Oxid rheničitý

Oxid rheničitý
Struktura oxidu rheničitého. Šedé atomy jsou Re, červené O
Struktura oxidu rheničitého. Šedé atomy jsou Re, červené O
Obecné
Systematický názevOxid rheničitý
Anglický názevRhenium(IV) oxide
Německý názevRhenium(IV)-oxid
Sumární vzorecReO2
VzhledŠedá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS12036-09-8
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)234-839-0
PubChem82847
SMILESO=[Re]=O
InChIInChI=1S/2O.Re
Key: WXBOMIKEWRRKBB-UHFFFAOYSA-N
Vlastnosti
Molární hmotnost218,206 g/mol
Teplota rozkladu1000 °C
Hustota11,4 g/cm3
Rozpustnost ve voděnerozpustný
Měrná magnetická susceptibilita+44.0·10−6 cm3/mol
Struktura
Krystalová strukturaKosočtverečná
Bezpečnost
NFPA 704
0
1
0
Teplota vzníceníNehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid rheničitý je sloučenina rhenia v oxidačním stavu IV, jeho vzorec je ReO2. Jde o šedou až černou krystalickou látku se strukturou rutilu.[1] Používá se jako katalyzátor.

Syntéza a reakce

Lze jej připravit komproporcionační reakcí oxidu rhenistého s kovovým rheniem:[2]

2 Re2O7 + 3 Re → 7 ReO2

Při zahřívání dochází ke zpětné reakci, disproporcionaci:

7 ReO2 → 2 Re2O7 + 3 Re

Reakcí s peroxidem vodíku nebo oxidujícími kyselinami vytváří rhenistany. S taveninou hydroxidu sodného reaguje za vzniku rheničitanu sodného:[3]

2 NaOH + ReO2 → Na2ReO3 + H2O

Odkazy

Reference

  1. ↑ Rhenium Dioxide [online]. Aaamolybdenum.com [cit. 2017-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ G. Glemser "Rhenium (IV) Oxide" Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1480.
  3. ↑ G. Glemser "Sodium Rhenate (IV)" Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1483.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rhenium(IV) oxide na anglické Wikipedii.

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Oxidy s prvkem v oxidačním čísle IV.
Oxid americičitý (AmO2) • Oxid uhličitý (CO2) • Oxid ceričitý (CeO2) • Oxid chloričitý (ClO2) • Oxid chromičitý (CrO2) • Oxid dusičitý (NO2) • Oxid germaničitý (GeO2) • Oxid hafničitý (HfO2) • Oxid neptuničitý (NpO2) • Oxid olovičitý (PbO2) • Oxid manganičitý (MnO2) • Oxid molybdeničitý (MoO2) • Oxid osmičitý (OsO2) • Oxid platiničitý (PtO2) • Oxid plutoničitý (PuO2) • Oxid protaktiničitý (PaO2) • Oxid rheničitý (ReO2) • Oxid rutheničitý (RuO2) • Oxid seleničitý (SeO2) • Oxid křemičitý (SiO2) • Oxid siřičitý (SO2) • Oxid telluričitý (TeO2) • Oxid thoričitý (ThO2) • Oxid cíničitý (SnO2) • Oxid titaničitý (TiO2) • Oxid wolframičitý (WO2) • Oxid uraničitý (UO2) • Oxid vanadičitý (VO2) • Oxid zirkoničitý (ZrO2)