Populace Dánska činila v dubnu 2015 odhadem 5 668 743 lidí[1].
Etnika v Dánsku
Podle čísel z roku 2012 bylo 89,6 % dánské populace dánského původu, což je definováno tak, že alespoň jeden z rodičů se narodil v Dánsku a má dánské občanství.[2][3] Ze zbývajících 10,4 % bylo mnoho imigrantů - nebo potomků imigrantů (ti jsou definováni jako lidé narození v Dánsku migrantským rodičům nebo rodičům bez dánského občanství) — a méně než třetina z nich je z okolních skandinávských zemí a Německa. Přes dvě třetiny z nich jsou z Turecka, Iráku, Somálska, Bosny a Hercegoviny, jižní a západní Asie. Více než 590 000 lidí v Dánsku[3][4] jsou migranti a jejich potomci (142 000 z nich jsou druhá generace narozená v Dánsku)[4]).
390 000 (66 %)[4] má jiný původ (Turci, Iráčané, Židé, Romové, Somálci, Pákistánci, Íránci, Thajci).
Podle Feridunové[5] má immigrace dopad na dánský trh práce. Navíc podle oficiálních statistik je kriminalita mezi přistěhovalci o 73 % vyšší než u průměru pro mužskou populaci, i když se vezme v potaz jejich socioekonomický původ. Zpráva Teori- og Metodecentret z roku 2006 zjistila, že sedm z deseti lidí umístěných do zabepečovacích zařízení pro mladé v Dánsku jsou imigranti (40 procent z nich jsou uprchlíci)[6]
Náboženství
Dánská národní církev (Den danske folkekirke) je státem podporovaná a hlásí se k ní, podle statistiky z ledna 2006, 80 % dánských věřících. Dánsko má náboženskou svobodu garantovanou ústavou od roku 1849[7] a oficiálně uznávaná je řada dalších náboženství,[8] včetně několika křesťanských denominací, islámu, židovské víry, buddhismu, hinduismu a Forn Siðr, oživení skandinávské pohanské tradice.[8]
Z historických důvodů existuje rozlišení mezi "schválenými" (godkendte) a "uznanými" (anerkendte) církvemi.[8] Mezi druhé z nich patří například katolíci, metodisté nebo baptisté, kteří mají práva navíc, například pokřtít/pojmenovat dítě, aby tento akt měl právní efekt.
Populace v letech 1769 až 2007
Rok
Populace
Rok
Populace
1769
797 584
1976
5 065 313
1787
841 806
1977
5 079 879
1801
929 001
1978
5 096 959
1834
1 230 964
1979
5 111 537
1840
1 289 075
1980
5 122 065
1845
1 356 877
1981
5 123 989
1850
1 414 648
1982
5 119 155
1855
1 507 222
1983
5 116 464
1860
1 608 362
1984
5 112 130
1870
1 784 741
1985
5 111 108
1880
1 969 039
1986
5 116 273
1890
2 172 380
1987
5 124 794
1901
2 449 540
1988
5 129 254
1906
2 588 919
1989
5 129 778
1911
2 757 076
1990
5 135 409
1916
2 921 362
1991
5 146 469
1921
3 267 831
1992
5 162 126
1925
3 434 555
1993
5 180 614
1930
3 550 656
1994
5 196 642
1935
3 706 349
1995
5 215 718
1940
3 844 312
1996
5 251 027
1945
4 045 232
1997
5 275 121
1950
4 281 275
1998
5 294 860
1955
4 448 401
1999
5 313 577
1960
4 585 256
2000
5 330 020
1965
4 767 597
2001
5 349 212
1970
4 937 579
2002
5 368 354
1971
4 950 598
2003
5 383 507
1972
4 975 653
2004
5 397 640
1973
5 007 538
2005
5 411 405
1974
5 036 184
2006
5 427 459
1975
5 054 410
2007
5 447 084
Zdroj: "Folketal efter hovedlandsdele (summariske tal fra folketællinger)" (tabulka FT) [2]
↑Mete Feridun (2006) Labour Migration and Economic Development: The Case of Denmark, in Silasi, Grigore and Simina, Ovidiu Laurian (Eds.), 139-155, Migration, Mobility and Human Rights at the Eastern Border of the European Union – Space of Freedom and Security, Editura Universitatii de Vest Press.