Nová radnice (dříve Stavovský dům či Zemský dům) v Brně se nachází na Dominikánském náměstí v komplexu barokních budov, které původně sloužily pro potřeby moravské zemské správy. Jako radnice budovy slouží od roku 1935, předtím bylo sídlo městské správy v tzv. Staré radnici, která je dnes využívána pro kulturní účely. V Nové radnici sídlí brněnský primátor a magistrát.
Historie
Renesanční schodiště na velkém nádvoří Nové radnice
Vznik stavovského sídla
Budova dnešní Nové radnice je úzce spojena s dominikánským klášterem, který začal vznikat vedle staršího kostela svatého Michala ve 13. století. První dominikáni jsou v Brně doloženi v roce 1240, koncem 40. let 13. století začali budovat svůj klášter.[1] Z počátků výstavby pochází západní rameno křížové chodby (u ostatních ramen byly postaveny jen obvodové zdi) a místnost, která s největší pravděpodobností byla kapitulní síní (jiné názory hovoří o refektáři).[2][3] Zřejmě již od druhé poloviny 13. století se v této kapitulní síni občas konala sněmovní a soudní jednání moravské země (mimo jiné i tzv. provinciální soudy), většinou však probíhala na Špilberku.[4] Brněnské, znojemské, jihlavské a jemnické provinciální soudy sloučil v roce 1348Karel IV. do jednoho zemského soudu v Brně, který již zasedal v dominikánské kapitulní síni.[5]
Nádvorní průčelí
Malá místnost v dominikánském klášteře ve druhé polovině 16. století již stavům nevyhovovala a sněm proto v roce 1578 rozhodl o výstavbě nových prostor, které se měly nacházet v prvním patře kláštera, nad kapitulní síní a přilehlými rameny ambitu.[6] Stavbu provedl v letech 1582–1585 italský stavitel Pietro Gabri společně se svým bratrem Antoniem, kteří se do Brna kolem roku 1570 přestěhovali.[7] Nová renesanční sněmovní část se nachází v prvním patře severního a západního křídla křížové chodby a tvoří ji čtyři místnosti: Sněmovní sál, Rytířský sál a dvě místnosti pro výslechy svědků a porady duchovenstva a měšťanů. Přístup k nim byl zřízen po dodnes zachovaném venkovním schodišti, které ze severní strany přiléhá ke zdi kapitulní síně. Zároveň Gabri postavil arkády (či podloubí) s hodinovou věží na východním okraji klášterní zahrady (ta se nacházela v místech dnešní Nové radnice) směrem do Rybného trhu (dnes Dominikánské náměstí).[8]
Tehdejší Zemský dům, což byla de facto jen nástavba části prvního patra kláštera, přestal kapacitně postačovat ve 30. letech 17. století, kdy král Ferdinand II. vytvořil tzv. Královský tribunál a jeho syn Ferdinand III. sloučil veškerou zemskou (brněnskou a olomouckou) správu do Brna, které se tak definitivně stalo hlavním městem Moravy. Úvahy o rozšíření budovy byly přerušeny obléháním Brna ve 40. letech a následným nedostatkem financí. Teprve v roce 1666 byla zahájena stavba nového tribunálního domu (podle plánů Ondřeje Erny postavil Pavel Weinberger) v klášterní zahradě přibližně v místech dnešního křídla, které odděluje první a druhé nádvoří Nové radnice.[9] Budova byla dokončena v roce 1672 a s areálem kláštera spojena jednopatrovou budovou podél hradeb.
Koncem 17. století byla, vzhledem k potřebám dalších prostor, v duchu manýrismu přestavěna budova spojující klášter a sněmovnu s tribunálním domem. Stavitel Mikuláš Stumbeck rovněž odstranil věž a nárožní rizality z tribunálního domu.[10] Ten byl v roce 1717 zcela zbořen a do roku 1719 nahrazen novostavbou, kterou zrealizoval Mořic Grimm a která se v podobě křídla oddělujícího obě nádvoří dochovala dodnes.[3] Fasáda byla upravena do podoby Stumbeckovy přestavby západního křídla.[10] Dnešní hlavní průčelí do Dominikánského náměstí (tehdy Rybného trhu) na místě renesančních arkád postavil Mořic Grimm v letech 1726–1729, další úpravy v barokním duchu byly v letech 1732–1733 realizovány ve starém Sněmovním sále.[3] Stavební vývoj Zemského domu byl ukončen v letech 1772–1776, kdy byla postavena nová křídla severně od stávající budovy, čímž vzniklo menší druhé nádvoří.[3]
Osudy Zemského domu po roce 1784
Jeden z přenesených portálů, tento pochází z domu Běhounská 8
Stavy musely Zemský dům opustit v roce 1784, kdy jej společně s dominikánským klášterem obsadila armáda, která zde zřídila sklady; vnitřní výzdoba byla silně poničena.[11] Zemský výbor odkoupil objekt zpět v roce 1869, vzhledem k rozhodnutí o stavbě nového Zemského domu byl areál o pět let později odprodán městu Brnu.[11] V této době se zde nacházela veřejná kuchyně, některé části byly poté městem pronajaty gymnáziu či jiným veřejným spolkům.[12] Začaly se zde objevovat i první městské úřady, neboť areál tehdejší radnice již nepostačoval. Díky památkáři Mořici Trappovi byla již od roku 1886 obnovována a restaurována některá vnitřní výzdoba.[12]
Začátkem 20. století byly v Zemském domě instalovány portály ze zbořených městských domů: průchod z malého do velkého nádvoří lemuje renesanční portál z domu nám. Svobody 10 (přenesen 1900), průjezd z malého nádvoří do Husovy ulice je ozdoben barokním portálem z domu Běhounská 8 (1900). Portál z Husovy ulice na malé nádvoří pochází z domu Radnická 9 a na Zemský dům byl osazen v roce 1910.[13] V roce 1935 byla na velkém nádvoří instalována kašna od Josefa Stejkala a J. Peška, vytvořená pro Výstavu soudobé kultury, jež se konala na novém brněnském výstavišti v roce 1928.[3] O rok později byla pod venkovním renesančním schodištěm odhalena busta Karla staršího ze Žerotína od Vincence Makovského.[14]
Velké nádvoří Nové radnice s kašnou z roku 1928
V letech 1934–1935 byl objekt upraven podle projektu Josefa Poláška jako definitivní sídlo městských úřadů, od té doby je areál označován jako Nová radnice.[3] Za druhé světové války byla kašna z nádvoří Nové radnice přemístěna na dnešní Janáčkovo náměstí, po válce však byla z rozhodnutí Národního výboru města Brna vrácena zpět,[15] do průjezdu z Dominikánského náměstí na velké nádvoří byla instalována pamětní deska se jmény zastupitelů města a městských zaměstnanců, kteří se stali oběťmi německé okupace.[16] Po válce začalo město přemýšlet o stavbě dalších budov, ve kterých se měly nacházet veškeré městské úřady. Původně se uvažovalo o dostavbě směrem k Husově ulici, později (až do 80. let) se počítalo s novými objekty severně od současné Nové radnice, v Panenské ulici. Žádný projekt však nebyl především z důvodu nedostatku finančních prostředků realizován.[17]
Po sametové revoluci přešly do majetku města různé budovy, jež jsou od 90. let využity pro různé městské úřady. Projekt rozšíření Nové radnice byl proto definitivně zavržen a od 80. let je areál postupně rekonstruován. Renovace vyvrcholila v roce 2004 obnovou fresek ve Sněmovním sále.[18]
Současnost
Sněmovní, nyní Zastupitelský sál Nové radnice
Areál Nové radnice je od 23. března 1964 zapsán mezi kulturní památky.[19] Objekt slouží jako sídlo Magistrátu města Brna, brněnského primátora, konají se zde jednání Rady města Brna a městského zastupitelstva.[20] Nová radnice je také využívána jako reprezentační objekt pro významné zahraniční návštěvy. V Rytířském sále, vyzdobeném obrazem Radosti venkovského života od Antonína Procházky, jsou pořádány svatby.[21]
Brněnští radní odsouhlasili v roce 2018 postup projektu ohledně zřízení nového sídla magistrátu. Porovnávala se rizika stavby a přínosy fungování budoucího úřadu ve dvou možných variantách: modernizace stávajících 15 budov, které brněnský magistrát využívá, nebo výstavba nové jediné budovy. Z ekonomického hlediska se varianty od sebe skoro vůbec neliší, ale z přínosu pro občany a kvality poskytovaných služeb je podle radních lepší výstavba nové budovy. Ta by měla stát v místě dlouhodobě plánovaného, ale dosud nerealizovaného CD Paláce v Benešově ulici. Město chce od firmy, která tuto stavbu chystá, odkoupit pozemky i projekt budovy, aby byla příprava rychlejší. V případě stavby nového sídla mají být staré budovy magistrátu odprodány. Novou radnici na Dominikánském náměstí si město nechá pro reprezentační účely a svatby.[22]
Odkazy
Reference
↑ZŘÍDKAVESELÝ, František. Brněnské radnice. Brno: Litera Brno, 2006. ISBN80-903586-0-8. S. 24–25. [Dále jen Zřídkaveselý.]
.svg){kind=small}