Pocházel z rodiny s vojenskou tradicí, byl synem generálmajora Ludwiga von Appela (1809–1875). Studoval vojenskou školu v Sankt Pölten, poté absolvoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě a v hodnosti poručíka nastoupil službu u 52. pěšího pluku, s nímž se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny. Později sloužil u posádek v Temešváru a Krakově, v roce 1887 dosáhl hodnosti kapitána. Několik let znovu sloužil u 52. pluku, jako major (1892) se stal šéfem štábu 28. pěší divize v Lublani. V roce 1895 byl jmenován plukovníkem, mezitím byl zařazen do důstojnického sboru generálního štábu ve Vídni a od roku 1896 byl velitelem 34. pěšího pluku v Košicích.[1]
V roce 1904 byl povýšen na generálmajora a v letech 1903–1907 velel četnictvu v okupované Bosně a Hercegovině.[2] V letech 1907–1908 byl krátce velitelem brigády ve Visegrádu a v hodnosti polního podmaršála (1908) byl povolán do Sarajeva, kde byl poté několik let velitelem 1. pěší divize.[3] V listopadu 1911 byl jmenován velitelem 15. armádního sboru v Sarajevu[4][5] a v roce 1913 dosáhl hodnosti generála pěchoty.[6][7] Na začátku první světové války byl se svým sborem začleněn do 6. armády generála Potiorka a zúčastnil se invaze do Srbska. V první fázi bojů překročil řeku Drinu, ale v důsledku rakousko-uherské porážky u Ceru musel zastavit postup a stáhnout se do výchozích pozic. V druhé fázi srbské invaze se vyznamenal v bitvě na Drině,[8] krátce poté ale zemřel na následky infekčního onemocnění v polním lazaretu v Erdeviku v Srbsku.
↑Přehled řádů a vyznamenání Michaela von Appela in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 308 dostupné online
↑Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 256 dostupné online
↑Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 518dostupné online