PROFILPELAJAR.COM

Mikrovlákno je textilní materiál označující buď velmi jemné umělé vlákno jemnější než 1 dtex^[1] (různé jiné definice stanoví hranici jemnosti mezi 0,3 a 1,2 dtex)^[2], nebo drobné úlomky vláken (z umělých i přírodních materiálů), které se oddělují při jejich zpracování nebo z povrchu oděvů při každém praní.^[3]^[4]

Z historie mikrovláken

Velmi jemná umělá vlákna z pokusů v 50. letech 20. století měla náhodnou, nekontrolovatelnou délku . Asi o 20 let později se podařilo v Japonsku zhotovit z mikrofilamentů umělý semiš, který brzy dosáhl i komerční úspěchy. Od 80. let se mikrovlákna vyrábějí ve značném rozsahu také v Evropě a v USA s použitím např. na utěrky, sportovní a medicinské textilie, potahy sedadel aj.^[5] Konkrétní údaje o množství a druzích výrobků se dají získat jen z nákladných každoročních studií za cenu cca 2900 USD.^[6]

V 70. letech 20. století byl zjištěn u azbestu zhoubný vliv drobných vlákének na lidský organizmus.^[4] Při mikroskopických měřeních se pro tyto částice používalo označení mikrovlákna. Tento pojem převzaly asi od začátku 21. století organizace zabývající se ochranou životního prostředí ve svých studiích o odpadech vznikajících při praní oděvů.^[7] Podle některých průzkumů z 2. dekády 21. století se jedná celosvětově ročně asi o 700 tisíc tun.^[8]

Uměle vyrobená mikrovlákna

Způsob výroby

Oproti běžným chemickým vláknům se jako výchozí surovina používají polymery se zlepšenou homogenitou. Zvýšenou odtahovou rychlostí při zvlákňování se dosáhne lepší orientace makromolekul a vyšší stupeň krystalizace.

Schéma: Působení mikrovlákna (horní část) a bavlněného vlákna (dole) v čisticím suknu

K výrobním technologiím patří:

Zvlákňování z trysek, často s členěným průřezem (viz nákres vpravo)
Štěpení fólií (tloušťka do 1 µm)
Zvlákňování směsového polymeru s následným rozpuštěním matrice (bikomponenty)

Vlákno se vyrábí jako filament s možností

družení a skaní více vláken na hladkou přízi
různých profilů v průřezu (různý odraz světla, matný nebo lesklý povrch)
tvarování (kadeření)
řezání (stříž) na výrobu staplových přízí^[9]

Vlastnosti

Protože přírodní vlákna jsou podstatně hrubší (bavlna cca 3×, vlna 4×), dají se vyrábět směsové příze jen z mikrovláken různých druhů, směsování s přírodními materiály je prakticky sotva možné.

Staplová nebo filamentová příze sestává z vyššího počtu vláken, které vytváří mnohem větší povrchovou plochu. Výrobky z mikrovláken absorbují tekutiny až v sedminásobku vlastní váhy a schnou třikrát rychleji než standardní vlákna. Sráživost a náboj statickou elektřinou je minimální.^[9]

Druhy a obchodní označení vláken (příklady)

Polyesterové filamenty: Diolen Micro (0,5-0,7 dtex, hladký nebo tvarovaný), Terital Zero 4 (0,44 dtex), XOXO (jádro 4,4 dtex ovinuté mikrovláknem 0,4 dtex)
Polyamidy: Tactel Micro (PA 6.6 0,9 dtex), Meryl (PA 6.6 0,2-1 dtex)

Viskóza: Microbara (1,0 dtex)
Bikomponentní filament: Belima X (PES/PA 0,17-1,0 dtex)^[10]

Použití

svrchní oděvy (např. u bund a plášťů do deště nahradily mikrovlákenné směsi z PES/PA dosavadní bavlněné popelíny). Pro tyto účely se používá více než polovina mikrovláken.
membrány do nepromokavých oděvů a bot (Gore-Tex)
imitace semišů na nábytkové potahy, pláště a rukavice
mopy, jejichž životnost je delší než v případě bavlny [1]
kvalitní prachovky a čisticí sukna^[1]

Mikrovlákna z odpadů při praní textilií

Z několika pokusných měření vyplývá, že se při každém praní oděvů odděluje řádově 0,3-0,5 % odštěpků textilních vláken. V odpadní vodě, která protéká filtrem pračky a veřejnou čisticí stanicí se zachytí asi 70 % těchto odpadů, zbytek se dostává do řek a světových moří. Vlákna z přírodních materiálů se poměrně rychle rozkládají a nezpůsobují proto problémy se znečištěním vody. Syntetická vlákna však mají velmi dlouhou dobu rozkladu, takže značnou část z nich polykají mořští živočichové a v některých oblastech na zeměkouli se dostávají i do pitné vody. Podíl syntetických materiálů, obzvlášť polyesteru a polyakrylu na oděvních textiliích dosáhl v roce 2015 asi 60 % a v příštích 10 letech se počítá se zvýšením až na 80 %.^[3] Ale i biovlákna mohou škodit životnímu prostředí.^[11]

Asi od začátku 21. století se těmito problémy intenzivně zabývají různé neziskové organizace, které zveřejňují výsledky řady průzkumů a podávají návrhy na snížení výskytu nebezpečných odpadů.^[12]

Literatura

Koslowski: Chemiefaser-Lexikon:Begriffe-Zahlen-Handelsnamen, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 3-87150-876-4

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikrovlákno na Wikimedia Commons

Reference

↑ ^a ^b Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006,ISBN 3-87150-848-9, str. 457-459
↑ Microfiber [online]. University of Washington, 2018-04-11 [cit. 2018-07-15]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b Microfiber Pollution [online]. University of California, 2016-06-30 [cit. 2018-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-26. (anglicky)
↑ ^a ^b Proceeding of Workshop on Asbestos, National Bureau of Standards 1978, digit. 2009-09-03
↑ A Brief History of Microfiber [online]. Texas Microfiber, 2016-11-14 [cit. 2018-07-15]. Dostupné online. (anglicky)
↑ World Microfiber Market [online]. Market Research Nest, 2018-07-03 [cit. 2018-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-18. (anglicky)
↑ Microbires, Microplastics and Pollution [online]. IWTO, 2018 [cit. 2018-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-18. (anglicky)
↑ Microfiber Pollution [online]. University of California, 2016-06-30 [cit. 2018-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-26. (anglicky)
↑ ^a ^b Microfibers [online]. Science Direct, 2011 [cit. 2018-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-26. (anglicky)
↑ Schenek: Lexikon Garne und Zwirne, Deutscher Fachverlag 2005, ISBN 3871508101, str. 320-321
↑ Bio-based fibers could pose greater threat to environment than conventional plastics. phys.org [online]. [cit. 2024-11-05]. Dostupné online.
↑ A New Textiles Economy [online]. Ellen Macartur Foundation, 2017 [cit. 2018-07-15]. Dostupné online. (anglicky)