Ostříž lesní (Falco subbuteo) je malý dravý pták z čeledisokolovitých. Historický název ostříž obecný[2].
Za prudkého letu loví kořist ve vzduchu, někdy i na zemi.
Popis
Dorůstá velikosti holuba domácího, je menší než poštolka obecná (30–36 cm), v rozpětí křídel měří 75–85 cm a dosahuje hmotnosti mezi 180 a 300 g. Má dlouhá štíhlá křídla a krátký úzký ocas. Létá rychle, málokdy se třepotá na místě.[3] Je nejrychlejším dravcem ve vodorovném letu (okolo 180 km za hodinu).[4] Zdržuje se jednotlivě.[3]
Vrch těla je tmavý, převážně černošedý, hlava černobílá s výrazným ostře ohraničeným černým vousem. Spodek těla je světlý, hustě černě skvrnitý, kalhotky (odstávající opeření na končetinách) a spodní krovky ocasní jsou zbarveny rezavohnědě. (V letu jej lze odlišit od jiných dravců mj. díky úzkým špičatým křídlům a rezavohnědému zbarvení, viz obr. ostříže v letu). Nohy a oční kroužek jsou zbarveny žlutě, oči černohnědě. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci jsou celkově hnědší; prachový šat mláďat je bílý.
Ostříži se podobá dřemlík tundrový (Falco columbarius), který se liší kontrastní kresbou hlavy a vyskytuje se v ČR v jiném ročním období (každoročně protahuje i přezimuje).[5]
Hlas
Ozývá se jasným rychle opakovaným „kikikiki“ (často stoupajícím a klesajícím), podobným jako poštolka obecná, ale delším. Občas jednotlivým „kit“.[3] (Ostříž se vábí hlasitým „huid“ a „tak“ nebo také „fuf“.)
Rozšíření
Ostříž lesní je přísně tažný, zimuje v tropické Africe.
Hnízdí na většině území Evropy (kromě větší části Velké Británie a Skandinávie) a v Asii. Hnízdí v lesích a loví v krajinách s rozptýleným porostem mladých stromů, na hospodářské půdě, v savanách či tajgách. V Evropě hnízdí okolo 55 000 párů.
Výskyt v Česku
V České republice hnízdí pravidelně, ale řídce na celém území, a to do nadmořské výšky zhruba 1000 m, přičemž hustěji je osídlen jih a východ republiky.[3][6] Počet hnízdících párů v ČR se pohybuje okolo 200. (Stanovit přesněji početnost je obtížné, protože ostříži mají rozlehlé domovské okrsky a hnízdní teritoria.[7])
Podle vyhlášky 395/1992 Sb. ve znění vyhl. 175/2006 Sb.[8] patří ostříž lesní mezi druhy silně ohrožené.
Hnízdění
Ostříž nestaví vlastní hnízdo, k hnízdění využívá opuštěná hnízda jiných dravců a hnízda krkavcovitých ptáků vysoko na stromech. Obsazuje je v dubnu až květnu, po návratu ze zimoviště. V květnu až červnu snáší samice 2–4 žlutavá vejce s červenohnědým skvrněním. Hmotnost vajec je 22–26 g, rozměry 36–47 × 30–36 mm. Na vejcích sedí oba rodiče 28–30 dní. O mláďata pečují také oba rodiče, na hnízdě je krmí až 35 dní a poté ještě v okolí hnízda.
Po vylétnutí mladých jsou rodiny nápadnější – mladí ptáci nejsou ještě dlouho samostatní a než zdokonalí letové a lovecké schopnosti, rodiče je učí lovit i tak, že jim v letu vysoko ve vzduchu házejí usmrcené či poraněné ptáky. Nechytí-li mladý ostříž kořist, rodiče ji zachytí a pokus opakují. Rodina se rozpadá v době podzimního tahu.[9] Odlétat do zimovišť začínají ptáci od srpna, nejdéle se v ČR zdržují do konce října.
Potrava
Ostříž lesní se živí velkým hmyzem (vážkami, motýly aj.) a menšími ptáky. (Díky rychlému obratnému letu je schopen lovit jiřičky, vlaštovky nebo dokonce rorýse, ale přednost dává pomalejším ptákům, kteří mu neuniknou.) Loví v otevřené krajině, často nad rybníky, někdy i v okolí budov. Loví i nad stupněm lesa v horách[3] a za soumraku (např. netopýry). „Nelétající kořist loví ostříž jen zřídka... Důležitou složkou potravy ostříže je hmyz. Mnohokrát jsem v Krkonoších pozoroval ostříže lovící motýly, kteří migrují i přes hory ve velkých výškách. Samice, která se od hnízda s mláďaty příliš nevzdaluje, loví často motýly přímo nad hnízdištěm. Za letu každému úlovku neobyčejně obratně otrhá zobákem křídla a tělíčko ihned polyká. ... Hlavní složkou potravy mláďat krkonošských ostřížů byla jiřička obecná, která hnízdí hromadně v koloniích na zdech pod střechami četných bud a hotelů.“[10]
České pojmenování
Jméno ostříž je rodu mužského [11] a je odvozeno od přídavného jména „ostrý“. „Jde tedy o ptáka s ostrým zrakem. Z této jeho vlastnosti těží i přirovnání vidět jako ostříž...“[12]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eurasian Hobby na anglické Wikipedii.
↑The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑Slovník historických českých názvů ptáků [online]. Sest. Karel Hudec. 2012 [cit. 1. 10. 2017], s. 5. Dostupné z: bigfiles.birdlife.cz/Historicke_nazvy_ptaku.pdf
↑ abcdeDUNGEL, Jan a Karel HUDEC. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001, s. 74. ISBN978-80-200-0927-2.
↑Dravci – fotografie a popis: stručné informace a zajímavosti o druzích, které nám ve stanici již prošly rukama. In: Záchranná stanice pro dravé ptáky: Rajhrad u Brna [online]. [2005] [cit. 1. 10. 2017]. Dostupné z: http://www.draviptaci.cz/cz/dravci.html.
↑Vyhláška č. 395 ze dne 11. června 1992, kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Sbírka zákonů ČR. 1992, částka 80. ISSN 1211-1244. Dostupné také z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-395
↑FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 32–33. Diplomová práce. Ved práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.
Literatura
ČESKO. Vyhláška č. 395 ze dne 11. června 1992, kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Sbírka zákonů ČR. 1992, částka 80. ISSN 1211-1244. Dostupné také z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-395
DIERSCHKE, Volker. Ptáci: nový průvodce přírodou. Překlad Jan Robovský. Praha: Knižní klub, 2009, s. 151. Nový průvodce přírodou. ISBN978-80-242-2193-9.
DIERSCHKE, Volker. Ptáci: nový průvodce přírodou. 2. vyd. Překlad Jan Robovský. Praha: Knižní klub, 2015. 255 s. Nový průvodce přírodou. ISBN978-80-242-4719-9.
DUNGEL, Jan a Karel HUDEC. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. 249 s. ISBN978-80-200-0927-2.
FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. 131 s. Diplomová práce. Ved práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.
Slovník historických českých názvů ptáků [online]. Sest. Karel Hudec. 2012 [cit. 1. 10. 2017]. 9 s. Dostupné z: bigfiles.birdlife.cz/Historicke_nazvy_ptaku.pdf
ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Praha: Aventinum, 2006. ISBN80-86858-19-7.
1 Druh je na českém území velmi vzácný, zalétává sem jen v podobě několika jednotlivců, maximálně malých skupin, v Česku nehnízdí. 2 Druh se na českém území v minulosti vzácně vyskytoval, několik let však v Česku nebyla jeho přítomnost zaznamenána.