PROFILPELAJAR.COM

Netřesk střešní
	Netřesk střešní
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	lomikamenotvaré (Saxifragales);
Čeleď	tlusticovité (Crassulaceae);
Rod	netřesk (Sempervivum);
Binomické jméno
	Sempervivum tectorum; L., 1753
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Netřesk střešní (Sempervivum tectorum) je sukulentní rostlina z čeledi tlusticovitých (Crassulaceae).

Popis

Netřesk střešní je vytrvalá bylina s růžicí přízemních, dužnatých listů, která vytváří ve volné přírodě a na zahradách na suchých stanovištích husté porosty. Jde o robustní rostlinu, v květu může mít až 60 cm. Rozevřená růžice může mít i více než 10 cm v průměru. Listy má červeně skvrnité. Na okrajích jsou listy bílé brvité, jinde jsou lysé.^[1]

Ze starších (dospělých) růžic vyrůstají na začátku léta stonky zakončené závinem z množství růžově zbarvených květů. Po odkvetení růžice odumírá. Rostlina se však rozmnožuje převážně vegetativně zakořeněním dceřiných růžic.

Původ a výskyt

Nestřesk střešní je původem z hor jižní Evropy - najdeme ho v Pyrenejích, Alpách, v horách střední Francie, Apeninách a Dinárských horách. Dnes je pěstován v celé Evropě i Severní Americe. Občas může zplaňovat.^[2]

Netřesk střešní roste na zvětraných skalách a rumovištích a často se vysazuje v zahradách. Existuje v řadě různých kultivarů. Kdysi se dával i jako ozdoba zdi a ochrana střechy, protože se věřilo, že chrání budovy před bleskem. Císař Karel Veliký údajně vydal příkaz, že se má netřesk střešní sázet na všechny střechy.^[3]

Dnes se opět používá jako jedna z rostlin na zelenou střechu, ale dává se i na verandy, schodiště.

Pěstování

Netřesk střešní dáváme na sluneční stanoviště. Množíme ho v jarní době listovými řízky, odnožemi nebo ze semen. Sází se do sponu asi 20x20 cm.^[3] Je velmi nenáročný, pokud má prostor, rozrůstá se a pokrývá půdu.

Ohrožení a ochrana

Netřesk střešní patří mezi chráněné druhy v Maďarsku.^[2]

Léčitelství

Podle Českého herbáře (Alois Hynek,Praha,m 1899): „Listí šťavnaté má chuť nakyslou, trpkou, užívá se za chladící lék v zimnici a krvotoku; odvar proti úplavici a přílišné čmýře. Kořen má chuť ostrou a hořkou.

Šťáva z listí zahání kuří oka; zvláště dobře přiložiti na oko list rozmačkaný; rovněž tak užívá se jich při bolavých prsech; na vole klade se náplast z netřesku, soli a oleje, vše dohromady stlučeno.“^[4]