Oxid chloristý

Oxid chloristý
Model molekuly oxidu chloristého
Model molekuly oxidu chloristého
Obecné
Systematický názevoxid chloristý
Latinský názevDichlori heptaoxidum
Anglický názevDichlorine heptoxide
Sumární vzorecCl2O7
Vzhledbezbarvá olejovitá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS12057-92-0
PubChem123272
SMILESO=(O=)(O=)MnOMn(=O)(=O)=O
InChIInChI=S/Cl2O7/c3-1(4,5)9-2(6,7)8
Vlastnosti
Molární hmotnost182,902 g/mol
Teplota tání−91,5 °C
Teplota varu82 °C (rozklad)
Hustota1,86 g/cm3 (0 °C)
1,805 3 g/cm3 (25 °C)
Rozpustnost ve voděreaguje za vzniku kys. chloristé
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
hexan
Tlak páry0,533 kPa (−29 °C)
0,933 kPa (−21 °C)
3,16 kPa (0 °C)
9,60 kPa (20,3 °C)
14,40 kPa (30 °C)
Struktura
Dipólový moment2,4×10−30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°265,3 kJ/mol (plyn)
Entalpie varu ΔHv177 J/g
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°408 kJ/mol (plyn)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid chloristý (Cl2O7) je nejstálejší ze všech pěti oxidů chloru. Oxidační číslo chloru ve sloučenině je sedm. Je to anhydrid kyseliny chloristé. Za normálních podmínek je oxid chloristý relativně stálá, bezbarvá olejovitá kapalina, extrémně nebezpečná při styku s organickými látkami. Při doteku s hořlavými materiály může vzhledem ke svým silným oxidačním vlastnostem způsobit požár.

Připravuje se reakcí chloristanu s kyselinou sírovou.

Související články

Externí odkazy

Literatura

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.