Pamětní deska v Nymburku, kde stával Macháčkův rodný dům.
Miroslav Macháček se narodil 8. května 1922 v Nymburce. V roce 1945 byl přijat na Státní konzervatoř v Praze, kde studoval tři roky herectví. K jeho profesorům patřil např. Miloš Nedbal. Po absolutoriu konzervatoře byl od roku 1948 v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, od roku 1950 v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze. V témže roce byl obviněn z nepřátelské činnosti a musel opustit toto angažmá, vzápětí s ním byl rozvázán pracovní poměr i na DAMU v Praze, kde učil. V roce 1952 jej angažoval I. Glanc do Českých Budějovic, kde působil v letech 1952–1954 jako režisér, později až do roku 1956 jako hlavní režisér činohry. V roce 1956 se vrátil do Prahy – nejdříve jako režisér do Městských divadel pražských (1956–1959)[1], od sezóny 1959/1960 působil jako režisér činohry pražského Národního divadla[2].
S inscenací hry bratří ČapkůZe života hmyzu, kterou režíroval a která měla premiéru v roce 1965[3], navštívilo pražské Národní divadlo během tří let jedenáct měst v osmi zemích Evropy (Velká Británie, Londýn, březen 1966 – NSR, Mnichov, březen 1966 – Polsko, Varšava, červen 1967 – SSSR, Moskva, červen 1967 – NDR, Berlín, říjen 1967 – Maďarsko, Budapešť, březen 1968 – Jugoslávie, Novi Sad, Bělehrad, Rijeka, Lublaň, červen 1968 – Rumunsko, Bukurešť, prosinec 1968).
Po roce 1969 měl vzhledem ke svým postojům obtížnou situaci až do konce života. Věnoval se i herectví (v divadle a ve filmu – v televizi a rozhlasu pro něj platil zákaz vystupování) a hostování v jiných divadlech (např. Činoherní klub, Viola). Počátkem roku 1975 přednesl v Národním divadle kritický referát a krátce poté byl hospitalizován v psychiatrické léčebně Bohnice, Během pobytu si psal deník, který byl posmrtně vydán po názvem Zápisky z blázince[4][5].
V roce 1989 se aktivně účastnil revolučních událostí, se situací v Národním divadle byl velmi nespokojen. Na konci svého života, když bojoval s rakovinou, se sblížil s Vilmou Cibulkovou. Byla skoro o 45let mladší. Jejich vztah trval, když bojoval s nemocí. Podporovala ho dlouho, ale byla mladá a bylo to na ni moc, tak utekla. Zemřel po těžké nemoci dne 17. února 1991 v Praze, pohřben je v Nymburce.
Patřil k hercům, kteří svou roli prožívají s velkou autentičností, ať už se jednalo o komedie či tragédie. Z jeho hereckých rolí na diváka působilo silné kouzlo osobnosti.
Začíná slavná komedie bratří Čapků "Ze života hmyzu", uvedená poprvé v Brně v roce 1922, jedno z největších děl českého divadelnictví. V Národním divadle je po Honzlovi režíruje na Svobodově scéně M. Macháček. (…) Macháčkovi patří zásluha, že v Národním divadle lze vidět moderní a aktuální inscenaci českých klasiků. Představení obohacuje jevištní tradici díla, má mimořádně dobrou Svobodovu scénu, patřící k tomu nejlepšímu, co se dnes na světě na jevišti staví, je tu mistrovský výkon Peškův.
↑MACHÁČEK, Miroslav. Zápisky z blázince. Příprava vydání Kateřina Macháčková ve spolupr. s Petrem Svojtkou; úv. slovo Zdeněk Hedbávný. 1. vyd. Praha: Český spisovatel, 1995. 174 s. ISBN80-202-0543-8.
Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 95, 97, 101, 110–7, 120, 125, 127
B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 162, 173, 180, 184, 276
Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 251, 259, 276, 278
František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 253, 256, 259
František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 53, 54, 56
Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 8, 137, 228, 257–9, 267, 285, 312–5, 342, 352, 355, 384–5, 407, 415, 439, 489, 491, ISBN978-80-200-1502-0
Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 224, 240, 253, 279, 291, 296, 300, 307–9, 312, ISBN80-85625-19-9
