Rakouské muzeumužitého umění/současného umění (německyÖsterreichisches Museum für angewandte Kunst/Gegenwartskunst, zkráceně také: MAK) ve Vídni je renomované uměleckoprůmyslové muzeum evropského významu.
Sídlí v jižním segmentu okružní třídy Stubenring při kanálu řeky Dunaj.
Historie
Muzeum bylo založeno 12. května roku 1863 z iniciativy a pod vedením Rudolfa Eitelbergera, [1]pod názvem K. und k. Österreichisches Museum für Kunst und Industrie (c. k. Rakouské muzeum umění a průmyslu), obvykle nazývané pouze Österreichisches Museum (Rakouské muzeum) bylo založeno po vzoru South Kensingtonského muzea v Londýně (nynější Victoria and Albert Museum) . Stalo se prvním muzeem tohoto typu v Rakousku-Uhersku a vzorem pro další obdobná muzea, zakládaná v monarchii později (Uměleckoprůmyslové muzeum v Opavě, Uměleckoprůmyslové muzeum v Liberci a Brně 1873, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze 1885).
Významnou roli sehrálo muzeum se školou jako působiště osobností Vídeňské školy dějin umění, která byla jako celek silně ovlivněna orientací na užité umění.
Původně muzeum sídlilo v míčovně vídeňského Hofburgu. Po zboření městských hradeb získalo pozemek při okružní třídě Ringstrassce a roku 1871 bylo přeneseno do současné budovy.
Dvoupatrovou novostavbu v novorenesančním stylu navrhl architekt Heinrich von Ferstel a spojil ji s nově založenou budovou Uměleckoprůmyslové školy (nynější Univerzita užitého umění Vídeň). Mozaiku v tympanonu hlavního vchodu a medailony s portrétními reliéfy slavných výtvarníků na fasádě druhého patra vytvořil Leopold Forstner. Autorkou sgrafit s alegoriemi uměleckých řemesel z roku 1893 je Eugenie Munk.
Roku 1938 byla instituce přejmenována na Staatliches Kunstgewerbemuseum in Wien (Státní uměleckoprůmyslové muzeum ve Vídni) a od roku 1947 až do současnosti má název Museum für angewandte Kunst (zkratka "MAK").
V roce 1907 byla budova poprvé adaptována. Po rekonstrukci z roku 1993 byly dosavadní depozitáře v suterénu budovy proměněny v tematické studijní sbírky. Při posledních úpravách byla východní stěna budovy propojena terasou nad kanálem Dunaje.
Vedle své tradiční orientace na starší umělecká řemesla a užité umění meziválečné doby se muzeum po nástupu ředitele Petra Noevera zásadně zaměřilo i na současné umění. Výrazným symbolem této etapy se stal objekt v podobě hromady písku, nasypané do sloupové haly muzea.
Muzeum pořádá ve své hlavní budově každoročně několik výstav, do června roku 2023 jich bylo 180.
Výstavní kolekce sbírek muzea je rozmístěna v sálech tří pater budovy kolem sloupové haly a rozdělena tematicky a chronologicky takto:
Vídeň kolem roku 1900, Design / Umělecké řemeslo 1890–1938
Tapisérie
Asie: Čína - Japonsko- Korea
Renesance Baroko Rokoko
Baroko Rokoko Klasicismus
Empír Biedermeier
Historismus Secese Art déco
Nejvýznamnějšími exponáty jsou výrobky Wiener Werkstätte, sedací nábytek firem Thonet a Kohn, Danhauser, Klimtův návrh na mozaikové obklady paláce Stoclet, Porcelánový kabinet od firmy Du Paquier z paláce Dubských v Brně, sbírka českého a benátského skla, vlámské a italské krajky, stříbro, evropský a čínský porcelán, tapisérie, japonské laky (Ukiyo-e) a barevné šablony (Katagami).
MAK Design Lab
Pod tímto názvem je v suterénu budovy vystavena většina sbírek formou studijních depozitářů jednotlivých sbírkových oddělení.
Knihovna
Bohatá knihovna literatury a odborných časopisů, společně s archivem školy a Wiener Werkstätte jsou přístupné veřejnosti, a stále větší měrou také digitalizovány.
Pobočky
Zámek Geymüllerschlössel v 18. vídeňském obvodu Währing, kde je vystaven historický mobiliář, sbírka hodin Franze Sobka a konají se tam výstavy současného designu. Badatelům slouží studijní dokumentační středisko.