Noor-un-Nisa Inayat Khanová, nejstarší ze čtyř dětí, se narodila 1. ledna 1914 v Moskvě. Její sourozenci byli Vilayat (1916–2004), Hidayat (1917–2016) a Khair-un-Nisa (1919–2011) Khanovi.[2]
Její otec, Inayat Khan, pocházel z rodiny indických muslimů, jeho rodiče byli dědiční šlechtici a hudebníci. Jeho prapradědeček byl vládcem Maisůru, Tipu Sultan. Žil v Evropě jako hudebník a učitel súfismu. Její matka Pirani Ameena Begum (rozená Ora Ray Baker) byla Američanka z Albuquerque v Novém Mexiku, která se s Inayat Khanem setkala během svých cest po Spojených státech.[3]
Ženské pomocné letecké sbory
Ačkoli Noor byla hluboce ovlivněna pacifistickými ideály, ona a její bratr Vilayat se rozhodli pomoci porazit nacistickou tyranii:
„
Přála bych si, aby někteří Indové v této válce získali vysoké vojenské vyznamenání. Kdyby jeden nebo dva dokázali ve spojeneckých službách něco velmi statečného, co by všichni obdivovali, pomohlo by to vytvořit most mezi Angličany a Indy“.[4]
“
— Noor Inayat Khanová
V listopadu 1940 se Noor připojila k ženským pomocným leteckým sborům (WAAF) a jako letecká mechanička byla poslána na výcvik na bezdrátového operátora. Po zařazení do výcvikové školy pro bombardéry v červnu 1941 požádala o provizi ve snaze zbavit se tamní nudné práce.[5]
Oddělení pro zvláštní operace
Později byla Noor Inayat Khanová přijata k sekci F (Francie) Oddělení pro zvláštní operace a na začátku února 1943 byla vyslána na ministerstvo letectví, ředitelství letecké rozvědky.
Byla zařazena do First Aid Nursing Yeomanry (FANY) a poslána do Panství Wanborough, poblíž Guildfordu v Surrey, načež byla poslána do Aylesbury v Buckinghamshire na speciální výcvik jako bezdrátový operátor na okupovaném území.[6]
Byla první ženou, která byla vyslána v této funkci, všechny ženy před ní byly poslány jako kurýři. Po předchozím výcviku bezdrátové telegrafie (W/T) měla Noor náskok před těmi, kteří s rádiovým výcvikem teprve začínali, a byla rychlá a přesná.[7]
Z Aylesbury Noor pokračovala do Beaulieu, kde byl bezpečnostní výcvik ukončen praktickou misí - v případě bezdrátových operátorů najít místo v podivném městě, ze kterého by mohli posílat zprávy svým instruktorům, aniž by byli detekováni neznámým agentem.[8] Konečným cvičením byl falešný výslech gestapa, jehož cílem bylo agentům ukázat, co by je mohlo čekat, kdyby byli zajati, a nějakou praxi při udržování jejich krycího příběhu. Noořin důstojník shledal její výslech „téměř nesnesitelným“ a oznámil, že „vypadala vyděšeně ... tak ohromeně, že téměř ztratila hlas“, a že poté „se chvěla a byla celá bledlá.“ [9]
Noořini nadřízení měli smíšené názory na její vhodnost pro tajnou válku a její výcvik byl neúplný kvůli potřebě dostat vyškolené operátory W/T do terénu. Její „dětské“ vlastnosti, zejména její jemné chování a „nedostatek lsti“, velmi znepokojovaly její instruktory ve výcvikových školách SOE. Jedna instruktorka napsala, že „přiznává, že by nechtěla dělat nic s několika identitami, zatímco druhá řekla, že je „velmi ženského charakteru“, velmi touží potěšit, připravená přizpůsobit se náladě společnosti, laskavá, emocionální, nápaditá.[4]
Vyznamenání
Noor Inayat Khanová byla v roce 1949 posmrtně vyznamenána Georgijským křížem a francouzským Croix de Guerre se stříbrnou hvězdou (avec étoile de vermeil). Protože byla v roce 1946 stále považována za „pohřešovanou“, nemohla být vyznamenána členkou Řádu britského impéria, ale v říjnu 1946 byla zmíněna v Despatches.
Na začátku roku 2011 byla zahájena kampaň s cílem získat 100 000 liber na zaplacení stavby její bronzové busty v centru Londýna poblíž jejího bývalého domova.[10]
Tvrdilo se, že busta bude prvním památníkem buď muslimky, nebo asiatky v Británii,[11] ale Noor už byla připomínána na památníku FANY v kostele sv. Pavla, Wilton Place, Knightsbridge, Londýn, který uvádí 52 členů sboru, kteří položili život v aktivní službě.[12]
↑ Noor Inayat Khan: remembering Britain's Muslim war heroine. the Guardian [online]. 2012-10-23 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
↑ SOI : About Us : Noor-un-nisa Inayat Khan. web.archive.org [online]. 2016-03-03 [cit. 2021-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-03.
↑TOMB OF HAZRAT INAYAT KHAN – Delhi Information [online]. [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
↑SEPTEMBER 15, India Today Web Desk; SEPTEMBER 15, 2017UPDATED:; IST, 2017 14:33. A heroine of India was tortured to death; amazing story of Noor Inayat Khan, princess, author, spy. India Today [online]. [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
↑SIDDIQUI, Usaid. Noor Inayat Khan: The forgotten Muslim princess who fought Nazis. www.aljazeera.com [online]. [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
↑Remembering a British Hero. [online]. 2018-10-18 [cit. 2021-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-21. (anglicky)
↑ Noor Inayat KIhan3. www.the-south-asian.com [online]. [cit. 2021-09-21]. Dostupné online.
↑DAVIDSON, Ben. Noor Inayat Khan GC [online]. 2020-08-28 [cit. 2021-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-21. (anglicky)
↑ Honoured at last, the Indian heroine of Churchill's spy squad. The Independent [online]. 2011-01-04 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Churchill's Asian spy princess comes out of the shadows. BBC News. 2011-01-11. Dostupné online [cit. 2021-09-21]. (anglicky)
↑ Women's Transport Service. web.archive.org [online]. 2017-09-05 [cit. 2021-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-05.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Madeleine na Wikimedia Commons