Oldřich Liska
Oldřich Liska
Narození	17. dubna 1881 Kamhajek Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	8. prosince 1959 (ve věku 78 let) Brno Československo Československo
Povolání	architekt, urbanista
Hnutí	funkcionalismus
Významná díla	budova a interiér Jubilejního chrámu Mistra Jana Husa v Pečkách
Ovlivněný	Jan Kotěra, Josef Gočár
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oldřich Liska (17. dubna 1881 Kamhajek^[1] – 8. prosince 1959 Brno) byl český architekt, urbanista a výtvarný návrhář, spolupracovník Jana Kotěry a Josefa Gočára.

Narodil se 17. 4. 1881 v Kamhajku u Kolína. Vyučil se zedníkem v Praze ve Společenstvu stavebních a výtvarných řemesel. Po vyučení v roce 1899 studoval nejprve na Státní průmyslové škole v Praze a v roce 1901 odešel na Uměleckoprůmyslovou školu do Drážďan. Praxi v oboru získával i během studií u pražské stavební firmy Matěje Blechy. Po skončení vojenské služby v roce 1905 byl na praxi ve stavební firmě Niklíček v Poličce. Po roční praxi se vrátil do Drážďan, kde pracoval jako projektant v atelieru H. Watzlavika. Pak navštívil Mnichov, kde se v roce 1908 seznámil s architektem Ladislavem Skřivánkem, v jehož ateliéru ve Vídni byl následně rok zaměstnán.

V roce 1909 se vrátil do Čech a přijal místo projektanta ve stavební firmě Josefa Jihlavce v Hradci Králové. S tímto městem byla spojena převážná část jeho života i tvorby. Ještě před 1. světovou válkou se stal spolumajitelem projekční kanceláře Fňouk–stavitel & Liska–architekt a po válce pracoval u města jako vedoucí projektant Stavební společnosti a zaměstnanec Technické kanceláře. V roce 1921 založil vlastní projekční kancelář s ateliérem, která se stala počátkem 30. let součástí jeho nově postavené vily, kterou sám projektoval.

Po 2. světové válce, veden snahou podílet se na obnově válkou zničených míst, odešel z Hradce Králové do Opavy, kde se po roce 1948 stal zaměstnancem Stavoprojektu. Zemřel 8. 12. 1959 ve věku 78 let v Brně. Pohřben však byl (na přání manželky) v Poděbradech.^[2]

Oldřich Liska je považován za architekta severovýchodních Čech a jeho ateliér se stal ve 20. – 50. letech 20. století nejvýznamnější projekční kanceláří tohoto regionu. Realizace jeho projektů se nacházejí nejen ve velkých městech Hradci Králové, Pardubicích, Jablonci nad Nisou, ale i v menších městech Poličce, Chlumci nad Cidlinou, Lomnici nad Popelkou, Jaroměři, Pečkách a dalších. Velká většina jeho staveb patří mezi nemovité kulturní památky České republiky.^[3]

Za dobu své profesní kariéry byl ovlivněn jak směry a tendencemi, které se v architektuře v průběhu let objevovaly, tak významnými architekty, se kterými se setkal i spolupracoval. Mezi ně patřili Jan Kotěra, Josef Gočár, Pavel Janák, Jaromír Krejcar, Vladimír Fultner, Vladimír Zákrejs, Václav Rejchl a další.

V počátku jeho tvorby je nejvíce patrný vliv „Gesamtkunstwerku“, spojujícího klasicismus s německou secesí, a jeho dekorativismu. Další, v architektuře krátké období kubismu (1910–1913), ho svedlo dohromady s propagátorem tohoto směru, architektem Vladimírem Fultnerem, s nímž spolupracoval při návrzích některých realizovaných i nerealizovaných staveb.

Liska ale kubismem v architektuře příliš ovlivněn nebyl, kromě stavby evangelického kostela s farou v Pečkách, a využíval spíše kubistický dekor při návrzích průčelí a fasád staveb, či interiérových prvků. Po 1. světové válce to pak byl dekor rondokubistický, který uplatnil například při návrzích obytných domů v Poličce.

Charakterističtější pro jeho pozdější tvorbu se staly prvky purismu a mašinismu, ze kterého převzal oblé linie, připomínající automobilovou kapotu a aerodynamické kovové konstrukce velkých oken. To vše, podobně jako nautické motivy architekta Jaromíra Krejcara, však používal jen jako ozvláštnění umírněného funkcionalistického směru, ve kterém vznikly jeho nejzásadnější stavby. Z jejich realizací je patrná též velká autorova záliba v kombinaci režného zdiva s hladkou omítkou.

Z podnětu tehdejšího starosty Hradce Králové Františka Ulricha a na doporučení architekta Jana Kotěry, vypracoval Liska v letech 1911–1919 řadu urbanistických návrhů, studií a regulačních plánů města, které později přehodnotil a dopracoval do konečné podoby Josef Gočár. Kromě této oblasti, zahrnuje jeho dílo i široký typologický rejstřík staveb. Navrhoval vily, obytné domy, obchodně–činžovní domy, nemocnice, banky, garáže, lázeňské domy, divadla, školy, kostely, ale i interiéry. Tím nejznámějším je světově unikátní, čistě kubistický interiér evangelického kostela v Pečkách z let 1913–1915. Z technického hlediska je stavba tohoto raně kubistického kostela pozoruhodná odlehčenou střešní konstrukcí, kde ocelová příhradová konstrukce položená na betonovém věnci, nese samotnou střechu i kazetový strop se sádrovými výplněmi.^[4]

Této stavbě předcházel jeden z prvních projektů Oldřicha Lisky z roku 1911, nedochovaná budova automobilových garáží Ing. J. Nováka v Hradci Králové. Následujícího roku 1912 vznikl tamtéž kostel pro Farní sbor Českobratrské církve evangelické, netypická secesní stavba charakteristická zakončením kostelní věže ve tvaru husitské přilby.^[5]

První realizovaný projekt vily, dům Otakara a Karly Čerychových v Jaroměři, z roku 1913, vzešel ze spolupráce s Vladimírem Fultnerem, zastáncem kubismu v architektuře, a má proto kubisticko–modernistický charakter.^[6] Další královéhradeckou architekturou byly obytné domy s kubistickým dekorem na Masarykově náměstí z roku 1913 a bytové domy pro zaměstnance ředitelství ČSD z let 1919–1921 v Klumparově ulici.

V roce 1923 byl Liska se svým soutěžním návrhem nové okresní nemocnice v Hradci Králové přizván, jako druhý účastník, do užšího kola soutěže spolu s pražským architektem Bedřichem Adámkem. Na závěr soutěže bylo ale jeho projektu vytknuto, že se ještě nedokázal zcela oprostit od dekorativně pojaté architektury a vítězem se stal Bedřich Adámek. Přesto Liskovy návrhy některých pavilónů předznamenaly jeho směřování k funkcionalistické architektuře s mašinistickými prvky, kterou rozpracoval ve své pozdější tvorbě. Mezi odborníky byl velmi dobře přijat i Liskův vítězný soutěžní návrh na Úrazovou pojišťovnu dělnickou v Praze z roku 1924, který však nebyl realizován.

V letech 1926–1927 byla v Jablonci nad Nisou, poblíž přehrady Mšeno, dokončena působivá vila Rudolfa Háska, spoluzakladatele největší české firmy na export bižuterie. Zde architekt na modernistické stavbě s terasou, zastřešenou kovovými obloukovými okny, uplatnil svou zálibu v režném zdivu.^[7].

V roce 1928 byl Liska pověřen představenstvem Královéhradecké spořitelny vypracováním projektu na veřejné městské lázně s bazénem. V letech 1928–1933 připravil postupně tři varianty řešení, z nichž první dvě byly technicky i esteticky na vysoké úrovni, ale finančně příliš náročné. Nakonec byla v roce 1933 realizovaná třetí, redukovaná verze, která přesto představuje kvalitní, estetickou architekturu, plně vyhovující svém účelu.

V roce 1930 byla podle autorova projektu dokončena stavba Tylova divadla v Lomnici nad Popelkou. Budova, jejíž průčelí má podobu strohé puristické kulisy se skládá z několika vzájemně k sobě přiléhajících či propojených hranolů v kombinaci režného zdiva a hladké omítky.^[8] Počátkem 30. let vznikly také podle autorových plánů v Hradci Kálové, Střelecké ulici, dvě vily v organicky funkcionalistickém stylu. Jedna z nich byla vlastní vila Oldřicha Lisky s ateliérem a projekční kanceláří^[9] a druhá, stojící v těsném sousedství, byla navržena pro Aloise Švořčíka.^[10]

Výstavbou tzv. halové školy v Hradci Králové – Černilově v roce 1931 se završila autorova dlouhodobá snaha o zavedení nového dispozičního řešení školních budov bez chodeb. Stavba, realizovaná podle Liskova projektu, má centrální halu, kde se konají celoškolní aktivity a ze které se vchází přímo do jednotlivých učeben; průchozí šatny s umývárnou jsou umístěné u vchodu.^[11] Dostala název Masarykova jubilejní škola a v době svého vzniku byla nejmodernější školou v celé republice.

V letech 1932–1934 byla postavena podle Liskova projektu vila Josefa Dostála v Kostelci nad Orlicí a v roce 1933 Masarykova obecná škola v Borohrádku. Před vypuknutím 2. světové války, v letech 1938–1939 vznikl ještě nájemní dům na Kalinově nábřeží v Havlíčkově Brodě.

• Vila Marie Šanderové, Střelecká 217, Hradec Králové (1908–09)
• Vila Antonína Petrofa staršího, Brněnská čp. 300, Hradec Králové (1909–1910)^[12]
• Budova dřívějších garáží Ing. J. Nováka v místech pozdějšího zimního stadionu, Hradec Králové (1911)
• Dům firmy Nevyhoštěný a skladiště, Švehlova čp. 523, Hradec Králové (1911–1912)^[12]
• Evangelický kostel, Nezvalova čp. 529/1, Hradec Králové (1911–1912)
• Rodinný dům Marie Sálové, Vrchlického čp. 537, Hradec Králové (1912–1913)^[12]
• Vila Otakara a Karly Čerychových, Lužická čp. 321, Jaroměř, spolupráce Vladimír Fultner (1913)
• Obytné domy, Masarykovo nám. čp. 527, 536, 538, Hradec Králové (1913)
• Rodinný dům Jana a Hedviky Hypiusových, Vrchlického 540, Hradec Králové (1913)^[12]
• Rodinný dům s projekční kanceláří Fňouk – stavitel & Liska – architekt, Albertova 541, Hradec Králové (1913)^[12]
• Nájemní domy pro Družstvo pro stavbu domů soukromému úřednictvu v království Českém, Gočárova čp. 549 a Šafaříkova čp. 550, 551, Hradec Králové (1913–1914)^[12]
• Grand-hotel Urban, Československé armády čp. 295, Hradec Králové, vnitřní zařízení kavárny (1914) a přestavba vestibulu (1918)^[12]
• Jubilejní chrám Mistra Jana Husa (včetně kubistického interiéru), Pečky, čp. 480, Husovo náměstí, (1913–1915)
• Obytný dům Antonína Bednáře, Vamberk, čp. 88, Husovo náměstí, (1916)
• Obytné domy pro zaměstnance ředitelství ČSD, Klumparova čp. 565–567, 571–573, Klumparova 11–16, Mánesova 2–8, Střelecká 7 – 13, Hradec Králové (1919–1921)
• Družstevní domy města a stavebního družstva, Střelecká čp. 575, 576, 578, 587, 588, Klumparova čp. 658, Mánesova 646, 579, 584, Hradec Králové (1919–1924)^[12]
• Nouzový dřevěný obytný domek, v místě dnešní Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové (realizace 1920, zbourán 2005)^[12]
• Dělnický dům přístavba, biograf LIDO-BIO, Střelecká čp. 45, Hradec Králové (1920)^[12]
• Činžovní domy čp. 967–974, Zelené předměstí, Jiráskova ulice, Pardubice (1920–1921) ^[13]
• Živnostenský dům Stavebního družstva v Hradci Králové, Šafaříkova čp. 581, 1243, 1270, Hradec Králové (1920–1921)^[12]
• Orlická elektrárna, Na Mlejnku čp. 84, Hradec Králové (1920–1922)^[12]
• Nájemní domy s obchody, čp. 994 a 995, Sladkovského ul., Pardubice (1921–1923) ^[13]
• Továrna Kávoprůmysl, spol. s r. o., Za Škodovkou čp. 389, Hradec Králové (1921)^[12]
• Obchodní a činžovní domy pro pana Hanuše, Karla IV. čp. 610, Hradec Králové (1921–1922)^[12]
• Obchodní a činžovní domy pro pana továrníka Skuherského, Resslova čp. 600, Hradec Králové (1921–1922)^[12]
• Automobilová továrna pro firmu Start, Škroupova čp. 631, Hradec Králové (1922)^[12]
• Kubiasova vila, Vamberk (1923)^[12]
• Činžovní domy čp. 515-520, 526-529 na pravém břehu Chrudimky (dnes Čechovo nábřeží), Pardubice, Bílé předměstí (1919–1924) ^[13]
• Dům Charlotty Masarykové, čp. 44, Štrossova ul., Pardubice (1922–1924) ^[13]
• Vlastní obytný dům, Švehlova čp. 633, Hradec Králové (1922–1923)^[12]
• Vila Václava Ulrycha, Gebauerova ulice čp. 10, Pardubice, Bílé předměstí (1923–1924) ^[14][13]
• Nájemní domy města Poličky, čp. 384, 385, 386, 393, Nábřeží Svobody, Polička (1923–1925)
• Činžovní a obchodní dům Na kopečku, Třída Míru čp. 58, Pardubice (1924–1926) ^[13]
• Husův sbor Církve československé husitské, Legionářská ul. čp. 1311, Dvůr Králové nad Labem (1925, 1928)
• Státní reálné gymnasium, Lužická čp. 423, Jaroměř (1925–1928)
• Smuteční obřadní síň, Denisovo náměstí 9, čp. 413, Hradec Králové – Kukleny (1925–1927)
• evangelický kostel v Hrabové (1925–1933)
• Ústav pro zvelebování živností – Obchodní a živnostenská komora, Škroupova čp. 695, Hradec Králové (1926)^[12]
• Vila Rudolfa Háska, Jablonec nad Nisou (1926–1927)
• Městská spořitelna, dnes Česká spořitelna, Kozelkova čp. 368, Chlumec nad Cidlinou (1926–1928)
• Tělocvična Sokola, Tyršova ul., čp. 427, Sobotka (1926–1929)
• Vnitřní úpravy Klicperova divadla, Dlouhá čp. 99, Hradec Králové (1927)^[12]
• Okresní nemocenská pojišťovna, Jeronýmova 1, čp. 750, Hradec Králové (1927)
• Okresní hospodářská záložna, Komenského ulice, čp. 400, Uhlířské Janovice (1927–1928) – dnes pošta a škola
• Přestavba Lidového domu (dělnického domu Střelnice), Střelecká čp. 45, Hradec Králové (1927–1928)^[12]
• Slovanská pojišťovna, Střelecká 25, čp. 748, Hradec Králové (1928)
• Občanská záložna,, T. G. Masaryka, čp. 287, Lázně Bělohrad (1928–1929)
• Tylovo divadlo v Lomnici nad Popelkou, čp. 2, Plk. Truhláře, Lomnice nad Popelkou (1929–1930)
• Městská spořitelna, Plk. Truhláře, čp. 7, Lomnice nad Popelkou (1929–1930)
• Poštovní úřad, ulice Dukelských Hrdinů, čp. 900, Kostelec nad Orlicí (1929–1931)
• Masarykova živnostenská škola, Komenského ulice, čp. 472, Letohrad (1930)
• Masarykova jubilejní škola, , Školská, čp. 380, Černilov (okr. Hradec Králové) (1930–1931)
• Vila náchodského advokáta JUDr. Oskara Sýkory a jeho ženy Marie Sýkorové, Alšova, čp. 952, Náchod (1931)^[15]
• Vila A. Švorčíka, Střelecká 49, čp. 832, Hradec Králové (1932)
• Vlastní vila s projekční kanceláří, Střelecká 47, čp. 824, Hradec Králové (1932)
• Městské lázně, Eliščino nábřeží 3, čp. 842, Hradec Králové (1932–1933)
• Vila Josefa Dostála, Komenského ulice, čp. 702, Kostelec nad Orlicí (1932–1934)
• Masarykova obecná škola, ulice T. G. Masaryka, čp. 396, Borohrádek (1933)
• Vila pro malíře a legionáře Jindřicha Vlčka, Seydlerova ulice čp. 971, Hradec Králové (1934)^[12]
• Ústřední konzum Pražské Předměstí, Hořická čp. 283, Hradec Králové (1937–1938)^[12]
• Nájemní dům čp. 605, Kalinovo nábřeží, Havlíčkův Brod (1938–1939)
• Přístavba Obchodní a živnostenské komory, Škroupova čp. 695, Hradec Králové (1939)^[12]
• Vila továrníka Dimitrije Petrofa, Brněnská čp. 707, Hradec Králové (1940)^[12]

• Územní generel lázní v Bohdanči (1947)

• 
  Nájemní domy, Pardubice, Jiráskova ulice čp. 967-974
• 
  Nájemní domy, Pardubice, Čechovo nábřeží čp. 526-529
• 
  Nájemní dům, Pardubice, Čechovo nábřeží čp. 527
• 
  Nájemní domy, Pardubice, Čechovo nábřeží čp. 526-528
• 
  Nájemní dům, Pardubice, Sladkovského čp. 995
• 
  Vila Václava Ulrycha, Pardubice, Gebauerova ulice čp. 10

• LUKEŠ, Zdeněk; PANOCH, Pavel. Století moderní architektury v Pardubickém kraji. Pardubice: Helios, 2006. ISBN 80-85211-19-X. 
• ULRICH, Petr (ed.) a kolektiv. Slavné vily Královéhradeckého kraje. [s.l.]: Foibos Books, 2008. ISBN 978-80-87073-07-0. S. 77, 186. 
• VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. 761 s. ISBN 80-200-0969-8. Kapitola Liska, Oldřich, s. 373. 
• BEKERA, Matěj. Architekt Oldřich Liska a jeho působení v královéhradeckých projekčních kancelářích. Univerzita Hradec Králové, Filozofická fakulta, Historický ústav, 2017.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Oldřich Liska na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Oldřich Liska
• Královéhradecký architekt a urbanista Oldřich Liska
• Oldřich Liska na stránkách Státního okresního archivu Pardubice