Rohatiny se nacházejí v pomyslném středu mezi obcemi Lednice, Borek, Kočín a Kozojedy. Území se skládá z velké části z orné půdy. Se svojí rozlohou necelých 1140 km² je řazeno mezi menší parky Plzeňského kraje.
První zmínky o tomto území pocházejí již ze začátku 19. století. Území je spojováno s ložisky břidlic obsahujícími podíl síry a s tím spojenou těžbou kamenečných a kyzových břidlic (tj. pyritonosných břidlic) používaných k výrobě kyseliny sírové a louhu. Po těžbě zbyly na území parku pozůstatky minerálních podniků poblíž potoků. Vyskytují se zde i pozůstatky po hlubinné těžbě – štoly a haldy hlušin. Štoly jsou tvořeny chodbami s poměrně velkým prostorem uvnitř, v dnešní době jsou zaplaveny, hladina vody sahá do několika desítek centimetrů.[2]
Na území parku se nalézá štola Rohatiny I, která byla vyhloubena při těžbě břidlic. Je tvořena několika propojenými chodbami s relativně rozlehlými prostory a má dva vchody. Velká část štoly je zatopena vodou do výšky několika desítek centimetrů. Štola je pravidelným zimovištěm pro několik druhů netopýrů – nejhojněji netopýr velký (Myotis myotis), netopýr černý (Barbastella barbastellus), netopýr vodní, netopýr severní a netopýr ušatý.[5]
Přírodní poměry
Geologie
Území přírodního parku tvoří z větší poloviny proterozoickédropy, slepence a hlavně břidlice. Tyto horniny patří do středočeského bohemika. Severozápadní cíp území tvoří chlorito-sericitický fylit. Jihozápadní plošinu mezi obcemi Dolní Hradiště a Kočín tvoří terciérní jíly, písky a štěrky, které jsou reliktem sladkovodního terciéru. Neogéních útvarů zde nalezneme více, a to poblíž obce Kopidlo a Lednice. Mezi nejmladší horniny patří však pás obepínající nivní sedimenty, přítoky Kopidelského potoka. Napříč Kočínským a Kopidelským potokem prostupují v pásech tělesa černé břidlice. Podél zeleně značené turistické trasy mezi obcemi Dolní Hradiště a Borek se táhne pás prachovců. Skrz ně prostupuje na východní části stezky magmaticky vzniklé těleso křemenného diolitu a tonalitu a na západní části malý zlom granitového porfyru. Všechny tyto útvary patří také do oblasti středočeského bohemika.[6]
Pedologie
Nemalou část území parku tvoří orná půda. Půda je zde hojně zemědělsky obhospodařována, její profil na ornicích tvoří především kambizemě modální, místy i mesobazické. V menších celcích i hnědozemě. U obce Borek se v malé míře vyskytují luvizemě. V kamenitých svazích mají zdejší kambizemě spíše podzolový charakter a tomu odpovídá vegetace, která zde roste. Půda na svazích v blízkosti soutoku Kopidelského, Kočínského a Kralovického potoka má charakter modálních rankerů. V úsecích soutoku Královického potoka a řeky Střely se vyskytují též modální rankery. Břehy potoků doprovázejí glejovéfluvizemě.[7]
Hydrologie
Přírodní park se skládá ze čtyř menších údolí. Údolí Kralovického potoka vstupuje do území parku ze severovýchodní strany mezi obcemi Lednice a Kozojedy. Jedná se o hlavní tok, který se vlévá do řeky Střely a který sbírá vodu z potoků Kočínského a Kopidelského. Kralovický potok zde tvoří mnohé meandry a vytváří zde unikátní nivní plochy. Na levém přítoku Kopidelského potoka se nachází malá vodní nádrž.[8]
Flóra
Na území parku se vyskytují běžné druhy Severního Plzeňska. V periferiích území se pěstuje brukev řepka (Brassica napus) i různé druhy obilovin. Na srázech údolí, kde dominují půdy podzolového typu, se nachází především jehličnany čeledi borovicovitých(Pinaceae). Hlavním druhem ve skalních partiích je borovice lesní(Pinus sylvestris), při přechodu na plošší svahy se vyskytuje smrk ztepilý(Picea abies). V údolí se objevují listnaté háje buku lesního(Fagus sylvatica).[nenalezeno v uvedeném zdroji][9]
Území bylo vyhlášené jako oblast klidu dne 7. dubna 1978 plenárním zasedáním okresní národní výborPlzeň-sever. Později, roku 1992, bylo území klidu vyhlášeno přírodním parkem.[13] Park patří mezi nejmenší chráněná územíPlzeňského kraje. Dle krajinářského hodnocení je to park s nejnižší estetickou hodnotou, území s estetickou hodnotou zabírá 61 % a území s průměrnou hodnotou 39 %. Na jeho území se však nachází zajímavé geologické jevy, které se zasloužily o udělení jeho statutu.[14]
Krajina je lesnicky obhospodařovaná, na území probíhá jak těžba dřeva, tak výsadba do lesních školek. Školek je zde několik, ale ne všechny podléhají pravidelnému managementu, a dochází k jejich degradaci.
Park není dostatečně označený cedulemi při vstupu na jeho území. Tabule s informacemi se nachází pouze u přírodní památky Čertova hráz při stezce z vesnice Kozojedy.[5]
↑ ab Štola Rohatiny I. Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu. drusop.nature.cz [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2022-12-26]. Dostupné online.
↑ ab Oblastní plán rozvoje lesů. Přírodní lesní oblast 06. Západočeská pahorkatina. www.uhul.cz [online]. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem [cit. 2022-12-26]. Dostupné online.
↑ abJALŮVKA, Tomáš. Edukační (výchovně-vzdělávací) potenciál přírodních parků v ČR. Olomouc, 2013 [cit. 2022-12-26]. Bakalářská práce. Pedagogická fakulta Univerzity Palackého. Vedoucí práce Ivo Machar. Dostupné online.
↑ Přírodní charakteristika Plzně. ozp.plzen.eu [online]. [cit. 2022-11-09]. Dostupné online.
↑BEJBLOVÁ, Klára. Přírodní parky na území České republiky. Praha, 2007 [cit. 2022-12-26]. 80 s. Bakalářská práce. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Zdeněk Lipský. Dostupné online.
↑ Posouzení přírodních parků Plzeňského kraje z hlediska krajinářského hodnocení. www.plzensky-kraj.cz [online]. Krajský úřad Plzeňského kraje [cit. 2022-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-26.