Moabština je severozápadní semitský jazyk, jeden z kenaánských dialektů. Hovořilo se s ní v Moabu, tj. na jihovýchodním břehu Mrtvého moře přibližně od 12. století př. n. l. do 6. století př. n. l.

Moabština je známa jen z několika nápisů, z nichž jen jeden je dostatečně dlouhý pro jazykovou analýzu, a tím je Méšova stéla. Proto jsou naše znalosti tohoto jazyka značně omezené. Z rozboru Méšovy stély vyplývá, že moabština je velmi úzce příbuzná klasické (biblické) hebrejštině, oba jazyky lze považovat za dialekty jednoho kenaánského jazyka. Shodují se nejen ve slovní zásobě a morfologii, ale i syntaxi a např. v použití konsekutivního imperfekta (právě toto konsekutivní imperfektum je jedním z hlavních rozlišujících znaků hebrejské skupiny od skupiny fénické). Jako charakteristické prvky moabštiny oproti hebrejštině či féničtině lze uvést např.:

• koncovka plurálu maskulina „נ“ (n);
• zachování koncovek „ת“ (t) pro f. sg.;
• kontrakce sloves tertiae yod, ale chybějící kontrakce sloves tertiae waw;
• Zájmenné sufixy 3. m. a f. jsou „ה“, i když se jedná patrně jen o historický, nikoli fonetický zápis.
• zájmena „זאת“ aj. se chovají jako příklonky, nikoli jako adjektiva, a v postavení za substantivem se členem samy člen nepřibírají.
• došlo ke stažení diftongů, jež se odráží ve vymizení znaků označující tyto diftongy v textu. Výjimkou je uchování těchto znaků (i hlásek?) na konci slova.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Moabština na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.