k violoncellovým koncertům Haydna, Schumanna, Monna a Boccheriniho.^[3]

Vybraná diskografie

1926–1928: Casals, Jacques Thibaud, Alfred Cortot – tria autorů Franze Schuberta, Roberta Schumanna, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Beethovenův Archduke, Haydnovo trio G dur. Beethovenov variace Kakadu (nahráno v Londýně)
1929, Johannes Brahms: Double Concerto, Thibaud, Cortot
1929: Dvořákovy a Brahmsovy koncerty
1929: Beethoven: Čtvrtá symfonie (nahráno v Barceloně)
1936-1939: Johann Sebastian Bach: Suity pro violoncello
1936: Max Bruch: Kol Nidrei – London Symphony (Landon Ronald).
1937: Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr – Česká filharmonie (George Szell).
1945: Edward Elgar: Cello Concerto – BBC Symphony (Adrian Boult).
1950: Živá nahrávka z festivalu Prades
1950s Schubert: Kvintet C dur, Isaac Stern, Alexander Schneider, Milton Katims, Paul Tortelier
1953: Schumann: Koncert pro violoncello a orchestr a moll, Op. 129
1959: Joseph Haydn: Symfonie č. 45 „Na odchodnou“, Mozart: Symfonie č. 36 „Linecká“ (Živá nahrávka)
1960: Festival Casals in Puerto Rico (Živá nahrávka od Everest Records):
- Dvořák: Concerto in B Minor for Cello and Orchestra, Op. 104, dirigent Alexander Schneider
1961: Mendelssohn: Klavírní trio č. 1, Alexander Schneider, Mieczysław Horszowski (živá nahrávka 13. listopadu 1961)
1963: Ludwig van Beethoven: Osmá symfonie
1964: Bach: Braniborské koncerty
1966: Bach: Orchestrální suity
1969: Beethoven: První, druhá, čtvrtá, šestá a sedmá symfonie
1974: Oratorium El Pessebre (The Manger)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pablo Casals na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ VON TOBEL, Rudolf. Pablo Casals. Praha: F.Kosek, 1946. 85 s.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e CODR, Milan; ČERVINKOVÁ, Blanka. Přemožitelé času sv. 5. 1.. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Pablo Casals, s. 106–109.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Pablo Casals - život a tvorba Bakalářská práce - PDF. docplayer.cz [online]. [cit. 2019-05-29]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pablo Casals na Wikimedia Commons
Galerie Pablo Casals na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pablo Casals
(anglicky) Bach-cantatas.com
Nadace Pau Casals
Violoncello – Pablo Casals
Nahrávky na YouTube.com^{[nedostupný zdroj]}

[:0-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ VON TOBEL, Rudolf. Pablo Casals. Praha: F.Kosek, 1946. 85 s.

[:1-2] CODR, Milan; ČERVINKOVÁ, Blanka. Přemožitelé času sv. 5. 1.. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Pablo Casals, s. 106–109.

[:2-3] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Pablo Casals - život a tvorba Bakalářská práce - PDF. docplayer.cz [online]. [cit. 2019-05-29]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

PROFILPELAJAR.COM

Pablo Casals

Život

Hra na violoncello

Vlastní tvorba

Vybraná diskografie

Reference

Externí odkazy

Read other articles:

Tortellà

Beautiful Liar

Einsatzgruppen reports

Haiti

Mehmed IV

Mae Fah Luang Foundation

Qin dynasty

Triple-Entente

Wiley Rutledge

PSSB Bireuen

2014–15 Michigan State Spartans men's basketball team

Blockhaus d'Éperlecques

Chromosome 1

تيغوسيغالبا

William Digby (5e baron Digby)

Handa, Aichi

René Houseman

佐藤琢磨

Platonism

Badessa