Od okružní křižovatky se odlišuje nejen svou velikostí (vnějším průměrem), ale také skutečností, že má vždy zpevněný středový ostrov, který je možné projíždět.[1] Zpevnění je ale provedeno obvykle z hrubšího materiálu, což výrazně snižuje komfort jízdy osobních automobilů při jeho přejíždění. Ty proto raději zvolí objezd středového prstence po okružním jízdním pásu. Naproti tomu větší automobily (nákladní, sanitní či požární vozy, popeláři apod.) mohou křižovatkou projet, a to tak, jako by se ani o okružní křižovatku nejednalo - přejíždějí přes zpevněný středový ostrov.
Česká pravidla silničního provozu miniokružní křižovatku nezmiňují a zavádějí pouze jednotný termín kruhový objezd, přičemž obecná úprava provozu na velikosti a typu objezdu nezáleží.
křižovatka působí jako orientační bod (jasnější je informace: „Na kruháči zahněte vpravo.“ než údaj: „Na páté křižovatce zahněte doprava.“)
Nevýhody
ztížená možnost preference městské hromadné dopravy
pod plochou okružní křižovatky není vhodné vést technickou městskou infrastrukturu, neboť by v případě nehody na této infrastruktuře hrozila nutnost uzavření celé křižovatky
citlivá reakce na průjezd rozlehlejších automobilů (nákladních atd.), protože nákladní souprava během průjezdu křižovatkou blokuje všechny ostatní vjezdy, což vede ke snížení kapacity křižovatky
snížení komfortu pro cestující v prostředcích městské hromadné dopravy, pokud by autobus či trolejbus přejížděl střední prstenec (nebezpečí se lze při návrhu miniokružní křižovatky vyhnout zvětšením jejího vnějšího průměru až k 23 metrům)
relativní neznalost tohoto řešení způsobená zatím poměrně malým rozšířením tohoto prvku na silniční síti v České republice
