Milan Calábek (* 7. listopadu1940, Kladno) je český dramatik, dramaturg, lektor[1] a překladatel anglických a sovětských divadelních her (i prózy).[2][3] Po roce 1980 se začal věnovat zenu, buddhismu a různým disciplínám alternativní medicíny a to včetně oborů jako je: archetypálnípsychologie,[3] léčba změnou modelu skutečnosti,[3]hypnóza,[3] aurická typologie[3] apod.[2] V roce 1997 založil institut alternativního vzdělávání (Univerzitu Nové doby).[2]
Život
Mládí a studia
Milan Calábek se narodil 7. listopadu1940 v Kladně.[4] Jeho matka byla povoláním učitelka a jeho otec pracoval jako úředník.[4] Po složení maturitní zkoušky v roce 1958[1] zahájil Calábek studium v Plzni na Lékařské fakultě, ale studium nedokončil,[1] odešel do Prahy a zde prošel několika příležitostnými zaměstnáními.[4][1] V roce 1960 zahájil studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) v Praze obor dějiny divadla a teorie divadla.[4] Po několika letech studia (roky 1960 až 1966)[1] ale svoje vysokoškolské studium na FF UK neuzavřel.[4]
Změnu profesní orientace zahájil Milan Calábek v roce 1980, kdy opustil spolupráci s divadly. Zážitek blízkého setkání se smrtí změnil jeho životní postoje,[5] stal se abstinentem a vegetariánem[5] a začal se plně věnovat cestování, studiu buddhismu, meditační praxi,[5] etnografii jakož i praktickému provozování alternativní medicíny.[4] Také zahájil spolupráci s Psychoenergetickou laboratoří profesora Františka Kahudy a stal se viceprezidentem Filipínského léčitelského kruhu. Po sametové revoluci založil v roce 1997 Univerzitu Nové doby – institut alternativního vzdělávání.[4] V rámci rozsáhlé přednáškové činnosti doma i v zahraničí se těmto oborům i nadále intenzivně věnuje.[4]
Dílo
Hry, povídky, překlady
Státní divadlo v Brně se pokusilo nastudovat Calábkovu prvotinu Lesní čtvrť, ale ještě před jejím uvedením byla Lesní čtvrť v roce 1967 zakázána.[4]
Mezi léty 1970 až 1975, kdy měl zakázáno publikovat český básník, prozaik, dramatik, herec a divadelní režisér Jiří Šotola, propůjčil Milan Calábek svoje jméno jako krycí pro jeho historizující komedii Zázrak Na louži.[4]
Calábek publikoval občasně v literárním časopisu Plamen (v roce 1962 zde Calábek uveřejnil překlad povídky Zabijáci od Ernesta Hemingwaye) a v českém literárním časopise Světová literatura, kde v roce 1963 otiskli Calábkův překlad Faulknerovy prózy Šindele pro Hospodina.[4]
Po roce 1980
Po změně profesní orientace publikuje především v periodikách, které se zabývají metodami alternativní medicína (například měsíčník Regenerace).[4]
Charakter tvorby
S profesí dramaturga souvisí i Calábkova literární činnost.[4] Calábkovy antiiluzivní hry nesou znaky scénářů nebo libret a žánrově jdou tyto hry přes hranice činohry předeveším důrazným uplatněním postupů charakteristických pro hudební, taneční nebo pohybové výrazové prostředky.[4] Zároveň v nich autor dává i možnost jejich dalšího scénického dotvoření přímo na jevišti (princip divadla na divadle, obraznost sdělení nebo paralelismus tematických linií, jenž se významově vzájemně doplňují).[4] Milan Calábek většinou zpracovával starší literární a dramatické předlohy.[4]
Divadelní hry
Česká mše (rozmnoženo, 1969, premiéra 1968, hráno s titulem Česká mše vánoční).[3] Hra líčí úděl skladatele Jakuba Jana Ryby na pozadí produkce lidové vánoční hry.[4]
Zavraždění svaté Celestiny. (premiéra v roce 1969)[3] Mystérium podle kastilského spisovatele Fernanda de Rojase (rozmnoženo, 1969, i premiéra, hráno s titulem: Zavraždění svaté Celestiny, kuplířky z města Salamanky).[4]
Scénicky zpracované divadelní hry
Doktor Faust (premiéra v roce 1969,[3] též s tituly: Doktora Fausta život a smrt, Život a smrt doktora Fausta). Notoricky známý příběh o Faustovi promítl Calábek na horizont střídajících se ročních období, jež jsou znázorněna tradičními folklorními obřady.[4]
Čas nočního světla (1976, premiéra s titulem: Úzkost). Tradičně stavěná psychologuízující hra s kriminální zápletkou.[4]
Krásná Františka aneb Strašné rejdy mořských vrahů (1981).[4] (Poznámka|Strojopis textu je uložen v knihovně Divadelního ústavu spolu s libretem muzikálové úpravy Mladé gardy od Alexandra Fadějeva a textem divadelní hry Krásná Františka aneb Smutné vyražení v Tůvru.[4]).
Alexander Vampilov: Rozloučení v červnu (1972).[4]
Publikování
CALÁBEK, Milan, ed. a ŠMÍDOVÁ, Irena, ed. Divadlo na Vinohradech 75. (název v tiráži: Divadlo na Vinohradech - 75 let.) [Praha: s.n., 1982]. 117 stran. (uspořádal Milan Calábek a Irena Šmídová)[4]
autor textu: 1977; George S. Kaufman, Moss Hart: Přišel na večeři.[6]
přeložil: 1963; Šindele pro Hospodina, Světová literatura, 8, 3, 1963/05, strany 125-139.[6]
Odkazy
Reference
↑ abcdefghijŠPF. Milan Calábek (* 7.11.1940, Kladno) [online]. web: Encyklopedie Plzeň eu, rev. 2021-02-25 [cit. 2021-09-30]. ID osoby v Encyklopedii dějin města Plzeň: 3051. Dostupné online.
↑ abcMilan Calábek (* 7.11.1940, Kladno) [online]. Dataváze autorit NK ČR [cit. 2021-09-30]. Identifikátor NK ČR: jk01020542. Dostupné online.
↑ abcdefghMilan Calábek (* 1940); Narozen 7. listopadu 1940 v Kladně. [online]. web: Databáze českého uměleckého překladu [cit. 2021-09-30]. Dostupné online.
JANOUŠEK, Pavel, ed. Slovník českých spisovatelů od roku 1945. Vydání 1. Praha: Brána, Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR, 1995-1998; 2 svazky; (Díl 1, A - L); ISBN80-85946-16-5.
Kuchař, Jiří. Léčitelé, jasnovidci a mágové: Moje svědectví o tom, jak jsem je potkal. Praha: nakladatelství Eminent, 2021. 408 stran; Milan Calábek je uváděn na stránkách: 22, 24, 25, 26, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 127, 128, 147, 213, 230, 249, 278, 288, 334, 358, 360, 361, 363, 364, 365, 366; (pevná vazba s matným přebalem); (EAN: 9788072815661); ISBN978-80-7281-566-1.
Studie a články
H. Petružela: Radokův Faust – Zpráva o nerealizované inscenaci, Divadelní revue 2004, číslo 2.
Recenze
Česká mše vánoční
L. Kopáčová, Rudé právo 10. 1. 1969;
J. Suchomelová, Zemědělské noviny 15. 1. 1969;
A. Stránská, Divadelní noviny 12, 1968/69, číslo 9
