Sanmicheli se učil v Římě u Donata Bramanteho, a Bramante jej podporoval v tvorbě. Ale také stavby o 15 let mladšího architekta Giulia Romana na něj měly silný vliv, a to zejména jeho rané mistrovské dílo v Mantově, Palazzo del Te. Brzy vstoupil do služeb papežů a pracoval pro ně delší dobu. V roce 1528 vstoupil do služeb republiky benátské, rozšířil a vylepšil téměř všechna její opevnění a nechal poprvé opevnit Lido (1535-1549). Ve Veroně opatřil dávné městské hradby impozantními branami včetně Porta Nuova. Tam také postavil paláce Bevilacqua a Pompei, v BenátkáchPalazzo Grimani. Kostel Madonna di Campagna ve Veroně, jehož plán navrhl, byl vystavěn až po jeho smrti, stejně jako méně známá pevnost sv. Ondřeje (San Andrea) u vstupu do přístavu v Benátkách.
Sanmicheliho budovy ovlivnily monumentální manýristický klasicismus veronských paláců s hrubou bosáží v přízemí a dalšími manýristickými prvky, jež stavbám dodávají mohutnost a plasticitu. Své domovské město Sanmicheli svou činností změnil od základů.
Dílo
Datování mnoha budov se v literatuře neshoduje.
Cappella Petrucci pod San Domenicem (1516-24, Orvieto)
Opevnění v Brescii, Bergamu, Benátkách (na ostrově Sant'Andrea), v Zadaru a na ostrovech Kréta a Korfu
Palazzo Canossa
Palazzo Bevilacqua
Palazzo Pompei
Literatura
Howard Burns (Hrsg.): Michele Sanmicheli. Architettura linguaggio e cultura artistica nel Cinquecento. Electa, Mailand 1995, ISBN88-435-5420-4.
Eva Hermanek: Die Veroneser Palastbauten des Michele Sanmicheli. Erlangen 1984 (Dissertation).
Lionello Puppi (Hrsg.): Michele Sanmicheli architetto. Caliban, Rom 1986.
Stefan Schweizer: Zwischen Repräsentation und Funktion. Die Stadttore der Renaissance in Italien (Veröffentlichungen des Max-Planck-Instituts für Geschichte 184). Verlag Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 2002, ISBN3-525-35180-1, S. 236–327.
Ottův slovník naučný, heslo Sanmicheli. Sv. 22, str. 608
_(14578570168).jpg)
.jpg)
