North Uist

North Uist
North Uist
North Uist
StátSpojené královstvíSpojené království Spojené království
Topografie
Zeměpisné souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

North Uist (Severní Uist, gaelsky Uibhist a Tuath) je ostrov ve skotských Vnějších Hebridách. Žije zde necelých 1300 obyvatel (1254 podle sčítání v roce 2013). Hlavním sídlem na ostrově je rybářský přístav Lochmaddy. 61 % obyvatel hovoří gaelsky (2011).

Památky a historie

Na ostrově je rozeseta řada neolitických památek, od kamenného kruhu v Pobull Fhinn a menhirů ve Fir Bhreige po komorový hrob v Barpa Langass. Pohřebiště na poloostrově Udal je z doby bronzové, zatímco z doby železné pochází broch v Dun an Sticir. V 9. století založili na Vnějších Hebridách království vikingové; jejich domy pokryté drny však podlehly času. V roce 1266 se pak Vnější Hebridy staly součástí Skotského království. Spolu se zbytkem Skotska se pak v rámci Zákonů o unii z roku 1707 staly součástí Spojeného království.

Geografie

North Uist, o málo menší než South Uist (Uibhist a Deas), je 10. největší skotský ostrov a 13. největší z ostrovů, obklopujících Velkou Británii. Kromě malého území na severovýchodě je krajina plochá, pokrytá mozaikou nízkých kopců, jezírek a rašelinišť. Více než polovina rozlohy je pokryta vodou. Část lochů obsahuje směs sladké a přílivové slané vody, což vytváří specifické habitaty pro místní živočichy a rostliny. Největší vodní plochou je Loch Scadavay (Loch Sgadabhagh). North Uist je významným stanovištěm vodních ptáků.[1][2]

Dostupnost

Zbytky kamenného kruhu v Pobull Fhinn

North Uist je silničními mosty spojen s ostrovy Benbecula, Berneray (kam jezdí přívoz z Leverburgu na ostrově Harris[3]) a Baleshare. Trajekty pravidelně spojují Lochmaddy s Uigem na ostrově Skye ve Vnitřních Hebridách.[4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku North Uist na anglické Wikipedii.

  1. RSPB Balranald. Dostupné online.
  2. Uist Wader research.Dostupné online.
  3. Caledonian MacBrayne (timetable). Dostupné online. Archivováno 13. 2. 2018 na Wayback Machine.
  4. Caledonian MacBrayne (timetable). Dostupné online. Archivováno 13. 2. 2018 na Wayback Machine.

Externí odkazy