Pásovec třípásý

Jak číst taxoboxPásovec třípásý
alternativní popis obrázku chybí
Pásovec třípásý v ZOO v Edmontonu
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Velkořádchudozubí (Xenarthra)
Řádpásovci (Cingulata)
Čeleďpláštníkovití (Chlamyphoridae)
Rodpásovec (Tolypeutes)
Binomické jméno
Tolypeutes tricinctus
(Linnaeus, 1758)
Rozšíření pásovce třípásého
Rozšíření pásovce třípásého
Rozšíření pásovce třípásého
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pásovec třípásý (Tolypeutes tricinctus) je druh chudozobého savce, který se endemicky vyskytuje ve východní Brazílii.

Systematika

Za formální autoritu druhu se považuje švédský klasik Carl Linné, který druh popsal v roce 1758 v Systema naturae.[2] Jedná se o jednoho ze dvou zástupců rodu Tolypeutes, do kterého ještě náleží pásovec kulovitý (Tolypeutes matacus). Podle studie z roku 2015 se oba druhy od sebe oddělily již někdy před 14 miliony lety.[3] Podle dostupných znalostí je pásovec třípásý monotypický druh.[4]

Výskyt

Jedná se o endemita východní Brazílie a zároveň jediný druh pásovce endemického k Brazílii.[5] Primární stanoviště druhu tvoří caatinga, čili suché biotopy s řídkými porosty suchomilných trnitých keřů a nízkých stromů.[6] Pásovce třípásého lze nicméně nalézt i v přilehlých regionech, převážně ve středobrazilském cerradu na sušších stanovištích, jako jsou savany.[6][7] Novější výzkum z roku 2013 navíc ukazuje, že se může vyskytovat i v krajině hluboce pozměněné člověkem.[8]

Popis

Pásovec tříprstý v klubíčku

Délka těla se pohybuje kolem 22–28 cm, ocas je dlouhý 4–8 cm, hmotnost bývá v rozmezí 1–1,6 kg. Hnědý krunýř tvoří nejčastěji tři pohyblivé pásy. Krunýř je poměrně prostorný, což umožňuje stočení do plného klubíčka. Druhý, třetí a čtvrtý prst zadních končetin jsou srostlé, a jejich drápy dávají zadním končetinám vzezření kopyta. Přední končetiny mají čtyři prsty (srv. s pěti prsty pásovce kulovitého). Oštítěna je i hlava a ocas.[9]

Biologie a chování

Pásovec třípásý patří k nejméně známým druhům pásovců.[5] Žije skrytě a ve volné přírodě není snadné jej spatřit. Mezi lety 1969–1988 dokonce nedošlo k žádnému ověřenému pozorování druhu a vědci měli za to, že je druh vyhynulý, než došlo k jeho znovuobjevení.[10]

Na rozdíl od řady jiných pásovců, pásovec třípásý není adaptován na podzemní život. Podobně jako příbuzný pásovec kulovitý, i pásovec třípásý reaguje na hrozící nebezpečí stočením těla do klubíčka spíše než zahrabáním, které je typickou protipredátorskou strategií řady jiných pásovců.[4]

Živí se jako myrmekofág, čili požírá hlavně mravence a termity. Naproti tomu pásovec kulovitý se živí oportunisticky a požírá mj. larvy brouků a rostlinný materiál. Rozdílný jídelníček se odráží i v odlišné morfologii lebky a zubů obou druhů; pásovec třípásý má ve srovnání s pásovcem kulovitým lehčí, měkčí lebku a menší zuby. [11]

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) ve své zprávě o vyhodnocení populace pásovce třípásého z roku 2014 považoval druh za zranitelný taxon. Populace tohoto pásovce klesá následkem lovu místních obyvatel a zániku přirozených stanovišť, která bývají přeměněna na plantáže s cukrovou třtinou, sójou aj. Z nemalé části svého areálu rozšíření již vymizel a v té zbývající má nerovnoměrně rozšíření. V příhodných stanovištích s malým tlakem lovců může být relativně hojný.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. ↑ LINNAEUS, Carolus. Systema naturae per regna tria naturae, secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. Tomus I. Editio decima, reformata. 10. vyd. Stockholm: Holmiae. (Laurentii Salvii), 1758. Dostupné online. S. 51. (latinsky) 
  3. ↑ GIBB, Gillian C.; CONDAMINE, Fabien L.; KUCH, Melanie. Shotgun Mitogenomics Provides a Reference Phylogenetic Framework and Timescale for Living Xenarthrans. Molecular Biology and Evolution. 2016-03-01, roč. 33, čís. 3, s. 621–642. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. ISSN 0737-4038. DOI 10.1093/molbev/msv250. PMID 26556496. (anglicky) 
  4. ↑ a b Gardner (eds.) 2007, s. 157.
  5. ↑ a b FEIJÓ, Anderson; GARBINO, Guilherme S. T.; CAMPOS, Bruno A. T. P. Distribution of Tolypeutes Illiger, 1811 (Xenarthra: Cingulata) with Comments on Its Biogeography and Conservation. Zoological Science. 2015-02, roč. 32, čís. 1, s. 77–87. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. ISSN 0289-0003. DOI 10.2108/zs140186. (anglicky) 
  6. ↑ a b c Tolypeutes tricinctus [online]. 2014: The IUCN Red List of Threatened Species. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2014-1.RLTS.T21975A47443455.en. (anglicky) 
  7. ↑ MARINHO-FILHO, Jader, et al. The discovery of the Brazilian three banded armadillo in the Cerrado of Central Brazil. Edentata. 1997, roč. 3, čís. 1, s. 11-13. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ MAGALHÃES, Rodolfo Assis; MASSARA, Rodrigo Lima; DE OLIVEIRA, Fábio Soares. The Brazilian three-banded armadillo is widely distributed in a human-modified landscape in northeastern Brazil. Mammal Research. 2023-01-01, roč. 68, čís. 1, s. 53–62. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. ISSN 2199-241X. DOI 10.1007/s13364-022-00651-5. (anglicky) 
  9. ↑ Nowak 2018, s. 597-598.
  10. ↑ SANTOS, Ilmar B., et al. The rediscovery of the Brazilian three banded armadillo and notes on its conservation status. Edentata. 1994, roč. 1, čís. 1, s. 11-15. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ FEIJÓ, Anderson; GARBINO, Guilherme S. T.; CAMPOS, Bruno A. T. P. Distribution of Tolypeutes Illiger, 1811 (Xenarthra: Cingulata) with Comments on Its Biogeography and Conservation. Zoological Science. 2015-02, roč. 32, čís. 1, s. 77–87. Dostupné online [cit. 2024-12-24]. ISSN 0289-0003. DOI 10.2108/zs140186. (anglicky) 

Literatura

  • Kolektiv autorů, 2007. Mammals of South America, Volume 1: Marsupials, Xenarthrans, Shrews, and Bats. Příprava vydání Alfred L. Gardner. Chicago, London: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-28240-4. (anglicky) 
  • NOWAK, Ronald M., 2018. Walker's mammals of the world: monotremes, marsupials, afrotherians, xenarthrans, and sundatherians. Baltimore: Johns Hopkins university press. ISBN 9781421424675. (anglicky) 

Externí odkazy