Olga Ivinská

Olga Ivinská
Narození16. června 1912
Tambov
Úmrtí8. září 1995 (ve věku 83 let)
Moskva
Příčina úmrtírakovina
Místo pohřbeníPeredělkinský hřbitov
Povoláníeditorka a novinářka
Partner(ka)Boris Leonidovič Pasternak
DětiIrina Jemeljanovová
PříbuzníAndreï Kozovoï (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Olga Vsevolodovna Ivinská (rusky Ольга Всеволодовна Ивинская, 16. června 1912, Tambov – 8. září 1995, Moskva ) byla ruská básnířka a spisovatelka. Byla přítelkyní a partnerkou Borise Pasternaka a inspirací pro postavu Lary v románu Doctor Živago.

Život

Olga Ivinská byla německo-polského původu. Narodila se v Tambově středoškolskému učiteli. V roce 1915 se rodina přestěhovala do Moskvy. Po absolvování Moskevského institutu redakčních pracovníků v roce 1936 pracovala jako redaktorka v různých literárních časopisech. Od dospívání byla Pasternakovou obdivovatelkou. Vdala se dvakrát, v roce 1936 za Ivana Jemeljanova a v roce 1941 za Alexandra Vinogradova. Obě manželství skončila po pouhých několika letech tragicky, Jemeljanov se oběsil, Vinogradov padl ve válce. Ivinská měla dvě děti, Irinu Jemeljanovovou a Dmitrije Vinogradova.[1]

Vztah s Pasternakem

S Borisem Pasternakem se setkala v říjnu 1946 v redakci časopisu Novyj mir, kde měla na starosti oddělení nových autorů.[1] Jejich romance trvala až do jeho smrti, přestože Pasternak odmítl opustit svou manželku.[2] Kvůli jejich vztahu se začala její pozice v redakci zhoršovat, a tak ji na začátku roku 1948 požádal, aby z Nového miru odešla a stala se jeho osobní sekretářkou.[1]

Ivinská s Pasternakem spolupracovala na překladech cizojazyčné poezie do ruštiny, např. bengálského básníka Rabíndranátha Thákura nebo Vítězslava Nezvala. K jeho překladu jí Pasternak poradil: „Použij přesný překlad pouze pro význam, ale nepůjčuj si původní slova: jsou absurdní a ne vždy srozumitelná. Nepřekládej všechno, pouze to, co dokážeš zvládnout, a tím se pokus získat překlad přesnější než sám originál.“[3]

Pasternak přiznal, že Ivinská byla inspirací pro hrdinku Laru z románu Doktor Živago.[2][4] Věnoval jí mnoho básní, které Živagovi v románu připsal.

V říjnu 1949[5][6][7][8] byla Ivinská zatčena pro podezření z „protisovětské činnosti“ a „blízkosti osobám podezřelým ze špionáže“ a v červenci 1950[9] byla odsouzena na pět let v Gulagu.[1] Byl to zřejmý pokus přimět Pasternaka, aby se vzdal kritiky sovětského systému.[4] V roce 1958 Pasternak napsal příteli do Západního Německa: „Byla uvězněna místo mne jako osoba, kterou tajná policie považovala za mně nejbližší, a oni doufali, že pomocí vyčerpávajících výslechů a výhrůžek z ní dostanou dost důkazů, aby mě postavili před soud. Vděčím za svůj život a za to, že se mne v té době ani nedotkli, jejímu hrdinství a odhodlání.“[10]

V době svého zatčení čekala Ivinskaya dítě s Pasternakem, ale potratila. Byla propuštěna po Stalinově smrti v roce 1953.[4] Doktor Živago byl vydán v Itálii v roce 1957, přičemž Ivinská jménem Pasternaka vedla veškerá jednání s nakladatelstvím Feltrinelli.[1]

V knize Petera Benensona Persecution 1961 byla Ivinská uvedena jako jeden z devíti vězňů svědomí. Benenson ji vyzdvihl za to, že odmítla spolupracovat s úřady a místo toho se dobrovolně rozhodla snášet utrpení výměnou za Pasternakovu ochranu.[11] Po rozpadu Sovětského svazu a otevření sovětských archivů se ale ukázalo, že stejně jako většina obětí mučení byla i ona přinucena ke spolupráci s KGB.[12]

Poslední roky

Po Pasternakově smrti v roce 1960 byla Ivinská podruhé zatčena, tentokrát společně s dcerou Irinou. Byla obviněna z toho, že byla Pasternakovým spojením se západními vydavateli v jednání o vydání Doktora Zhivaga a o autorské odměně v západní měně. Sovětská vláda je propustila v tichosti, Irinu v roce 1962 a Ivinskou o dva roky později.[1] V roce 1978 vyšly v Paříži v ruštině její paměti a následně byly přeloženy do angličtiny pod titulek A Captive of Time (Vězeňkyně času).

V roce 1988 byla Ivinská rehabilitována. Několik let strávila sporem o to, aby jí vrátili všechny dopisy Pasternakovi a další dokumenty, které jí zabavila KGB při posledním zatčení. Soud rozhodl, že všechny materiály zůstaly ve státním archivu.[1]

Ivinská zemřela v roce 1995 na rakovinu.[4]

Její dcera Irina Jemeljanovová, která v roce 1985 emigrovala do Francie, vydala knihu vzpomínek na matčin vztah s Pasternakem.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Olga Ivinskaya na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g Obituary: Olga Ivinskaya. The Independent [online]. 1995-09-13 [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b Olga Ivinskaya; Inspiration for 'Dr. Zhivago's' Lara. Los Angeles Times [online]. 1995-09-16 [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ IVINSKAJA, Olga Vsevolodovna. A captive of time : my years with Pasternak : the memoirs of Olga Ivinskaya. London: Collins, 1978. Dostupné online. ISBN 0-00-262847-3. S. 29. 
  4. ↑ a b c d Olga Ivinskaya, 83, Pasternak Muse for 'Zhivago'. The New York Times. 1995-09-13. Dostupné online [cit. 2020-05-12]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  5. ↑ BATUJEV, Valerij. Staťji o Borise Pasternake v bibliotěke russkoj poezii "Kovčeg". Ogoňok. 1996-12-02. Dostupné online [cit. 2020-05-12]. 
  6. ↑ IVANOVA, Natalja. Boris Pasternak : Vremena žizni. [s.l.]: Litres, 2017. ISBN 9785425090034. 
  7. ↑ Olga Ivinskaja. LiveLib.ru [online]. [do 2010] [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ Ivinskaja i Pasternak. Ljubov dinnoju v žizň. Ličnaja Žizň [online]. [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ Списки жертв. Memo.ru [online]. [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ Ivinskaja, 1978, s. 109
  11. ↑ Peter Benenson, Persecution 1961 (London: Penguin, 1961), 70-78.
  12. ↑ STANLEY, Alessandra. Model for Dr. Zhivago's Lara Betrayed Pasternak to K.G.B.. The New York Times. 1997-11-27. Dostupné online [cit. 2020-05-12]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 

Literatura

Externí odkazy