NPO Lavočkina (rusky НПО имени С. А. Лавочкина, plným názvem Vědecko-výrobní sdružení S. A. Lavočkina rusky Научно-производственное объединение им. С. А. Лавочкина) je ruský, dříve sovětský výrobce kosmické techniky pojmenovaný po svém hlavním konstruktérovi Semjonovi Alexejeviči Lavočkinovi. Základní produkcí společnosti jsou umělé družice a kosmické sondy různých typů.

Společnost sídlí v Chimkách v Moskevské oblasti. Do roku 1971 nesla název Strojírenský závod S. A. Lavočkina (rusky Машиностроительный завод им. С.А. Лавочкина), předtím do roku 1960 OKB-301 (rusky Опытно-конструкторское бюро 301).

Továrna v Chimkách byla původně postavena s úkolem dodávat nábytek pro nový Palác sovětů. Po zrušení projektu paláce byl závod v dubnu 1937 přidělen Hlavní správě leteckého průmyslu pod číslem 301. Při továrně byla zřízena konstrukční kancelář (OKB-301, rusky Опытно-конструкторское бюро 301) v čele s Alexejem Alexejevičem Dubrovinem. Úkolem závodu bylo postavit sovětské verze francouzských letadel Caudron 690 a 713 podle zakoupené dokumentace. Koncem roku 1938 byl Dubrovin přeložen do Charkova a kancelář zůstala bez hlavního konstruktéra.^[2]

V květnu 1939 byli do čela OKB-301 postaveni V. P. Gorbunov, S. A. Lavočkin a M. I. Gudkov s projektem budoucího stíhacího letadla LaGG-1, resp. LaGG-3. V čela trojice hlavních konstruktérů stál zprvu Gorbunov, ale brzy vůdčí roli převzal Lavočkin, koncem roku 1940 po přeložení Gorbunova a Gudkova zůstal jediným hlavním konstruktérem kanceláře.^[2] V prosinci 1940 byla zahájena sériová výroba LaGG-3. Za druhé světové války byla letadla kanceláře La-5 a La-7 základem bojové síly sovětského stíhacího letectva.

Po válce konstrukční tým pokračoval v práci na vrtulových stíhačích La-9, La-180, La-11 a nově i proudových stíhacích letadlech La-150, -160, -15, -176, -190, -200, -250. Od začátku 50. let pracovala Lavočkinova kancelář na raketách země-vzduch B-300 protivzdušné obrany pro komplex PVO Berkut a raketách vzduch-vzduch G-300. Testy raket probíhaly na zkušební střelnici Kapustin Jar. Po počátečních obtížích byla roku 1953 zahájena sériová výroba.^[3] Od roku 1954 se Lavočkinův tým věnoval práci na mezikontinentální nadzvukové křídlaté raketě Burja (rusky Буря).

V červnu 1960 Lavočkin zemřel, závod byl přejmenován na Strojírenský závod S. A. Lavočkina (rusky Машиностроительный завод им. С.А. Лавочкина). V letech 1962–1964 byl závod filiálkou č. 3 Čelomějova OKB-52, tehdy pracoval na protilodních střelách Ametist.^[4]

Roku 1965 se Koroljov rozhodl zbavit práce na kosmických sondách a družicích a soustředit se na pilotovanou kosmonautiku. Vývoj a výroba kosmických sond (programy Luna, Mars a Veněra) byly předány Lavočkincům. Od té doby se závod a konstrukční kancelář soustředila na výrobu kosmických sond a družic.

Od roku 1965 podléhal ministerstvu všeobecného strojírenství, po zániku Sovětského svazu přešlo v Ruské federaci do podřízenosti Roskosmosu.

Roku 2017 byla právní forma podniku změněna z federálního státního jednotného podniku (FGUP) na akciovou společnost (AO).^[5]

• Alexej Alexejevič Dubrovin, 1937 – konec 1938 hlavní konstruktér OKB-301
• V. P. Gorbunov, S. A. Lavočkin a M. I. Gudkov, 1939–1940 hlavní konstruktéři OKB-301
• Semjon Alexejevič Lavočkin, konec 1940 – červen 1960 hlavní (od 1956 generální) konstruktér OKB-301
• Michail Michajlovič Pašinin, 1960–1962 hlavní konstruktér Strojírenského závodu Lavočkina
• Arkadij Ionovič Ejdis, 1962–1964 hlavní konstruktér filiálky č. 3 OKB-52
• Georgij Nikolajevič Babakin, 1965 – srpen 1971 hlavní konstruktér Strojírenského závodu Lavočkina
• A. P. Milovanov, 1970–1987 ředitel Strojírenského závodu Lavočkina/NPO Lavočkina
• Sergej Sergejevič Krjukov, 1971–1977 hlavní konstruktér NPO Lavočkina
• Vjačeslav Michajlovič Kovtuněnko, 1977 – červenec 1995 hlavní (od 1987 generální) konstruktér, 1987 – červenec 1995 generální ředitel NPO Lavočkina
• Stanislav Danilovič Kulikov, konec 1997 – září 2003 generální konstruktér a generální ředitel NPO Lavočkina
• Konstantin Michajlovič Pičchadze, září 2003 – leden 2005 generální konstruktér a generální ředitel NPO Lavočkina
• Georgij Maximovič Poliščuk, leden 2005 – leden 2010 generální konstruktér a generální ředitel NPO Lavočkina
• Viktor Vladimirovič Chartov, leden 2010 – červenec 2015 generální ředitel NPO Lavočkina, leden 2010 – říjen 2015 generální konstruktér NPO Lavočkina
• Sergej Antonovič Lemeševskij, od července 2015 generální ředitel NPO Lavočkina
• Maxim Borisovič Martynov, říjen 2015 – únor 2017 generální konstruktér NPO Lavočkina
• Alexandr Jevgenjevič Širmakov, od února 2017 generální konstruktér NPO Lavočkina

• letadla
  • Lavočkin LaGG-1
  • Lavočkin LaGG-3
  • Lavočkin La-5
  • Lavočkin La-7
  • Lavočkin La-9
  • Lavočkin La-11
  • Lavočkin La-126
  • Lavočkin La-138
  • Lavočkin La-140
  • Lavočkin La-150
  • Lavočkin La-152
  • Lavočkin La-154
  • Lavočkin La-156
  • Lavočkin La-160
  • Lavočkin La-168
  • Lavočkin La-174
  • Lavočkin La-176
  • Lavočkin La-180
  • Lavočkin La-190
  • Lavočkin La-200
  • Lavočkin La-250

• SA3-Goa (raketa země-vzduch)
• G-300
• Burja

• kosmické sondy – programy Luna (od Luny 9, včetně všech Lunochodů), Veněra (od Veněry 4), Mars, Vega, Fobos a další
• urychlovací raketové stupně Fregat
• družice (Prognoz, různé Kosmosy, Astron, Granat, Spektr-R)

• Leninův řád (2. listopadu 1944)^[6]
• Řád rudého praporu práce (20. dubna 1956, 18. ledna 1971)^[6]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu NPO Lavočkina na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.