PROFILPELAJAR.COM

Dějiny Rakouska
	Prehistorie;
	Doba halštatská;
	Noricum;
	Markomani;
	Sámova říše;
	Karantánie;
	Rakouské markrabství;
	Babenberkové;
	Rakouské vévodství;
	Habsburská éra;
	Habsburkové;
	Svatá říše římská;
	Rakouské arcivévodství;
	Habsburská monarchie;
	Habsbursko-lotrinská dynastie;
	Rakouské císařství;
	Německý spolek;
	Rakousko-Uhersko;
	1. světová válka;
	Atentát na Františka d'Este;
	Rakousko po 1. světové válce;
	Německé Rakousko;
	První Rakouská republika;
	Rakouská občanská válka;
	Červencový puč;
	Rakouský stát;
	Anšlus;
	2. světová válka;
	Rakousko v nacistickém Německu;
	Rakousko po 2. světové válce;
	Okupační zóny Rakouska;
	Rakouská druhá republika;

; vlajka	; znak
Geografie
Hlavní město	Vídeň
	Obyvatelstvo
Národnostní složení	Rakušané
Jazyky	němčina (rakouská němčina), bavorština, alemanština, burgenlandská chorvatština
Náboženství	římskokatolické, ortodoxní, protestantské
	Státní útvar
Státní zřízení	vojenská okupační správa
Měna	rakouský šilink
	Státní útvary a území
	Rakousko v nacistickém Německu
	Mittelberg
	Jungholz
	Druhá Rakouská republika

Okupační zóny Rakouska (německy Österreichische Besatzungszonen, nebo Besatzungszonen Österreichs) byly čtyři sektory vytvořené vítěznými mocnostmi na území Rakouska po porážce ve druhé světové válce.

Historie

Po skončení druhé světové války bylo území Rakouska (které bylo od roku 1938 součástí Německa) rozděleno do čtyř částí, takzvaných okupačních zón, spravovaných obdobně jako okupační zóny v Německu společně vítěznými mocnostmi USA, Velkou Británií, Sovětským svazem a Francií. Vídeň byla (stejně jako Berlín) rozdělena do čtyř sektorů. Toto rozdělení trvalo až do roku 1955.^[1]

Podkladem toho rozdělení byla Dohoda o spojenecké kontrole (z 4. července 1945) a Dohoda spojenců o okupačních zónách (z 9. července 1945)^[zdroj?]. Dne 11. září 1945 se konstituovala Spojenecká rada, pozůstávající z čtyř vrchních velitelů, později pak ze čtyř vysokých komisařů. Výdaje, spojené s obsazením Rakouska (na počátku 700 000 členů ozbrojených sil, později 60 000), nesl rakouský stát.

Rozdělení Rakouska v jeho hranicích z roku 1938 do okupačních zón bylo provedeno takto:

americká zóna: Horní Rakousko (části ležící jižně od Dunaje), Salcbursko, malá část severního Štýrska
britská zóna: Korutany, většina Štýrska, Východní Tyrolsko
francouzská zóna: Vorarlbersko, Severní Tyrolsko
sovětská zóna: Dolní Rakousko, Burgenland, Horní Rakousko (části ležící severně od Dunaje)

K rozštěpení Rakouska do dvou státních celků (jak se stalo v Německu) nedošlo, protože Rakousko se přihlásilo k principu neutrality. Dne 15. května 1955 byla pak podepsána Rakouská státní smlouva, vedoucí k odchodu okupačních jednotek z Rakouska (odchod ukončen 25. října 1955) a k získání státní suverenity.^[2]^[3]

Rozdělení Vídně

Při rozdělení hlavního města Vídně bylo dohodnuto, že centrum (obvod 1) bude spravováno společně; ostatní obvody byly rozděleny na americký sektor (obvody 7, 8, 9, 17, 18, 19), britský sektor (3, 5, 11, 12, 13), francouzský sektor (6, 14, 15, 16) a sovětský sektor (2, 4, 10, 20, 21). Světlejší okrajové části města spadala pod dolnorakouskou okupační zónu, tzn. pod sovětskou správu.

Odkazy

Reference

↑ HLAVATÝ, Pavel. Žili Rakušané po válce jinak než my? Poslouchejte v pátek večer. Český rozhlas Vltava [online]. ČRo, 2017-05-05 [cit. 2022-05-18]. Dostupné online.
↑ HOSENSEIDLOVÁ, Petra. Země na potenciální bojové linii. Se státní smlouvou získali Rakušané plnou suverenitu a neutralitu. ČT24 [online]. 2020-05-15 [cit. 2022-05-18]. Dostupné online.
↑ Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 39/1956 Sb., o Státní smlouvě o obnovení nezávislého a demokratického Rakouska. In: Sbírka zákonů. 1956. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.