Michael Jan IV. z Althannu

Michael Jan IV. hrabě z Althannu
Erb rodu Althannů
Erb rodu Althannů
Viceprezident vrchního soudního úřadu ve Vídni
Ve funkci:
1752 – ?
PanovníkMarie Terezie
Tajný rada
Ve funkci:
? – 16. prosince 1778
Referent České dvorské kanceláře
Říšský dvorní rada
Ve funkci:
1737 – ?
PanovníkKarel VI.
Přísedící Moravského zemského soudu
Ve funkci:
1733 – ?
C. k. komoří
Ve funkci:
1732 – 16. prosince 1778
PanovníkKarel VI., František I., Josef II.
Stranická příslušnost
Členstvípolitik před vznikem politických stran
Narození5. dubna 1710
Barcelona
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Úmrtí16. prosince 1778 (ve věku 68 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníVranov nad Dyjí
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě, španělský grand I. třídy, 1734: oslovení Hoch- und Wohlgeboren (vysoce urozený)
Choť
  • I. (1733) Anežka z Promnitz (1712–1739)
  • II. (1740) Marie Josefa Kinská z Vchynic a Tetova (1724–1754)
  • III. (1754) Marie Josefa z Barwitz-Fernemontu (1725–1758)
  • IV. (1758) Marie Kristýna Juliana z Wildensteinu (1727–1794)
RodičeMichael Jan III. z Althannu (1679–1722) a Marie Anna Pignatelli (1689–1755)
DětiMarie Karolína, provd. Lichnovská z Voštic (1741–1800)
Michael Josef (1756–1800)
Michael Jan (1757–1815)
Michael Maxmilián (1769–1834)
Michael František Antonín (1760–1817)
Příbuzníbratr: Michael Antonín z Althannu (1716–1774)
strýc: Michael Heřman Josef z Althannu (1671–1736)
vnuk: Karel Alois Lichnovský z Voštic ( 1761–1814)
tchán: Filip Josef Kinský z Vchynic a Tetova (1700–1749)
Alma materVídeňská univerzita
Profesepolitik
Ocenění1739: rakouský Řád zlatého rouna (č. 702)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michael Jan IV. hrabě z Althannu (německy Michal Johann IV. Evangelist Reichsgraf von Althann, Freiherr auf der Goldburg zu Murstetten; 5. dubna 1710, Barcelona – 16. prosince 1778, Vídeň) byl rakouský šlechtic, dvořan a politik. Jako absolvent práv na univerzitě ve Vídni působil od mládí ve státních službách, zastával také čestné hodnosti u dvora. Ve státní správě měl podíl na tereziánských reformách, mimo příslušníky panovnických rodů byl jedním z nejmladších nositelů Řádu zlatého rouna. Vlastnil statky v Chorvatsku (Čakovec) a v Čechách (Svojšice). Jako dítě měl také dědický podíl na jihomoravských panstvích Vranov nad Dyjí a Jaroslavice. Ve Vranově nad Dyjí je také pohřben.

Životopis

Zámek Svojšice, majetek Michaela Jana IV. z Althannu od roku 1738

Pocházel ze starého šlechtického rodu Althannů, patřil k vranovské větvi.[1] Od dětství patřil k elitě císařského dvora, protože jeho rodiče Michael Jan III. (1679–1722) a matka Marie Anna, rozená markýza Pignatelliová (1689–1755), patřili k oblíbencům Karla VI. Narodil se v Barceloně, kde tehdy jeho otec pobýval s císařem během války o španělské dědictví, krátce poté se ale rodina i s císařem vrátila do Vídně. Po předčasné otcově smrti převzal poručnickou správu a výchovu Michaela Jana IV. osobně císař Karel VI., který mladého svěřence nasměroval ke studiím práv. Po absolvování vídeňské univerzity vstoupil Michael Jan IV. do státních služeb. V roce 1732 byl jmenován c. k. komořím a od roku 1733 byl přísedícím zemského práva na Moravě. V roce 1737 se stal říšským dvorním radou a referentem české dvorské kanceláře, později se stal císařským tajným radou a viceprezidentem vrchního soudního úřadu ve Vídni (1752).[2] Z titulu svých funkcí měl podíl na ukončení čarodějnických procesů a zrušení hrdelního práva v řadě měst. Nedosáhl nijak vysokého postavení, přesto je jeho kariéra důkazem mimořádné přízně Habsburků, protože již v devětadvaceti letech bez významnějších zásluh obdržel Řád zlatého rouna (1739).[3] Po otci byl též nositelem dědičného titulu španělského granda I. třídy. Spolu se svými mladšími bratry získal v roce 1734 nárok na titul Hoch- und Wohlgeboren (vysoce urozený).[4]

Hrabě Michael Jan IV. z Althannu zemřel ve Vídni, pohřben je v rodové hrobce ve Vranově nad Dyjí.

Majetek

Zámek Čakovec v Chorvatsku

Po otci zdědil panství s hradem Čakovec v Chorvatsku, spolu s mladšími bratry získal po zásahu císaře Karla VI. jihomoravská panství Vranov nad Dyjí a Jaroslavice. Svého dědického podílu na Moravě se vzdal v roce 1737 a za to obdržel finanční náhradu ve výši 150 000 zlatých. Tyto prostředky mu umožnily v roce 1738 získat panství Svojšice ve středních Čechách (zakoupeno od zadluženého rodu Kaisersteinů. Po vyhoření svojšického zámku zámku v roce 1751 jej nechal rokokově přestavět (1755–1758).[5]

Rodina

Byl celkem čtyřikrát ženatý a měl 21 dětí, z nichž 12 zemřelo v dětství, včetně čtyř nejstarších synů. Jeho druhou manželkou byla Marie Josefa Kinská (1724–1754), dcera českého nejvyššího kancléře Filipa Josefa Kinského. Pokračovatelem a dědicem rodu byl pátý syn Michael Josef (1756–1800). Dodnes žije potomstvo nejmladšího syna Michaela Maxmiliána (1769–1834).[6]

Se svou třetí manželkou Marií Josefou Barwitzové z Fernemontu (1725–1758) měl syna Michaela Jana V.[7]

poslední manželkou Marií Kristýnou Julianou z Wildensteinu (1758–1724) měl syna Michaela Františka Antonína (1760–1817).

Jeho mladší bratr Michael Antonín (1716–1774) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generála jízdy, vlastnil panství Vranov nad Dyjí a Jaroslavice na jižní Moravě. Jejich strýc Michael Heřman Josef (1671–1736) byl na Moravě dlouholetým nejvyšším zemským komořím (1721–1736).

Odkazy

Reference

  1. ↑ Rodokmen Althannů
  2. ↑ Schauplatz des landsässigen Nieder-Oesterreichischern Adels, Vídeň, 1794; s. 88–89 dostupné online
  3. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 269
  4. ↑ STARÝ, Marek: Cizozemci a spoluobyvatelé. Udělování českého obyvatelského práva (inkolátu) v době předbělohorské; Praha, 2018; s. 217 ISBN 978-80-87284-67-4
  5. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 482–483
  6. ↑ Rodokmen potomstva Michaela Jana IV. z Althannu
  7. ↑ Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy