Merenptah
Merenptah, Amenophat
Socha Merenptaha v Luxoru
Doba vlády	1213–1203 př. n. l.[1]
Rodné jméno	Mrj n Ptaḥ
Trůnní jméno	Bȝ n Rˁ
Horovo jméno
	Kȝ nḫt ḥȝ m Mȝˁt
Jméno obou paní	Jrj bȝw r tȝ n Ṯmḥw
Zlatý Hor	Nb snḏ ˁȝ šfyt
Manželky	Isetnofret II., Tachat
Potomci	Seti II., Merenptah, Khaemwase, (dcera) Isetnofret[2]
Otec	Ramesse II.
Matka	Isetnofret
Úmrtí	2. května 1203 př. n. l.
Hrobka	KV8[3]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Merenptah (Baenre) byl faraonem 19. dynastie, synem a následníkem Ramesse II. Vládl v letech 1213–1203 př. n. l.^[1]

Následníkem trůnu se stal poté, co jeho starší bratry jejich otec Ramesse II. přežil. Ramesse II. byl v posledních asi 10 letech svého života zatížen řadou nemocí (podle stavu mumie to byly záněty, tuhnutí páteře) a za následníka určil Merenptaha a ustanovil ho regentem, tedy praktickým vládcem. Ten se již honosil řadou titulů jako například Kontrolor a Vrchní inspektor, Královský písař a v jeho 50 letech také titulem Generalisimus trůnu. Vlády se ujal po smrti otce ve věku ~55 let.^[4]Za hlavní sídlo si zvolil Memfis, kde přestavěl palác poblíž chrámu Ptaha.

Historický kontext vlády Merenptaha je nutné navázat na dlouhou vládu jeho otce, tak i historie nejpozději od vlády Haremheba a historií invazí libyjské populace ze západní pouště do úrodné delty Nilu, podobně jak mořských národů ^{[p 1]}. Podle Keldera to za vlády Merenptha byli:
Eqwesh (Řekové), Lukka (Lýkie → Anatolie – Antalie) Shekles (Sicilie) Sharden (Sardinnian), Teresh(Tyrhenská oblast).^[5]
Jejich invazní tlak se soustřeďoval do oblasti západní delty Nilu, oázy Fajjúm a také směrem k Helipoliské oblasti správnímu a sídelnímu městu Memfis. Soustředění nájezdníků a jejich velení se ujal libyjský král Meryrey. Jeho cílem bylo dosáhnout se svým lidem trvalé usídlení v úrodné zemi. Přivedl s sebou celé libyjské rodiny včetně dětí a dalšího příslušenství.
Mořské národy ohrožovaly i kraje na území Chetitů, kde vyrabovaly a zničily několik vesnic. To vedlo krále Chetitů Suppiluliuma II. (1207–1187 př. n. l.), aby nabídl pomoc Egyptu, aby ve společné koalici porazili nájezdníky směřující do delty Nilu. ^[6]

Správní strukturu říše spravovali nomarchové a vyšší úředníci, vezírové. Někteří z nich jsou známí:
Hori – Vezír byl nomarchou Dolního Egyptu a nejvyšším knězem boha Anhura; působil již za vlády Ramesse II. Byl synem prince Khaemwesetsyna, čtvrtým synem Ramesse II. Vezir Hori byl tedy vnukem Ramesse II.
Panehesey– Vezír a nomarcha Horního Egyptu Záznamy o něm jsou v kapli v Gebel el-Silsila ^{[p 2]}
Messuy – Vezír a nomarcha Horního Ehyptu, uváděný také jako vícekrát v Núbii, je také spojován s osobou uzurpátora Amenmesse, za vlády Merenptahova syna Setiho II. ^[7][8][9]

Asi v 5. roce Merenptahovy vlády zesílily útoky skupin mořských národů a ohrožovaly říši ze západu natolik, že faraon proti nim nasadil celou armádu a (~ 15. dubna 1208 př. n. l.)^[10] svedl vítěznou bitvu proti jejich spojené armádě u města Prosopis (var. Prosopotis)^{[p 3]}ležícího na západním okraji nilské delty.^[11]Bitva je nejpodrobněji popsána na stěně vedle šestého pylonu v Karnaku.^[10] Vítězný válečný střet faraon dal zvěčnit na čtyřech místech:

• Nápis na východní stěně v Karnaku spojující chrám s VII. pylonem. Je asi nejdelší zachovaný nápis obsahující téměř úplný popis událostí o bitvě a vítězství nad Libyjci. Jsou zde vylíčeny přípravy na bojový střet, vlastní průběh vojenských operací i konečný vítězný triumf. Je zde i popis útěku nepřátel a také počty zajatců, otroků, ale také žen a dětí (Breasted §588).^[6] Na závěr popisuje triumfální návrat do paláce (Memfis):

  …Velitel Západní pevnosti poslal zprávu Soudnímu dvoru, řka: „Přišel padlý (král Libyjců) Meryey, jeho údy utekly kvůli jeho zbabělosti, a prošel kolem mne, v bezpečí ve skrytu noci. Chvály, které dříve pronášel k ničemu mu neprospěly, všechno, co říkala jeho ústa, se vrhlo na jeho hlavu, jeho stav není znám, zda je mrtvý nebo živý.“

Breasted §586^[10]

• Nápis na žulovém sloupu, nyní v Egyptském Muzeu, přečetl a publikoval Mospero 1881. Nahoře je scéna ukazující Merenptaha, jak přijímá meč od boha, který mu říká:

  ..Způsobil jsem, že jsi zlikvidoval náčelníky Libye, jejichž vpád jsi odrazil a zahnal zpět.

Breasted §594^[10]

• Stéla v Athribis ^{[p 4]} nyní uložená u Egyptského muzea v Káhiře obsahuje krátký popis Merenptahovy Libyjské expedice (výňatek.):

  ..Ta zpráva Veličenstvo rozlítila, že zuřil jako lev, svolal svůj dvůr a pronesl burcující projev. Potom měl sen, ve kterém mu Ptah podal meč a řekl: „Vezmi (jej) a vyžeň ze svého srdce bázeň.“ Když lučištníci postupovali „Amon byl nad nimi jako štít.“

Breasted §598^[10]

• Hymnus o vítězství na stéle, kterou nalezl F. Petrie v ruinách Merenptahova zádušního chrámu v Thébách v roce 1896. (úryvek):

  Meryey, bídný, poražený náčelník Libye, přišel napadnout „Stěny panovníka“ (Memphis), který je jeho pánem, jehož syn svítí na jeho trůnu, králi Merenptahovi. Ptah řekl o poraženém náčelníkovi Libye: „Všechny jeho zločiny budou shromážděny a vrženy na jeho hlavu. Dej ho do rukou Merenptahovi, aby ho nechal vyzvrátit to, co spolkl, jako krokodýl. Hle, pachatel je rychlý, a král ho oslepí, ačkoli jeho síla bude známa, neboť ho Amon sváže jeho ruce a vydá ho svému Ka v Hermonthis, jemu králi Merenptahovi...^[12]
  Další text uvádí:
  ...Knížata jsou rozdrcena a říkají: „Milosrdenství“! Nikdo nezvedá hlavu mezi cizími lidmi. Zpustošen je Tehanu (Libye); Hatti (Chetitié v Anatolii) jsou pacifikováni; vyrabován je Kanaán se vším zlem; obsazen je Ashkelon (jih Izraele?); zmocněn je Gezer Yanoam (země v Syrii) zničen jako kdyby vůbec neexistoval; Isiral (je spojován s Izraelem?) je zničen, jeho semeno zde není;^{[p 5]}Hurru (Syrie) se stává vdovou pro Egypt. Všechny země jsou spolu usmířeny;

Pritchard^[13]Breasted §606^[10]

Někteří autoři z toho odvozují první zmínku o existenci Izraele jako země mezi Sýrií a Palestinou, ovšem na základě pouze jednoho sporného čtení znaků (ysrỉꜣr).^[12][14]
Zmíněné nápisy, zejména chronologie jejich vzniku, jsou datovány do konce vlády Merenptaha a jsou patrně kompilací několika střetů se skupinami mořských národů, které v určitých vlnách pokrčovaly i v následné 20. dynastii.

Hrobka KV8 Merenptha se nachází mimo hlavní část Údolí králů, jeho mumie se zachovala a spolu s dalšími byla hromadně přemístěna v roce 1898 do KV35. Jeho hrobka v Údolí králů na západním břehu Théb byla navržena s pěti chodbami a uzavřenými sály, bočními komorami s přístěnky. V této vysoce zdobené hrobce byl sarkofág z červené žuly. Na víku sarkofágu jsou vyobrazeny nápisy z Knihy mrtvých. Také se zde nacházel další neidentifikovaný alabastrový sarkofág. Mumie faraona při antropologickém zkoumání prokázala, že faraon na sklonku života trpěl artritidou a arteriosklerózou. Také se prokázala vyhojená zlomenina stehenní kosti.

Archeologická data a zprávy z tohoto období invaze Libyjců a také mořských národů jsou různorodé,^{[p 6]} politicky a ekonomicky nesourodé. Navíc se objevovaly prvky civilizační krize v Egyptě i v zemi Chetitů, které vyústily v Třetí přechodné období^[15]
Pohyb populací, decentralisace stávajících systémů (Egypt, Chetité, Středomoří) jsou příznačným znakem toho, že celá oblast východního Středozemí se propadala do stupňujícího se procesu politické, ekonomické, sociální a kulturní fragmentace s prvky chaotického dění konce pozdní bronzové éry.^[16] Etnická diferenciace národů, zahrnovaných pod termín Mořské národy, je rozpracována v práci J. C. Woudhuizen^[17], kde uvádí tři hypotézy jejich formování a reálný historický vývoj.
Dalším prvkem nastávající krize byly i měnící se klimatické podmínky, a v oblasti četná katastrofická zemětřesení a jejich následky. Podle podrobného průzkumu klimatických změn v období let ~1900–900 př. n. l. došlo k výraznému poklesu atmosférických srážek v oblasti Anatolie a podobně i Mezopotámii. Shodně s tím se zintenzivnilo vysychání Sahary a zmenšení rozloh dosud bohatých oáz a pobřežních oblastí Středozemního moře. To vše v komplexu vyvolalo rozsáhlé pohyby zde žijících populací.^{[18][19][20][21]} Zároveň je pro historii Egyptu zřejmé, že úrodná oblast delty Nilu se stala trvalým cílem invazí, což potvrzuje i historie následné 20. dynastie a kolaps společnosti v Třetím přechodném období.

Konec vlády Merenptaha, který se dožil ~65–70 let, ve stavu pokročilého podlomeného zdraví a oslabené centrální vlády. To přispělo k rozvolnění správní struktury země, soustavně vyčerpávané jak vnitřními rozpory mezi Horním a Dolním Egyptem, tak vnějšími nájezdníky. Za nástupce byl zvolen legitimní syn Merenptaha, Seti II. , vlastně vnuk Ramesse II. Jeho nástup na trůn byl poznamenán rozpolcením vlády nad severem a jihem země a ambicemi pretendenta (vezíra?) Amenmesse.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Merenptah na Wikimedia Commons

Faraoni Nové říše
18. dynastie (1550–1292 př. n. l.)	Ahmose I. • Amenhotep I. • Thutmose I. • Thutmose II. • Hatšepsut • Thutmose III. • Amenhotep II. • Thutmose IV. • Amenhotep III. • Achnaton • Smenchkare • Tutanchamon • Aj • Haremheb
19. dynastie (1292–1186/1185 př. n. l.)	Ramesse I. • Sethi I. • Ramesse II. • Merenptah • Amenmesse • Sethi II. • Siptah a Tausret
20. dynastie (1186/1185–1070/1069 př. n. l.)	Setnacht • Ramesse III. • Ramesse IV. • Ramesse V. • Ramesse VI. • Ramesse VII. • Ramesse VIII. • Ramesse IX. • Ramesse X. • Ramesse XI.

Předchůdce: Ramesse II.

Egyptský král 1213–1203 př. n. l.

Nástupce: Seti II.