Modrá zóna je označení pro oblasti vyznačující se dlouhověkostí místních obyvatel, které zavedl Dan Buettner svým článkem v National Geographic Magazine v roce 2005.[1] Navázal na výzkumy stoletých lidí v oblasti Barbagia, které provedli Gianni Pes a Michel Poulain a výsledky publikovali v časopise Journal of Experimental Gerontology.
Modré zóny leží ve vyspělých a politicky stabilních zemích s kvalitní zdravotní péčí, v jejich rámci však patří k chudým a odlehlým regionům, kde se zachoval tradiční způsob života. Ke společným vlastnostem těchto komunit patří převaha rostlinné stravy (především luštěniny a ořechy), častá fyzická aktivita, nekuřáctví, vysoká religiozita a funkční rodinné i společenské vazby.[2]
