PROFILPELAJAR.COM

Milady Horákové
	Ulice Milady Horákové, hlavní dopravní tepna Letné, zde u stanice metra Hradčanská
Umístění
Stát	Česko
Město	Praha
Městská část	Praha 6, Praha 7
Část obce	Hradčany, Střešovice, Dejvice, Bubeneč, Holešovice
Poloha	50°5′52,08″ s. š., 14°24′30,6″ v. d.
Začíná na	Strossmayerovo náměstí 50°5′56″ s. š., 14°25′59″ v. d.
Končí na	Patočkova ; 50°5′40″ s. š., 14°23′31″ v. d.
Historie
Denominace	1990
Pojmenováno po	Milada Horáková, Richard Belcredi, Letná a Jiří VI. Britský
Starší názvy	Belcrediho třída ; Letenská (Sommerbergstraße) ; Krále Jiřího VI. ; Obránců míru
Další údaje
Kód ulice	462853
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ulice Milady Horákové v Praze je významná komunikace na hranici pražských Hradčan, Střešovic, Dejvic, Bubenče a Holešovic. Prochází západovýchodním směrem, na křižovatce s ulicí U Brusnice navazuje na ulici Patočkovu, přes křižovatku Špejchar, Letenské náměstí na Strossmayerovo náměstí, prochází tedy přes celou letenskou pláň.

V roce 1990 byla přejmenována ze třídy Obránců míru na Milady Horákové, podle advokátky popravené v 50. letech. Ulicí je vedena dvoukolejná tramvajová trať Strossmayerovo náměstí – Hradčanská – Malovanka pražské MHD. V současnosti^[kdy?] trpí dopravními zácpami, řešenými stavbou tunelu Blanka a v dolní části odkloněním automobilové dopravy z Letenského náměstí do Veletržní ulice.

Historie

Ze silnice osady Ovenec se v 18. století vyvinula páteřní komunikace předměstských osad Holešovice a Bubny, které byly sloučeny a roku 1884 připojeny k Praze, což vyvolalo úpravu silnice na městskou ulici a stavební boom. Od roku 1888 do roku 1940 a od roku 1945 se nazývala Belcrediho třída na památku českého místodržitele a ministra Richarda Belcrediho. Za okupace se jmenovala Letenská (německy: Sommerbergstraße^[1], od června roku 1947 Krále Jiřího VI. (jako projev vděku Velké Británii za účast v boji o osvobození Evropy)^[2] a od roku 1951 až do roku 1990 Obránců míru^[3].

Na dětská léta zde prožitá vzpomínal spisovatel Václav Čtvrtek v knížce Z dětství i jinak^[4].

10. července 1973 zde Olga Hepnarová na tramvajové zastávce Strossmayerovo náměstí zabila 8 lidí.

Úřední a obchodní budovy

Budova Ministerstva vnitra České republiky, čp. 1489/VII postavena 1935–1939, projekt arch. Kamil Roškot, Josef Kalous a Jan Zázvorka, lidově přezdívaná kachlíkárna. Památkově chráněný dominantní objekt na okraji Letenské pláně^[5], druhá budova dostavěna po roce 1989.
Hotel Belvedere - funkcionalistická budova ze 30. let 20. století, sloužící nepřetržitě svému účelu
Obchodní dům Letná, dříve Brouk a Babka, nyní administrativní a nájemní budova
Erhartova cukrárna - podnik se stylovým funkcionalistickým interiérem, otevřený roku 1937, činžovní dům čp. 387/VIII, návrh arch. Evžen Rosenberg, od roku 1993 zapsán v seznamu nemovitých kulturních památek^[6] a po roce 1995 prošel rekonstrukcí
Obvodní pošta a telefonní ústředna čp. 383/VII, 1929-1931, návrh arch. Ladislav Machoň, budova památkově chráněná^[7]
Budova Národního archivu, původně Korunní archiv země České, čp. 133/VII, pozměněná realizace původního projektu arch. Jaroslava Fragnera; archivní fondy státní správy a klášterů, badatelna a knihovna.
Bývalá Letenská kavárna - nárožní prostory v přízemí Molochova do Letenského náměstí - místo setkávání umělců 30.- 80. let 20. století, nyní Erotic City
Velvyslanectví Indické republiky, Milady Horákové 93, čp. 60
Nárožní budova Milady Horákové 95, čp. 85, podle které křižovatka třídy M. Horákové s Badeniho ulicí nesla označení Špejchar. Původně zde byl městský špejchar, později lidová restaurace Na špejchaře s kioskem a předzahrádkou. Po roce 1991 (již po zániku restaurace) byla budova zakoupena Církví Ježíše Krista svatých posledních dnů, kiosk byl zbourán a prostor bývalé předzahrádky oplocen.
Bývalá administrativní budova Škoda Praha Dodavatelsko-inženýrský závod, stavba brutalistického stylu nad stanicí metra Hradčanská, nyní sídlo zdravotních a tělocvičných zařízení

Obytné domy

Blok 13 luxusních činžovních domů zvaný Molochov (252 metrů dlouhý), funkcionalistická architektura, arch. Josef Havlíček a bratři Kohnové
Činžovní dům čp. 479/VII, č.o. 75, podle prvního majitele zvaný U Kutílků, na fasádě pamětní deska Karla Kryla.
Novorenesanční nárožní dům do Haškovy ulice, čp.599/VII, se sochami múz v nikách
Činžovní dům čp. 612/VII, který si dal postavit řezbář Josef Krejčík, na fasádě sgrafitta podle návrhu Mikoláše Alše
Činžovní dům čp. 154/VII, bydlel zde malíř Emanuel Krescenc Liška

Ostatní objekty a místa

(od východu k západu)

Odkazy

Reference

↑ např. Verordnungsblatt des Justizministeriums, Jg. XXVI, Prag 1944, s.30
↑ Československý týden ve filmu. Čs. zpravodajský film. 1947. 25. epizoda, 3. série. 1:12 minutes in. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Marel Lašťovka, Pražský uličník I, A-M. Libri Praha 2003, on line[1]
↑ Vladimír Kovařík, Literární toulky Prahou. Albatros Praha 1980, s. 370
↑ https://pamatkovykatalog.cz?element=14111570&action=element&presenter=ElementsResults
↑ https://pamatkovykatalog.cz?element=14149287&action=element&presenter=ElementsResults
↑ https://pamatkovykatalog.cz?element=14149715&action=element&presenter=ElementsResults

Literatura

RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Belcrediho třída, s. 32.
POCHE, Emanuel:Prahou krok za krokem. Panorama Praha 1987 (3.vydání), s. 315, 381
PYTLÍK, Radko: Toulky Prahou 7. Emporius Praha 2001, ISBN 80-86346-05-6