Michail Ščadov, celým jménem Michail Ivanovič Ščadov (rusky Михаил Иванович Щадов, 14. listopadu 1927 Kamenka, RSFSR – 13. listopadu 2011 Moskva, Ruská Federace) byl sovětský důlní inženýr a poslední ministr uhelného průmyslu SSSR. Jeho mandát byl v období od 13 prosince 1985 do 28. srpna 1991.

Ščadov se narodil do ruské chudé rolnické rodiny. Jeho otec Ivan Sjosojevič Ščadov byl předsedou kolchozu v Irkutské oblasti, jeho matka Maria Jefimovna byla v domácnosti.^[1] Studoval Vyšší inženýrské kurzy na Tomské národní polytechnické výzkumné univerzitě se specializací na rozvoj vrstev ložisek.^[2] Zde dostudoval v roce 1953.^[1] V roce 1965 získal titul z ekonomie ze Sovětské a ruské ekonomické vysokoškolské instituce.^[1] Ve stejný rok také odpromoval z Vyšší stranické školy.^[1][2]

Ščadov započal svou kariéru v 15 letech, kdy začal pracovat v dolech v Čeremchovu.^[1] Zde se postupně vypracoval od správce dolu k hlavnímu inženýrovi a nakonec až k vedoucímu.^[1] Mezi lety 1960 až 1963 řídil fond Mamsljuda.^[1] Od roku 1966 pracoval ve Vostsibugolském kombinátu jako zástupce vedoucího, poté jako vedoucí a nakonec se stal generálním ředitelem Výrobního sdružení Vostsibugol.^[1] V roce 1977 byl jmenován náměstkem ministra uhelného průmyslu a v roce 1981^[1] prvním náměstkem ministra. Ministrem uhelného průmyslu byl jmenován 15. prosince 1985, vystřídal Borise Bratčenka.^[3][4] Svou ministerskou funkci zastupoval v kabinetu vedeném premiérem Nikolajem Ryžkovem.^[5] Přednášel a učil na univerzitách v Moskvě a Petrohradu.^[1] Ščadov také vedl katedru řízení průmyslových podniků na Irkutské státní technické univerzitě.

V roce 1989 se stal akademikem Ruské inženýrské akademie.^[2] V březnu^[6] byl Ščadovův mandát prodloužen. Po pouhých čtyřech dnech zahájili důlní dělníci rozsáhlou stávku.^[6] Ve funkci zůstal až do 24. srpna 1991, kdy byl vyhozen kvůli své podpoře puče proti Michailu Gorbačovovi.^[7] Nicméně, o dva měsíce později, v říjnu 1991, byl Ščadov jmenován předsedou představenstva Moskevské úvěrové banky. Ve stejném roce se také stal prezidentem Mezinárodního hornického kongresu, generálním ředitelem finančně-průmyslového komplexu Transugol ^[7] a doktorem technických věd. V roce 1995 se stal profesorem a čestným členem Ruské akademie věd.^[2]

Ščadov je uznáván za svůj přínos k rozvoji těžebního průmyslu v SSSR a jeho vliv v průmyslové a politické sféře - pod jeho vedením se v SSSR rozvíjel otevřený způsob těžby uhlí na základě progresivních technologií hornické práce s využitím nové, efektivnější hornické a dopravní techniky. Byla otevřena nová naleziště — Něrjungrinské, Berezovské, Jerunakorské, Tugnujské a další.^[1] Byl iniciátorem spojení potenciálu specialistů v oblasti černého, barevného a uhlíkového průmyslu za účelem vytvoření nových technologií a techniky zlepšení řízení podniků.^[1] V roce 1982 získal cenu Rady ministrů SSSR za výzkum a odůvodnění směrů rozvoje minerálně-surovinové báze a technického přezbrojení podzemních dolů a otevřených lomů.^[2] V roce 1984 obdržel Státní cenu za vytvoření velkých krokových rypadel a zavedení bezdopravních systémů pro těžbu uhlí v východních oblastech země.^[2] V roce 1986 dostal Ščadov za úkol implementovat své zkušenosti a vést horníky při likvidaci následků havárie na Černobylské jaderné elektrárně. V roce 1997 se stal Zasloužilým horníkem Ruské federace.^[2]

Ščadov vstoupil do komunistické strany v roce 1947.^[1] V 11. volebním období se stal poslancem Nejvyššího sovětu a v letech 1986–1990 byl členem ÚV KSSS.^[1]

• Syn — Ivan Michajlovič Ščadov (* 1946) – profesor, generální ředitel kombinátu Vostsibugol^[8]
• Vnuk — Michail Ivanovič Ščadov (1968–2012) – profesor, pracoval v Irkutsku jako zástupce skupiny společností Metropol, ředitel tzv. Fondu na podporu ochrany jezera Bajkal^[9]
• Vnuk — Gennadij Ivanovič Ščadov (* 1971) – profesor, kandidát ekonomických věd, prorektor pro administrativně-hospodářskou a výrobní činnost na Irkutské národní výzkumné technické univerzitě, kandidát na guvernéra Irkutské oblasti ve volbách v roce 2020.^[10]

Postava Michaila Ščadova se objevila v minisérii Černobyl (HBO, 2019),^[11] kde z důvodu zvýšení dramatických účelů byl záměrně snížen jeho věk a hloubka zkušeností v uhelném průmyslu.^[12]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Mikhail Shchadov na anglické Wikipedii a Щадов, Михаил Иванович na ruské Wikipedii.