NGC 4214

NGC 4214
Galaxie NGC 4214 - fotografie ve viditelném a blízkém infračerveném spektru z přístroje WFC3 Hubbleova vesmírného dalekohledu. Autor: NASA, ESA.
Galaxie NGC 4214 - fotografie ve viditelném a blízkém infračerveném spektru z přístroje WFC3 Hubbleova vesmírného dalekohledu. Autor: NASA, ESA.
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typnepravidelná galaxie IAB(s)m[1]
ObjevitelWilliam Herschel[2]
Datum objevu1785[2]
Rektascenze12h 15m 39,2s[1]
Deklinace+36°19′37″[1]
Souhvězdísouhvězdí Honicích psů
Zdánlivá magnituda (V)9,8[2]
Úhlová velikost8,5' x 6,6'[1]
Vzdálenost10,8 ± 3,0 Mly
(3,28 ± 0,92 Mpc)[1]
Plošná jasnost14,0[2]
Rudý posuv0,000 970[1]
Fyzikální charakteristiky
Absolutní magnituda (V)-17,9[1]
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 4228 a NGC 4214
IRASIRAS F12131+3636 a IRAS 12131+3636
Uppsala General CatalogueUGC 7278
Principal Galaxies CataloguePGC 39225
Jiná označeníNGC 4214, NGC 4228, UGC 7278, PGC 39225,[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 4214 je trpasličí nepravidelná galaxie s příčkou v souhvězdí Honicích psů vzdálená od Země přibližně 10,8 milionů světelných let. Objevil ji William Herschel v roce 1785. Na obloze se nachází v západní části souhvězdí, 1,5° jižně od galaxie NGC 4244, 6° jihozápadně od hvězdy Asterion (β CVn) s magnitudou 4,3. Můžeme ji spatřit i v menším amatérském dalekohledu jako malou mlhavou skvrnku.[3]

Vlastnosti

Tato galaxie má větší rozměr a jas než Malý Magellanův oblak[4] (satelitní galaxie Mléčné dráhy) a probíhá v ní bouřlivá tvorba hvězd. Největší oblasti tvorby hvězd se nachází v jejím středu a nesou označení NGC 4214-I a NGC 4214-II. NGC 4214-I obsahuje obří hvězdokupu bohatou na Wolfovy–Rayetovy hvězdy. NGC 4214-II je mladší (méně než 3 miliony let) a obsahuje mnoho hvězdokup a hvězdných asociací.[5]

Galaxie také obsahuje dvě staré obří hvězdokupy, obě jsou staré 200 milionů let a jejich hmotnosti jsou 2,6*105 a 1,5*106 hmotností Slunce.[6]

Amatérský snímek NGC 4214. Autor: Jeff Johnson.

Supernovy

Do roku 2010 zde byly nalezeny dvě supernovy: SN 1954A typu Ib, která v maximu dosáhla magnitudy 9,8 a SN 2010U s maximem 16 mag.[7]

Sousední galaxie

NGC 4214 je součástí skupiny galaxií s názvem Skupina Honicích psů I (Skupina galaxií M94), která leží ve vzdálenosti 13 milionů světelných let a nachází se tedy poměrně blízko k Místní skupině galaxií, ve které leží i galaxie Mléčná dráha. Největšími členy Skupiny Honicích psů I jsou galaxie NGC 4244 a NGC 4395, nejjasnější galaxií je ovšem Messier 94.[8]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 4214 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for NGC 4214 [online]. [cit. 2016-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d The NGC/IC Project: Results for NGC 4214 [online]. [cit. 2016-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky) 
  3. ↑ Michal Kodriš. Průvodce hvězdnou oblohou: Honicí psi [online]. [cit. 2016-08-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ Karachentsev, Igor D.; Karachentseva, Valentina E.; Huchtmeier, Walter K., et al. A Catalog of Neighboring Galaxies. S. 2031–2068. Astronomical Journal [online]. Duben 2004 [cit. 2016-08-12]. Roč. 127, čís. 4, s. 2031–2068. Dostupné online. DOI 10.1086/382905. Bibcode 2004AJ....127.2031K. (anglicky) 
  5. ↑ Ubeda, L.; Maíz-Apellániz, J.; MacKenty, J. W. Massive Young Star Clusters in NGC 4214. S. 221. The Formation and Evolution of Massive Young Star Clusters, ASP Conference Series [online]. Astronomical Society of the Pacific, prosinec 2004 [cit. 2016-08-12]. Roč. 322, s. 221. Dostupné online. Bibcode 2004ASPC..322..221U. (anglicky) 
  6. ↑ Larsen, Søren S.; Brodie, Jean P.; Hunter, Deidre A. Dynamical Mass Estimates for Five Young Massive Stellar Clusters. S. 2295–2305. Astronomical Journal [online]. Listopad 2004 [cit. 2016-08-12]. Roč. 128, čís. 5, s. 2295–2305. Dostupné online. arXiv astro-ph/0407373. DOI 10.1086/424538. Bibcode 2004AJ....128.2295L. (anglicky) 
  7. ↑ List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2016-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Richard Powell. Atlas of the Universe: The Canes I Group [online]. [cit. 2016-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy