Mořic z Lichtenštejna

Mořic Josef Jan princ z Lichtenštejna
Narození21. července 1775
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí24. března 1819 (ve věku 43 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníLichtenštejnská hrobka
Povolánídůstojník
Oceněnírytíř Vojenského řádu Marie Terezie
Choť(1806) Marie Leopoldina Esterházyová z Galanty (1788–1846)
DětiEleonora Marie z Lichtenštejna
Marie z Lichtenštejna
Leopoldina z Lichtenštejna
RodičeKarel Boromej Josef z Lichtenštejna a Marie Eleonora z Oettingen-Spielbergu
RodLichtenštejnové
PříbuzníMarie Josefa z Lichtenštejna (sourozenec)
Marie Leopoldina ze Schwarzenbergu a Adolf Josef ze Schwarzenbergu (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mořic Josef Jan Křtitel Viktor princ z Lichtenštejna (německy Moritz Joseph Johann Baptist Viktor Prinz von und zu Liechtenstein; 21. července 1775 Vídeň – 24. března 1819 Vídeň) byl rakouský šlechtic, princ z rodu Lichtenštejnů a generál. Ve vojsku sloužil od svých sedmnácti let, vyznamenal se statečností během válek s revoluční Francií a napoleonských válkách, bojoval mimo jiné v bitvě u Slavkova a v bitvě u Lipska. V rakouské armádě dosáhl hodnosti polního podmaršála.[1] Byl majitelem panství na Moravě (Velké Meziříčí, Břežany)

Životopis

Pocházel z knížecího rodu Lichtenštejnů, náležel k moravskokrumlovské sekundogenituře označované také jako karolínská větev.[2] Narodil se jako čtvrtý syn polního maršála Karla z Lichtenštejna (1730–1789), matkou byla Marie Eleonora, rozená princezna z Oettingen-Spielbergu (1745–1812), která patřila k úzkému okruhu přátel Josefa II.[3][4] Do armády vstoupil v roce 1792 v hodnosti podporučíka, v roce 1796 byl již v hodnosti majora pobočníkem arcivévody Karla. V roce 1798 byl jmenován podplukovníkem a jako velitel jezdeckého pluku byl účastníkem několika střetnutí během francouzských revolučních válek (bitva u Stockachu). V roce 1800 byl povýšen na plukovníka, ale v prosinci téhož roku padl do francouzského zajetí. Po propuštění obdržel Řád Marie Terezie (1801).[5]

K datu 1. září 1805 byl ve věku třiceti let povýšen do hodnosti generálmajora, krátce poté byl účastníkem kapitulace pevnosti Ulmu. V bitvě u Slavkova (1805) byl velitelem 2. jízdní brigády tvořené rakouskými a ruskými husary.[6] Ve válce páté koalice proti Napoleonovi (1809) byl zraněn a téhož roku byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.[7] Později se zúčastnil tažení proti Francouzům v roce 1813, zúčastnil se bitvy u Drážďan a bitvy u Lipska, v níž byl znovu zraněn. V roce 1814 velel spojeneckým vojskům v Troyes a podílel se na okupaci Francie. Po napoleonských válkách žil ve Vídni jako velitel divize.

Majetkové a rodinné poměry

Na základě vzdálenějších příbuzenských vztahů zdědil v roce 1789 panství Břežany na Znojemsku (tehdy pod názvem Fryšava, respektive Frischau), fakticky se tohoto majetku ujal v roce 1798.[8] O zámek v Břežanech však neměl zájem a ve finanční tísni rozprodal po roce 1801 hodnotné umělecké sbírky.[9][10] Po matce Marii Eleonoře zdědil v roce 1812 panství Velké Meziříčí se statkem Stránecká Zhoř.[11][12]

Krátce po bitvě u Slavkova a uzavření Prešpurského míru se v dubnu 1806 oženil s princeznou Marií Leopoldinou Esterházyovou z Galanty (1788–1846), dcerou knížete Mikuláše II. Esterházyho. Sňatek se konal v hlavním rodovém sídle Esterházyů v Eisenstadtu. Marie Leopoldina se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[13] Z jejich manželství se narodily čtyři děti, jediný syn Mikuláš zemřel krátce po narození, dcery se provdaly do rodin Lobkoviců a Schwarzenbergů. Nejmladší dcera Leopoldina byla dědičkou obou Mořicových panství Velké Meziříčí a Břežany.

V rakouské armádě se vyznamenalo i několik Mořicových bratrů. Starší Josef Václav (1767–1842) byl původně předurčen k církevní dráze, ale nakonec vstoupil do armády a dosáhl hodnosti generálmajora. Další bratr František Alois (1776–1794) padl v hodnosti hejtmana za francouzských revolučních válek v Belgii. Nejmladší Alois Gonzaga (1780–1833) byl též účastníkem napoleonských válek, nakonec dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a funkce zemského velitele v Českém království.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, 15. díl; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 1057 (heslo z Liechtensteina) ISBN 80-7185-226-0
  2. ↑ Rodokmen Lichtenštejnů in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava; Praha, 1981; s. 310–311
  3. ↑ CERMAN, Ivo; KONEČNÝ, Michal: Tváře osvícenství; Národní památkový ústav Kroměříž, 2021; s. 138–139, 174–175 ISBN 978-80-907400-8-2
  4. ↑ Rodokmen Lichtenštejnů dostupné online Archivováno 8. 10. 2021 na Wayback Machine.
  5. ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii; Praha, 1990; s. 59
  6. ↑ Tabulka Složení armád před bitvou in: UHLÍŘ, Dušan: Bitva tří císařů; Brno, 195; s. 39 ISBN 80-900941-7-1
  7. ↑ Služební postup Mořice z Lichtenštejna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815); Vídeň, 2006, s. 57dostupné online
  8. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 385 ISBN 80-85983-13-3
  9. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha, 1981; s. 60
  10. ↑ SLAVÍČEK, Lubomír: Zámecká obrazárna ve Fryšavě (Břežanech) u Znojma - další místo lichtenštejnského sběratelství in: Časopis Matice moravské, Brno, 2012; s. 143–164 ISBN 978-80-86488-95-0
  11. ↑ Posloupnost majitelů Velkého Meziříčí dostupné online
  12. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha, 1981; s. 248
  13. ↑ Rodina Lichtenštejnů in: Gothaischer genealogischer Hofkalender auf das Jahr 1841; Gotha, 1841; s. 33 dostupné online

Externí odkazy