PROFILPELAJAR.COM

Olympiáda
	L'Olimpiade
	Josef Mysliveček
Základní informace
Žánr	dramma per musica, opera seria
Skladatel	Josef Mysliveček
Libretista	Pietro Metastasio
Počet dějství	3
Originální jazyk	italština
Premiéra	4. listopadu 1778, Neapol, Teatro San Carlo
Česká premiéra	4. června 2005, Ostrava, Národní divadlo moravskoslezské (Slezskoostravský hrad)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Olympiáda (v italském originále L'Olimpiade) je italská opera ve třech dějstvích českého skladatele Josefa Myslivečka. Byla složena na jedno z nejpopulárnějších libret italského básníka Pietra Metastasia, které bylo poprvé provedeno roku 1733 s hudbou Antonia Caldary. Při zpracování této látky Mysliveček libreto patrně zkrátil a upravil podle stávajícího vkusu, tyto úpravy však nelze spolehlivě identifikovat. Tato opera (a všechny ostatní Myslivečkovy opery) náleží k žánru vážné opery nazývanému v italštině opera seria. Stejné libreto zpracovali i další autoři: Antonio Vivaldi (1734), Giovanni Battista Pergolesi (1735), Florian Leopold Gassmann (Olympiáda, 1764) či Gaetano Donizetti (1817, nedokončeno).

Vznik a historie díla

Opera Olympiáda byla poprvé provedena v neapolském divadle Teatro San Carlo dne 4. listopadu 1778, na jmeniny španělského krále Karla III., bývalého vládce Neapolského království, jehož narozeniny a jmeniny byly stále slaveny operními inscenacemi i za vlády jeho syna Ferdinanda.^[1] Je to nepochybně jedno z nejlepších zhudebnění tohoto Metastasiova libreta. Soudobé kritiky chválily zejména skladatelovo zpracování árie "Se cerca, se dice", kterou při premiéře zpíval kastrát Luigi Marchesi, Myslivečkův blízký přítel a profesní spolupracovník.

Rovněž Myslivečkova Olympiáda se dočkala novodobého uvedení, a to v Národním divadle moravskoslezském v roce 2005 v režii Luďka Golata a pod taktovkou Jana Šrubaře. Inscenace se hrála v českém překladu Jiřího Jorana.

V původním italském znění byla nastudována inscenace vzniklá v koprodukci Národního divadla v Praze, Théâtre de Caen, Opéra de Dijon a Grand Théâtre de Luxembourg. Režii měla Ursel Herrmann, hudebně nastudoval a dirigoval Václav Luks se svým souborem Collegium 1704. Premiéra inscenace se konala v Národním divadle 30. dubna 2013.^[2]^[3]

Osoby a první obsazení

Osoba	Hlasový obor	Premiéra (4. listopadu 1778)
Kleisthénes (Clistene), král sikyónský	tenor	Giovanni Ansani
Aristeia (Aristea), jeho dcera, již miluje Mégaklés	soprán	Giuseppa Maccherini Ansani
Mégaklés (Megacle), zamilovaný do Aristei, přítel Lýkida	soprán (kastrát)	Luigi Marchesi
Lýkidas (Licida), považovaný za syna krétského krále, zamilovaný do Aristei, přítel Mégakla	soprán (kastrát)	Pietro Muschietti
Argénis (Argene), krétská šlechtična převlečená za pastýřku pod jménem Lýkoris (Licori), zamilovaná do Lýkida	soprán	Geltrude Flavis
Amintas (Aminta), vychovatelka Lýkida	bas	Giacinto Perrone
Alkandros (Alcandro), důvěrník Kleisthénův	soprán	Antonia Rubinacci (v kalhotové roli)

Děj opery

Děj italských vážných oper 18. století je téměř vždy zasazen do vzdálené nebo legendární minulosti a postaven kolem historických, pseudohistorických nebo mytologických postav. Metastasiova Olympiáda je velmi netypická tím, že je pojmenována po události, nikoli po jedné z postav, a to v tomto případě po olympijských hrách antického Řecka. Metastasiova libreta obvykle popisují milostné zápletky ústící ve svatbu. Zdánlivě neřešitelná dilemata, jež brání postavám ve sňatku v průběhu dramatu, se těsně před koncem vyřeší. Obvykle dochází ke dvěma svatbám, jako v tomto dramatu.

Události, které se odehrály před začátkem děje opery

Sikyónskému králi Kleisthénovi se narodily dvě děti: dcera Aristea a syn Filintes. Protože věštba předpověděla, že se syn pokusí zavraždit svého otce, pověřil král svého rádce Alcandra, aby syna utopil v moři. Alcandro ale ze soucitu ortel neprovedl a dítě daroval neznámé ženě. Tou ženou byla Amintas, důvěrnice krétského krále. Ten neměl syna a proto přijal nalezeného chlapce a vychoval jej jako následníka krétského trůnu pod jménem Lýkidas.^[4]

1. dějství

Mégaklés přichází do Sikyónu právě včas, aby se zúčastnil olympijských her jménem svého přítele Lýkida, který mu kdysi zachránil život. Aniž o tom však Mégaklés ví, je Lýkidas zamilovaný do Aristei, jejíž ruku nabízí princeznin otec, král Kleisthénes, vítězi letošních her. Lýkidas, který byl kdysi zasnouben s krétskou princeznou Argénis, neví, že Mégaklés a Aristeia jsou již do sebe zamilováni, a teprve nyní prozrazuje příteli, co je skutečnou cenou za vítězství v závodu. Aristeia a Mégaklés se po dlouhém odloučení láskyplně vítají, ale Mégaklés se nyní cítí vázán soutěžit jménem Lýkida; Aristeia je jeho váháním zmatena. Mezitím do Olympie přichází Argénis v převlečení za pastýřku s úmyslem znovu získat Lýkida.

2. dějství

Mégaklés vyhrál hry, prozradí Aristei pravdu a se zlomeným srdcem odchází. Když Lýkidas přichází uplatnit právo vítěze na Aristeinu ruku, princezna mu činí výčitky - a totéž převlečená Argénis. Amintas, Lýkidova vychovatelka, přináší zprávu, že se Mégaklés utopil, a král Kleisthénes, který se o záměně dozvěděl, Lýkida vyhání.

3. dějství

Argénis zabrání zoufalé Aristei v sebevraždě, Mégakla zachrání před utonutím rybář a Lýkidas, jenž hodlá dosíci svého, zamýšlí zavraždit krále. Aristeia Kleisthéna žádá o milost pro Lýkida a Argénis nabízí, že ponese trest místo něho. Aby krále přesvědčila o tom, že je princezna, ukáže mu řetěz, který jí daroval Lýkidas. Kleisthénes v něm rozpozná šperk, který patřil jeho synu pohozenému v dětství na základě věštby, že se z něj stane otcovrah. Král se však s Lýkidem smíří a uvede jej do patřičného stavu. Lýkides se vrací k Argénis a nechává svou sestru Mégaklovi.

Nahrávky

árie: „Se cerca, se dice“, Arias for Luigi Marchesi. Glossa: 2015. Stile galante, dir. Stefano Aresi, sol. Ann Hallenberg
L’olimpiade. Naxos: 2014. Orchestra e coro del Teatro communale di Bolonga, dir. Oliver von Dohnányi. Sol. P. Chakar, Y. Watanabe, E. Tanaka, M. T. Leva, C. Vistoli, S. Akhmetova, P. Scircoli
árie: "Del destin non vi lagnate", L’Olimpiade: The Opera. Naive: 2012. Venice Baroque Orchestra, dir. Markellos Chryssicos, sol. Nicholas Phan
árie "Non più si trovano", "Che non mi disse", Le bele immagini: Mozart / Gluck / Mysliveček. Deutsche Grammophon: 2001. Pražská komorní filharmonie, dir. Michel Swierczewski, sol. Magdalena Kožená
předehru opery nahrála rakouská dirigentka Michi Gaiggová a L'Orfeo Baroque Orchestra, vydal CPO Records.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku L'Olimpiade (Mysliveček) na anglické Wikipedii.

↑ Podrobná dokumentace k neapolské inscenaci Myslivečkovy Olympiády viz Daniel E. Freeman, Josef Mysliveček, "Il Boemo" (Sterling Heights, Mich.: Harmonie Park Press, 2009).
↑ Olimpiade Archivováno 4. 7. 2014 na Wayback Machine. na stránkách Národního divadla.
↑ Olympiade v databázi Archivu Národního divadla
↑ Josef Mysliveček: Olympiáda. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2014-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-31.

Literatura

PEČMAN, Rudolf. Josef Mysliveček. Praha: Editio Supraphon, 1981. S. 122, 171, 215-216, 253.
Daniel E. Freeman, Josef Mysliveček, "Il Boemo" (Sterling Heights, Mich.: Harmonie Park Press, 2009) ISBN 0-89990-148-4.
HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 82–83.