Zeus potom se vzbudil a zuřil, smýkal v paláci bohy a především po mně (Hypnovi) se sháněl, byl by mě z nebeských výšin Zeus beze stop do moře svrhl, mne však spasila Noc, jež nad bohy vládne i lidmi; k té jsem jak prosebník prchl – i ustoupil Zeus, ač zuřil, neboť se ostýchal provést čin nelibý kvapivé Noci.
Vystupuje také v různých textech spojovaných s orfismem. Podle Aristofanovy hry Ptáci na počátku existoval Chaos, Erebos, Tartaros a konečně Nyx s černými křídly. Ta v nekonečných hlubinách Erebu snesla vejce bez zárodku, z kterého se poté, co přešly věky, zrodil prvotní Erós. V jiných pramenech je naopak dcerou Eróta-Fana či matkou Astra Planeta „Planet“.[1]
Byl nejprve Chaos a pravěká Noc a temnoty, Tartaros širý, a nebylo nebe ni země ni vzduch. Tu v klíně nesmírných Temnot se pohnula černavokřídlá Noc a prvotní zrodila vejce, a z tohoto vejce, jak ubíhal čas, pak vypučel toužebný Eros: zář perutí zlatých mu zdobila šíj, byl podoben vichřice vírům. S ní v rozlehlém Tartaru za noční tmy se spojil kdys perutný Chaos, a z tohoto spojení vznikl náš rod, my první jsme spatřili světlo! Rod nesmrtných bohů se nezjevil dřív, než Eros v lásce vše smísil.
Nejsou doloženy žádné chrámy, které by byly zasvěceny Nyktě, ale je známo několik jejích soch a v pramenech je zmiňováno několik kultovních praktik s ní spojených. Pausaniás ve své Cestě po Řecku zmiňuje její orákulum na megarskéakropoli, společně s chrámem Dionýsa Nyktelia „nočního“, Afrodité Epistrofie a Dia Konia, a její sochu v Efesu. Z doby římské je zmiňována oběť Nyktě prováděná 9. května o Lemuriích a sloužící k umlčení mrtvých, Publius Papinius Statius zmiňuje oběť černých býků Nyktě a Vulcanovi.[1]
Potomstvo
Kromě výše zmíněných potomků byly Nyktě připisovány i další děti. Podle Hésióda zplodila bez partnera:[1]
