Mediatizovaná území jsou území bývalé Svaté říše římské, která byla přinejmenším do roku 1803 suverénními státy v rámci říše a o svou nezávislost přišla v l. 1803-1815 (viz heslo Mediatizace)
Příčiny
Napoleon Bonaparte na přelomu 18. a 19. století úspěšně obsadil levý břeh Rýna a tamní velké pozemkové vlastníky, především drobné vládce a vysokou šlechtu zcela vyvlastnil. Jako náhradu přislíbil světským vládcům teritoria zbývajících duchovních vladařů (arcibiskupů, biskupů, klášterů – tzv. Velká sekularizace) spolu s naprostou většinou říšských měst, což později usnadnilo jeho plán na likvidaci Svaté říše. Na říšském sněmu r. 1803 s tím byl donucen souhlasit i císařFrantišek II. Tak zvané Zakončení mimořádné říšské deputace(něm. Hauptausschluss der außerordentlichen Reichsdeputation nebo jen Reichsdeputationhauptschluss) z 25. února1803 zpečetilo osud duchovních knížectví a suverénních prelátů, stejně jako svobodných říšských měst i vesnic. Větší vládci si navíc v l. 1803–1806 protiprávně přisvojili statky říšského rytířstva a drobných vládců nezastoupených na říšském sněmu. Na nátlak císaře se v posledních letech existence říše podařilo některé tyto protiprávní anexe přechodně zvrátit. Přesto byly v říši zcela rozvráceny ty síly, které stály na katolické a císařské straně, což se v konečném důsledku ukázalo být pro Svatou říši osudným. 12. července1806, necelý měsíc před konečným zánikem říše, pak pod Napoleonovou patronací vznikl tzv. Rýnský spolek větších říšských vladařů, který se od říše odtrhl a zároveň si již v zakládací listině stanovil za svůj krátkodobý cíl anexi řady teritorií drobných říšských stavů ve prospěch vládců-signatářů spolku. K dalším územním změnám došlo během napoleonských válek a většina z nich byla potvrzena na Vídeňském kongresu.
Seznam rozčleněn podle suverénních států, které mediatizaci provedly, v závorce je uveden dosavadní držitel. Vypsána jsou území mediatizovaná mezi 12. červencem a koncem roku 1806, tedy ta, mediatizovaná z důvodu vzniku Rýnského spolku a následným mediatizacím států, které do Spolku do konce onoho roku přistoupily. Seznam také obsahuje veškerých území, který daný stát mediatizoval, bez ohledu na to, jestli takové území mělo vlastního drobného vládce nebo šlo o část území sousedního spolkového státu a bez ohledu na to, jestli území byl v budoucnu status mediatizovaného stavovského panství přiznán.
panství Speckfeld (dvě hrabata Rechteren-Limpurg, hrabě Pückler-Limpurg-speckfeldská linie, kníže Colloredo-Mannsfeld, hrabě Löwenstein-Wertheim-Freudenberg-starší linie, hrabě Isenburg-Wächtersbach, hraběnka Isenburg-Meerholz, hraběnka Salm-Grumbach, dva princové Sayn-Wittgenstein-Hohenstein, hraběnka Bentheim-Tecklenburg-Rheda)
malá část knížectví a kondominia Waldburg, resp. malá část hrabství Trauchburg (kníže Waldburg-Zeil-Trauchburg)
panství Elgau, Glött, Ilgartschberg a Oberndorf (hrabě Fugger-Glött)
panství Eppichhausen, Kirchheim, Türkenfeld a Schmüchen (hrabě Fugger-Kirchheim)
panství Norndorf a Mickhausen, polovina panství Schwindegg, vsi Ehingen a Lauterbronn, osady Duttenstein, Diemingen a Wangenhof (hrabě Fugger-Nordendorf)
hrabství Kirchberg, panství Weißenhorn,[1] Bollenstetten, Marstetten a Pfaffenhofen (hrabě Fugger-Kirchberg)
Knížectví Babenhausen (sestávalo z panství Babenhausen, Kettershausen a Boos), panství Biberach, Geiblingen a Wöllenburg, fojtství Röttenbach (kníže Fugger-Babenhausen)
zbytek hrabství Limpurg-Gaildorf (kněžna Solms-Braunfels, hrabě Isenburg-Meerholz, nevládnoucí hrabě Isenburg-Meerholz, hrabě Pückler-Limpurg-gaildorfská linie, hraběnka Pückler-Limpurg-gaildorfská linie, hrabě Solms-Rödelheim-Assenheim)
panství Hagnau (knížectví prince oranžsko-nasavského, součást Weingartenu, resp. Nasavsko-fuldského knížectví))
okněžněné hrabství Umpfenbach (kníže Trauttmansdorff-Weinsberg, podle některých pramenů opomenuto a mediatizováno teprve r. 1811 Bavorskem, podle jiných Bádenskem považováno jen za statek říšského rytířstva, nikoli za stavovské panství, r. 1812 prodáno tajnému radovi von Feder zu Wertheim)
okněžněné hrabství Thengen (kníže Auersperg, kníže prodal zemi Bádensku r. 1811)[3]
rytířské vesnice Adelshofen a Gemmingen (hrabě Neipperg)
rytířské panství Rosenberg (kníže Löwenstein-Wertheim-Rosenberg)
rytířské panství a kondominium Widdern (král württemberský - mimo bádenskou svrchovanost, dále kníže Löwenstein-Wertheim-Rosenberg, svobodný pán von Gemmingen, šlechtic von Zyllndhardt)
statky říšských rytířů (získané většinou již v předchozích měsících)
okres (panství) Beilstein (dillenburské knížectví prince oranžského)
hrabství Westerburg a panství Schadeck (hrabě Leiningen-Westerburg z mladší linie, stavovská práva prodána v r. 1814 Nasavskému vévodství, novému zeměpánu)
část panství Runkel na pravém břehu řeky Lahn (kníže Wied-Runkel)
hrabství Rödelheim včetně vesnice Praunheim (hrabě Solms-Rödelheim-Assenheim)
panství a kondominium Assenheim (hrabě Solms-Rödelheim-Assenheim, purkrabství Friedberg pod svrchovaností Hesenska-Kasselska, hrabě Isenburg-Wächtersbach)
kondominium (bývalé hrabství) Münzenberg (velkovévoda hesensko-darmstadtský, kníže Solms-Braunfels, hrabě Solms-Laubach, hrabě Stolberg-Wernigerode, hrabě Stolberg-Roßla)
rytířské panství Gersfeld (hrabě von Frohberg, do r. 1803 pod volnou svrchovaností fuldských biskupů, v l. 1803–1806 pod Nasavsko-Oranžsko-Fuldskem)
rytířské panství a kondominium Tann (společně svobodný pán a dva rytíři von und zu der Thann, do r. 1803 pod volnou svrchovaností fuldských biskupů, v l. 1803–1806 pod Bavorskem)
rytířský statek Wellingsbüttel u Hamburku (svobodný pán von Kurztrock)
Seznam mediatizovaných území roku 1815
Následující seznam uvádí pouze stavovská panství, garantovaná jednotlivým mediatizovaným rodům po Vídeňském kongresu.[7] Území, která německé státy získaly mediatizací do bezprostředního držení, jsou uvedena v předchozím seznamu (pokud byla získána během r. 1806) nebo zde (s datem získání), ovšem jsou jako přímá država označena kurzívou. Uvádí se rok mediatizace, pokud tato neproběhla r. 1806. Následné změny držby až do poloviny 19. století jsou uvedeny jen tam, kde šlo zároveň o změnu hranic suverénních států). Uvedený seznam se zcela neshoduje se seznamem mediatizovaných rodů, pokud jde o osoby držitelů. Je tomu tak proto, že je nutné rozlišovat mezi právem autonomie na mediatizovaném území, tzv. stavovském panství a právy plynoucími z uznání příslušnosti k vysoké aristokracii, rovnorodé se suverénními panovnickými rody. Tento seznam zahrnuje pouze první skupinu, jejíž vymezení bylo závislé především na dobré vůli konkrétního zeměpána. Můžeme tu najít i příslušníky vládnoucích či s nimi rovnocenných rodů (Habsburg-Lothringen, Leuchtenberg), ovšem najdeme tu např. i rody s titulem nižším než hrabě, rody se statky příslušejícími k říšskému rytířstvu či rod starohrabat Salm-Reifferscheid-Dyck, který přišel o své panství již následkem francouzské okupace levého břehu Rýna a podpisu míru v Lunéville, a který byl za svou ztrátu i řádně finančně odškodněn. Jako oblíbenci pruského krále bylo ale starohraběti (od r. 1816 knížeti) vráceno a potvrzeno stavovské panství ve smyslu autonomie a práva zasedat v pruských stavovských sněmech, nikoli již ve smyslu rovnorodosti vysoké aristokracie.[8] Prusko obecně patřilo k nejvelkorysejším protektorským zemím ve vztahu ke svým "stavovským pánům" (německyder Standesherr, pl.die Standesherren). Stavovská panství se skládala podle rozhodnutí Vídeňského kongresu z bývalých říšských území, na něž se vázalo říšské stavovství, krajské stavovství, ale někdy šlo jen o bývalá říšská bezprostřední území, jejichž majitelé dokonce ani nebyli vždy říšskými stavy.[9] V případě některých rodů (Leuchtenberg, Hohenlohe-Ratibor-Corvey) bylo navíc za stavovské prohlášeno bývalé bezprostřední duchovní panství, sekularizované již v roce 1803. Vedle stavovských panství vzniklých mediatizací Prusko udržovalo i nově zřizovalo taková území v bývalých zemích Koruny české, Slezsku a Dolní Lužici, i mimo ni. Držba takovéhoto nemediatizovaného "Standesherrschaft" sice dávala svému majiteli obdobná quasi-vladařská práva, ovšem sama o sobě mu nezaručovala přístup mezi vysokou mediatizovanou aristokracii.
Práva mediatizovaných panství
K základním právům mediatizovaných panství po jejich mediatizaci měla patřit, podle článku XIV. Zakládacích akt Německého spolku (Deutsche Bundesakte) patřila práva dozoru nad školstvím, dohledu nad církevními záležitostmi (kostelní patronát), právo svobodného lovu, právo volného rybolovu, vlastní lesní správy a horní regál, osvobození od spotřebních daní z prostředků na vedení domácnosti, osvobození od daně z hlavy.[10] Ne všechna tato práva ovšem byla vždy dodržována. V Bádensku např. nebyl povolen svobodný rybolov ani vlastní lesní hospodaření a horní regál. Právo lovu bylo ve všech státech Německého spolku mediatizovaným trvale odňato v roce 1848, který obecně znamenal výraznou ztrátu autonomních práv mediatizovaných.
panství (též hrabství) Dyck (starohrabě Salm-Reifferscheid-Dyck, 1795 zabráno Francií, potvrzeno 1797 a 1801, výplata odškodnění r. 1803, restituce panství zpět v r. 1808 z vůle Francouzského císařství, potvrzeno Pruskem r. 1815, uznání jako stavovské a autonomní panství r. 1826)
rytířské panství Wildenburg (hrabě Hatzfeld-Wildenburg-Weisweiler a hrabě Hatzfeld-Wildenburg-Werther) - r. 1821 potvrzeno jako zvl. pruské stavovské panství[11]
rytířské panství Schönstein (majitelé dtto., původně pod svrchovaností kurfiřta kolínského, r. 1803 sekularizováno princem oranžským) - r. 1821 potvrzeno jako zvl. pruské stavovské panství[11]
panství Rheda (hrabě Bentheim-Tecklenburg-Rheda, r. 1808 obsazeno Francií, r. 1809 mediatizováno Bergem, před r. 1808 říšsky bezprostřední, ale zároveň pruské léno)[12]
hrabství Wernigerode (hrabě Stolberg-Wernigerode, r. 1714 mediatizováno Pruskem)
hrabství Stolberg (hrabě Stolberg-Stolberg, r. 1731 mediatizováno Saskem)
hrabství Roßla (hrabě Stolberg-Roßla, r. 1731 mediatizováno Saskem, podíl na prefektuře Heringen, která byla kondominiem s knížectvím Schwarzburg-Rudolstadt, byl r. 1815 odkoupen pruským státem)
hrabství Berleburg a panství Homburg (kníže Sayn-Wittgenstein-Berleburg)
hrabství Wittgenstein (kníže Sayn-Wittgenstein-Hohenstein)
panství Gehmen (svobodný pán Boyneburg-Bömelberg, mediatizováno knížectvím Salm)
svobodné panství (vesnice) Schauen (svobodný pán von Grote, r. 1807 mediatizováno Vestfálským královstvím)
Knížectví Corvey (lankrabě hesensko-rothenburský) - stavovské panství zřízeno roku 1821 z bývalého sekularizovaného říšského opatství, jeho autonomie formálně neodpovídala mediatizovaným panstvím, ale slezským stavovským panstvím
panství (okres) Walternienburg (vévoda anhaltsko-desavský) - panství od r. 1659, resp. 1746 pod saskou kontrolou, ale v majetku Anhaltska, resp. Anhaltska-Zerbstu, roku 1796 přiznáno jako majetek Anhaltsko-Desavsku, ale stále pod saskou územní výsostí, od r. 1813/15 pod vládou Pruska
knížectví Fulda, původně biskupství a opatství, sekularizované v l. 1802/1803, v r. 1816 předáno Hesensku-Kasselsku
enkláva Schwarza (hrabě Stolberg-Wernigerode, mediatizována Saskem r. 1809)
Oldenburský velkovévoda byl faktickým regentem za duševně nemocného bratra a odmítal po dobu regentství uznat nový titul pro sebe a svou zem, garantovaný mu Vídeňským kongresem, proto se země formálně stala velkovévodstvím po smrti duševně nemocného bratra a regentově nástupu v r. 1823.
panství Innhausen a Kniphausen, panství Varel (Varel byl od počátku pod volnou oldenburskou svrchovaností) hrabě Aldenburg-Bentinck, 1807 mediatizováno Holandským královstvím, rozsáhlá míra autonomie, obnoveno jako samostatný stát r. 1813, od r. 1826 pod volnou nadvládou Oldenburska)
panství Dinklage (hrabě von Galen, původně říšské bezprostřední panství pod volným lenním závazkem k münsterským biskupům, r. 1810 obsazeno Francií, r. 1814 obnoveno jako zcela nezávislé panství, r. 1827 mediatizováno Oldenburskem)[14]
knížectví Isenburg a jeho mediatizovaná hrabství (viz knížectví Isenburg k r. 1806, od r. 1816, svrchovanost předána Rakouskem)
vesnice Praunheim (hrabě Solms-Rödelheim-Assenheim, od r. 1816, svrchovanost předána Hesensko-Darmstadtskem)
hradské léno v nedílu Gelnhausen (kurfiřt-hesensko-kasselský jako držitel celého nedílu, do r. 1806 zvláštní státoprávní status v rámci kurfiřtství, přímá držba, zavedená po zániku říše r. 1806, byla v r. 1815 obnovena)
knížectví Leyen-Hohengeroldsegg (kníže von der Leyen, do r. 1819, pak předáno Bádensku, mediatizováno Rakouskem r. 1814)
knížectví Isenburg a jeho mediatizovaná hrabství a panství (viz knížectví Isenburg, mediatizováno 1815, v roce 1816 předáno Hesensku-Kasselsku, malá část Hesensko-Darmstadtsku, viz tam)
panství Eschau (část bývalého hrabství Erbach-Erbach) (hrabě Erbach-Erbach, r. 1814 získáno od Frankfurtského velkovévodství, r. 1816 postoupeno Bavorsku)
hrabství Lustenau (hrabě Waldburg-Zeil-Lustenau-Hohenems, v l. 1814–1817 zcela suverénní, od r. 1817-1830 rozsáhlá míra autonomie, větší než u jiných stavovských panství, rakouská svrchovanost)
Bádensko neuznávalo zvláštní práva mediatizovaných statků říšského rytířstva, a to ani v případě, že jejich držitelé pocházeli z mediatizované aristokracie.
většina okněžněného hrabství Fürstenberg a lankrabství Baar, celé lankrabství Stühlingen (kníže Fürstenberg)
hrabství Heiligenberg a panství Hausen (Dtto.)
knížectví Leiningen s výjimkou okresu Amorbach (kníže Leiningen)
část knížectví Krautheim na pravém břehu řeky Jagst (kníže Salm-Reifferscheid-Krautheim)
část statků knížat Löwenstein-Wertheim-Rosenberg (polovina hrabství Wertheim, část panství Gerichtstetten)
druhá polovina hrabství Wertheim (kníže Löwenstein-Wertheim-Freudenberg)
panství Neudenau (hrabě Leiningen-Heidesheim-Neudenau)
panství Billigheim (hrabě Leiningen-Guntersblum-Billigheim)
knížectví Leyen-Hohengeroldsegg (od r. 1819, získáno od Rakouska, kníže von der Leyen)
Království Bavorské
okněžněné hrabství Schwarzenberg s panstvím Seinsheim (kníže Schwarzenberg)
část statků knížete Löwenstein-Wertheim-Rosenberg (zejm. část hrabství Wertheim)
panství Elgau, Glött, Ilgartschberg a Oberndorf (hrabě Fugger-Glött)
panství Eppichhausen, Kirchheim, Türkenfeld a Schmüchen (hrabě Fugger-Kirchheim)
panství Norndorf a Mickhausen, polovina panství Schwindegg, vsi Ehingen a Lauterbronn, osady Duttenstein, Diemingen a Wangenhof (hrabě Fugger-Nordendorf)
hrabství Kirchberg, panství Weißenhorn, Bollenstetten, Marstetten a Pfaffenhofen (hrabě Fugger-Kirchberg)
Knížectví Babenhausen (sestávalo z panství Babenhausen, Kettershausen a Boos), panství Biberach, Geiblingen a Wöllenburg, fojtství Röttenbach (kníže Fugger-Babenhausen)
rytířská panství Thurnau, Buchau a Wiesenfels (hrabě Giech, 1796, mediatizována Pruskem)[16]
část společného rodového knížectví Waldburg, konkrétně malá část hrabství Trauchburg (kníže Waldburg-Zeil-Trauchburg)
rytířské panství (též hrabství) Pappenheim (hrabě Pappenheim)
rytířská panství Illereichen a Kellmünz (kníže Schwarzenberg)
panství Speckfeld (dvě hrabata Rechteren-Limpurg, tři hrabata Pückler-Limpurg-speckfeldská linie, kníže Colloredo-Mannsfeld, kníže Löwenstein-Wertheim-Freudenberg-starší linie, dva princové Sayn-Wittgenstein-Hohenstein, hrabě Isenburg-Wächtersbach, hraběnka Isenburg-Meerholz, hraběnka Bentheim-Tecklenburg-Rheda)
hrabství Thannhausen (hrabě Stadion-Thannhausen)
panství Buxheim (hrabě Waldbott-Bassenheim)
panství Eschau (část bývalého hrabství Erbach-Erbach) (hrabě Erbach-Erbach, získáno od Rakouska r. 1816)[17]
okněžněné hrabství Umpfenbach (kníže Löwenstein-Wertheim-Freudenberg-mladší linie, zakoupeno r. 1813 od tajného rady von Feder zu Wertheim, v l. 1810–1816 pod svrchovaností Hesensko-Darmstadtska, r. 1816 předáno Bavorsku)
část knížectví Hohenlohe-Neuenstein (kníže Hohenlohe-Langenburg)
část knížectví Hohenlohe-Neuenstein (kníže Hohenlohe-Kirchberg)
část knížectví Hohenlohe-Neuenstein (kníže Hohenlohe-Oehringen)
část knížectví Hohenlohe-Neuenstein (kníže Hohenlohe-Ingelfingen)
část knížectví Hohenlohe-Waldenburg (panství Waldenburg) (kníže Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst)
část knížectví Hohenlohe-Waldenburg (kníže Hohenlohe-Bartenstein)
část knížectví Hohenlohe-Waldenburg (kníže Hohenlohe-Bartenstein-Jagdsberg)
knížectví Windisch-Graetz sestávající z hrabství Eglofs a panství Siggen (kníže Windisch-Graetz)
část společného rodového knížectví Waldburg, konkrétně hrabství Waldburg, panství Wolffegg, Waldsee a Winterstetten (kníže Waldburg-Wolffegg-Waldsee)
část společného rodového knížectví Waldburg, konkrétně panství a kondominium Kißlegg (kníže Waldburg-Wolffegg-Waldsee a kníže Waldburg-Zeil-Trauchburg)
část společného rodového knížectví Waldburg, konkrétně hrabství Zeil a panství Herroth (kníže Waldburg-Zeil-Trauchburg)
část společného rodového knížectví Waldburg, konkrétně panství Wurzach a Marstetten (kníže Waldburg-Zeil-Wurzach)
hrabství Königsegg a svobodné panství Aulendorf (hrabě Königsegg-Aulendorf)
část hrabství Limpurg-Gaildorf (část, která nepatřila Württembersku, hrabě Waldeck-Limpurg, hrabě Isenburg-Meerholz, nevládnoucí hrabě Isenburg-Meerholz, hrabě Solms-Rödelheim-Assenheim, hraběnka von Röder, hraběnka Bentheim-Steinfurt)
okres (Amt) Havingen (kníže Fürstenberg)
část rytířského panství Illereichen (kníže Schwarzenberg, r. 1810 získáno od Bavorska na základě hraniční dohody)
hrabství Schussenried a Weißenau (hrabě Šternberk-Manderscheid)
hrabství Mietingen a Sulmingen (hraběnka Plettenberg-Wittem)
rytířské panství Warthausen (hrabě Stadion-Warthausen)
knížectví Ochsenhausen (kníže Metternich-Winneburg)
okresy Brandenburg a Dietenheim (hrabě Fugger-Kirchberg, získáno hraniční smlouvou s Bavorskem r. 1810, původně součást Bavorskem mediatizovaného hrabství Kirchberg)
rytířské panství Heusenstamm (hrabě Schönborn-Wiesentheid, mediatizováno r. 1806 Isenburgem, v l. 1815–1816 pod svrchovnanností Rakouska)
městečko Offenbach s okolím včetně statků nevládnoucí příbuzné apanážované hraběcí větve Isenburg-Philippseich (kníže Isenburg-Birstein, od r. 1816, získáno od Rakouska)
město Marienborn s okolím (hrabě Isenburg-Meerholz, od r. 1816, získáno od Rakouska)
část hrabství Büdingen (hrabě Isenburg-Büdingen, od r. 1816, získáno od Rakouska)
ves Bindsachsen (hrabě Isenburg-Wächtersbach, od r. 1816, získáno od Rakouska)
říšské purkrabství Friedberg (do smrti posledního voleného purkrabího r. 1817 poté přímá držba)
rytířské panství Schlitz (hrabě Schlitz zvaný von Görtz) v Hesenském velkovévodství - uznáno za mediatizované panství
okněžněné hrabství Umpfenbach (kníže Löwenstein-Wertheim-Freudenberg-mladší linie, zakoupeno r. 1813 od tajného rady von Feder zu Wertheim, v l. 1810–1816 pod svrchovaností Hesensko-Darmstadtska, r. 1816 předáno Bavorsku)
komenda Schiffenberg (Řád německých rytířů, r. 1807 mediatizováno Vestfálským královstvím, 1809 sekularizováno, od 1813 hesenská)
lankrabství Hesensko-Homburské (roku 1817 obnoveno jako samostatný stát)
vévodství Arenberg-Meppen (vévoda z Arenbergu, r. 1810 zabráno Francií)
hrabství Bentheim (hrabě Bentheim-Steinfurt, mediatizováno Bergem, teprve v r. 1822 uvolněno ze zástavy, obnovené r. 1813, a uznáno r. 1823 za stavovské panství, do r. 1829 trval dědický spor knížat Bentheim-Steinfurt s rodem knížat Bentheim-Tecklenburg-Rheda)[18]
severní část knížectví Rheina-Wollbeck (vévoda Looz-Corswarem, mediatizováno Bergem)
statek Lage (hraběnka von Wassenaer zu Opdam, práva mediatizovaného rytířského statku přiznána r. 1834)[19]
Državy rodu Stolberg-Stolberg, konkrétně prefektura Neustadt z bývalého hrabství Hohnstein, kterou Hannoversko mediatizovalo již v roce 1738 nebyly po roce 1815 hannoverským králem považovány za mediatizované domény.[20] Hraběti Stolberg-Stolberg bylo však i přesto na základě držby části Hohnsteinu v roce 1819 vyhrazeno právo dědičného hlasu v panské sněmovně hannoverského parlamentu.[21]
Vévodství Nasavské
panství Runkel a Selters (kníže Wied-Runkel)
hrabství Holzappel a panství Schaumburg (princezna Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoym, toho roku provdaná Habsburg-Lothringen)
panství Nievern a Ahrenfels (kníže von der Leyen)
rytířské statky[5][6] Reiffenberg a Kransberg (hrabě Waldbott-Bassenheim)
vinařství Johannisberg (kníže Metternich-Winnenburg, svrchovanost roku 1851 předána Rakouskem - viz tam)
Další osudy stavovských panství
Rok
Stavovské panství
Změna statusu
1816
Anholt
Kníže Salm-Salm prodává výnos z výběru cla na Rýně v Anholtu Nizozemskému království za "věčnou rentu" 22 000 zl. ročně[22]
1816
Limburg a Rheda
Hrabě Bentheim-Tecklenburg-Rheda prodává některá stavovská práva pruskému státu za "věčnou rentu" 12 000 rýnských tolarů ročně[12]
1817
Baindt
Sňatkem přešlo na rod Erdödyů, téhož roku prodáno rodu Salm-Reifferscheidt-Dyck, práva stavovského panství zanikají
1818
Roth
Hrabě Wartenberg-Roth prodává panství hraběti Erbach-Erbach. Práva stavovského panství jsou zachována, mj. proto, že kupující je z mediatizovaného rodu.
1819
Gimborn a Neustadt
Hrabě Wallmoden prodává panství pruskému státu
1819
Limpurg-Speckfeld
Hrabě Rechteren-Limpurg ze starší linie, prodává stavovské panství strýci, hraběti Rechteren-Limpurg z mladší linie, oba rechterenské díly Speckfeldského panství jsou tak sjednoceny v jedněch rukou
1821
Münzenberg
Kondominium pozbylo práva stavovského panství ve prospěch Hesensko-Darmstadtska
1822
Rietberg
Kníže Kounic prodává panství obchodnické rodině Tenge z Osnabrücku, roku 1835 dochází ke konečné dohodě, kdy kupci získávají statky, pruský král odnímá práva stavovského panství, která de facto bere na sebe, titul připadá knížeti z Lichtenštejnu
1822
Gemen
Stavovské panství prodáno svobodnému pánu von Landsberg-Velen, prozatím bez zvláštních stavovských práv
1823
Limpurg-Speckfeld, rechterenská část
Hrabě Rechteren-Limpurg prodává panství bavorskému státu
1823
Winterrieden
Hraběnka Sinzendorfová, dědička po posledním knížeti (†1822) prodává panství hraběti Thurn-Walsassina, zvláštní práva stavovského panství zanikají
1824
Recklinghausen
Vévoda s Arenbergu prodal daňové zvýhodnění panství pruskému státu výměnou za rentu[23]
1824
Ahaus-Bocholt (Salm)
Kníže Salm-Kyrburg prodává svůj (třetinový) podíl na stavovském panství druhému spoluvlastníku, knížeti Salm-Salm za "věčnou rentu" 5200 rýnských tolarů ročně a převzetí rodových dluhů ve výši 50 000 rýnských tolarů. Z prodeje je vyjmut zámek v Ahausu s příslušenstvím a také lovecké právo.
1824
Rheina-Wolbeck, hannoverská severní část
Vévoda Looz-Corswarem prodává stavovská práva v hannoverské část stavovského panství hannoverskému králi za "věčnou rentu" 1200 rýnských tolarů. Pozemky a obvyklá práva vrchnosti si ponechává.
1824
Wied-Neuwied a Nieder Isenburg
Umírá poslední kníže Wied-Neuwied, stavovská panství dědí kníže Wied-Runkel
1825
Ochsenhausen
Kníže Metternich prodává panství württemberskému státu
1825
Nieder Isenburg
Hrabě von Walderdorff prodává svůj podíl na kondominiu knížeti Wied-Runkel
1826
Krautheim
Kníže Salm-Reifferscheidt-Krautheim prodává württemberskou část panství státu
1826
Erbach-Schönberg
Hrabě Erbach-Schönberg prodává hesensko-darmstadtskému státu právo soudnictví první instance
1826
Warthausen
Hrabě Stadion-Warthausen prodává panství Württembersku.
1827
Limpurg-Gaildorf, část Colloredo-Mannsfeldů (tzv. panství Gröningen)
Kníže Colloredo-Mannsfeld prodává panství Württembersku.[24]
1827
Elgau, Glött, Ilgartschberg a Oberndorf (hrabě Fugger-Glött)
Hrabě Fugger-Glött postupuje soudní pravomoc na svých panstvích Bavorsku, majetek si však ponechává.[25]
1829
Witgenstein
Kníže Sayn-Wittgenstein-Hohnstein prodává svá práva stavovského panství pruskému státu, ponechává si pouze pozemky a obvyklá práva vrchnosti
1830
Lustenau
Autonomní panství je plně připojeno Rakouskem, stavovské panství obvyklého druhu není zřízeno. Hrabě Waldburg-Zeil-Lustenau se stává běžným rakouským šlechticem.
1830
Neu Ravensburg
Kníže Ditrichštejn prodal panství Württembersku
1830
Leiningen
Kníže Leiningen se na celém svém stavovském panství, tj. v jeho částech v Bádensku, v Bavorsku i v Hesensko-Darmstadtsku vzdává soudní a policejní pravomoci 2. instance.
1833
Eichstätt
Vévoda z Leuchtenergu prodává panství bavorskému králi[26]
1834
Corvey
Princ Hohenlohe-Schillingsfürst dědí Corvey spolu s Ratibořským vévodstvím, po zemřelém posledním lankraběti hesensko-rotenburském. Roku 1840 je mu pruským králem přiznán titul "vévoda ratibořský a kníže z Corvey"
1835
Schussenried a Weissenau
Hrabě Šternberk-Manderscheid prodává panství Württembersku
1835/36
Straßberg
Kníže Thurn-Taxis prodává panství hraběti Langensteinovi, koupi si však vynutí knížectví Hohenzollern-Sigmaringen
1836
Dülmen
Vévoda z Croÿ prodává panství hraběti von Merveldt, pruský král ruší status stavovského panství
1839
Rheina-Wolbeck, pruská jižní část
Panství sňatkem přechází z rodu Looz-Corswarem na původem lucemburský hraběcí rod de Lannoy, roku 1840 pruský král potvrzuje hraběti práva stavovského panství a povyšuje jej na pruského knížete von Rheina-Wolbeck s titulem dědičným pro prvorozené syny. Roku 1931 po vymření rodu se panství vrací dědictvím do rukou vévody Looz-Corswarem
1839
Mietingen a Sulmingen
Sňatkem z roku 1833 přechází panství na hraběte Esteházyho z Galanty, ovšem již bez práv stavovského panství. Hraběcí větev Esterházyů nepatřila k mediatizovaným rodům
1840
Jungnau
Kníže Fürstenberg prodává panství Hohenzollernsko-sigmaringenskému státu
1841
Gemen
Gemenu jsou přiznána některá práva stavovského panství, na držbu Gemenu je navázána držba hraběcího titulu, primogeniturně dědičného pod jménem "hrabě von Landsberg-Velen und Gemen", uěleného o rok dříve.
1845
Roth
Hrabě Erbach-Erbach prodává sídelní zámek (bývalý klášter), ovšem nikoli okolní lesy, Württembersku.
1846
Widdern
Panství, které bylo od r. 1815 bádensko-württemberským kondominiem přechází hraniční dohodou na Württembersko. Statky knížete Löwenstein-Wertheim-Rosenberg, dosud ležící v bádenské části kondominia neměly dosud, jako bývalé statky říšského rytířstva, v Bádensku práva stavovských panství. Převodem země na Württembersko se však kníže stal jedním ze stavovských pánů tohoto království.
1848
Nievern a Ahrenfels
Kníže von der Leyen prodává obě panství hraběti von Westerholt-Gysenberg, práva stavovského panství prodejem zanikají.
1852
Reiffenberg
Hrabě Waldbott-Bassenheim prodává panství neurozenému vlastníkovi, zvláštní práva stavovského panství zanikají.
1853
Kransberg
Hrabě Waldbott-Bassenheim prodává panství neurozenému vlastníkovi, zvláštní práva stavovského panství zanikají.
1854
Innhausen-Kniphausen a Varel
Hrabě Bentinck-Aldenburg prodává panství oldenburskému velkovévodovi
1860
Schwarza
Na základě dohody s pruským komisařem a vrchním zemským prezidentem dosaženo v otázce Schwarzy, která dosud nebyla pojímána jako stavovské panství k ujednocení o jejím statusu.
1867
Holzappel a Schaumburg
Po smrti posledního arcivévody z této větve Habsburků přechází panství sňatkem na rod velkovévodů z Oldenburgu
1867
Neudenau
Hrabě Leiningen-Heidesheim prodal sídelní zámek, ale ne okolní stavovské panství, neurozené rodině Nägele.
1875
Meppen a Recklinghausen
Vévoda z Arenbergu přichází o všechna zbylá práva stavovského panství ve prospěch Pruska.
1875
Heggbach
Hrabě Waldbott von Bassenheim prodává panství hraběti Waldburg-Wolfegg-Waldsee, ovšem stavovská práva panství zanikají, i když kupující je z mediatizovaného rodu.
1886
Schwarza
Hrabě Stolberg-Wernigerode prodává svá feudální práva nad pozemky městečku Schwarza.[27]
1888
Gutenzell
Panství po vymření rodu Toerring-Jettenbach-Gutenzell připadlo příbuzné větvi Toerring-Jettenbach-Seefeld. Stavovská práva panství byla v Bavorsku dále garantována a navíc byl dědický rod přijat i mezi mediatizovanou aristokracii s příslušnými osobními právy.
1888
Limpurg-Gaildorf, waldecký podíl
Hraběcí rod Waldeck-Limpurg vymírá, sňatkem, uzavřeným roku 1846 se dědicem panství, při zachování stavovských práv, stává hrabě Bentinck-Aldenburg.
1888
Dyck
Poslední kníže Salm-Reifferscheidt-Dyck umírá, dědicem se stává kníže Salm-Reifferscheidt-Krautheim, stavovská práva jsou zachována.
1896
Neudenau
Nastupuje nový a nezletilý hrabě Leiningen-Heidesheim, od tohoto roku se rod již za své stavovské panství neobjevuje v horní komoře bádenského parlamentu.
1901
Neudenau
Poslední hrabě Leiningen-Heidesheim umírá jako nezletilý. Panství přechází na bádenský stát.
1902
Limpurg-Speckfeld, pücklerovská část
Rod hrabat Pückler-Limpurg prodává svou část Speckfeldu bavorskému státu.
1908
Thannhausen
Umírá poslední hrabě Stadion-Thannhausen, stavovské panství dědí hrabě Schönborn-Buchheim při zachování stavovských práv.
Odkazy
Reference
↑Hrabství Kirchberg a panství Weißenhorn, která měla říšské stavovství, byla na rozdíl od dalších stavovských území hraběte Fugger-Kirchberg pod přímou svrchovaností Rakouska jako součást tzv. "Předních Rakous". Po podpisu Prešpurského míru v prosinci 1805 přešla formální svrchovanost na Bavorsko.
↑Mezi majiteli bezprostředních rytířských statků byla i hrabata z rodu Fuggerů, nepovýšená mezi říšské stavy. Šlo např. o hraběcí rody Fugger-Stettenfels a Fugger-Zinneberg.
↑Zvláštní titul "Wild- und Rheingraf", náležel výlučně některým větvím rodu Salmů, usazeným v Porýní.
↑ abPodle některých zdrojů nepatřily Reiffenberg a Kransberg k říšskému rytířstvu, ale šlo o nestavovská říšská drobná feudální panství. Viz pozn. č. 4
↑ abGenealogisches Staats-Handbuch. 1. vyd. Ročník 66. Frankfurt am Main: Franz Varrentrapp, 1835. 796 s. Dostupné online. S. 757. (německy) Psáno švabachem.
↑Allgemeine deutsche Real-Enzyklopädie für gebildete Stände. Conversations Lexikon. 1.. vyd. Leipzig: Brockhaus, 1827. 12 svazků (932 s.). Dostupné online. Heslo Standesherr, s. 625–632. (německy) Psáno švabachem.
↑LANGBRANDTNER, Hans Werner. Bemühungen um Anerkennung als preußischer Standesherr, aus Netzbiographie: Joseph zu Salm-Reifferscheidt-Dyck (1773-1861), in: historicum-estudies.net [online]. Dostupné online. (německy)
↑GOLLWITZER, Heinz. Die Standesherren, Die politische, und geselschaftliche Stellung der Mediatisierten 1815-1918. 2. vyd. Göttingen: Vandenhoeck und Ruprecht, 1964. 465 s. S. 32.
↑Zakládací akta Německého spolku na wikisource [online]. [cit. 2015-10-28]. Dostupné online. (německy)
↑Dějiny panství Dinklage na GenWiki [online]. Dostupné online. (německy)
↑ abPanství rodů Schönburgů a Solmsů, rodů s dobrými vztahy k saské koruně, se stala stavovskými panstvími na základě recesů z let 1706 a 1740. Rozhodnutí sněmu Německého spolku roku 1828 stanovilo, že rod Schönburgů, který byl kompletně mediatizován již v roce 1740, má nárok na stejná práva a privilegia jako ostatní mediatizované rody. GOLLWITZER..., s. 53
↑PETER, Bernhard. Wappen der von Giech [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-20. (německy)
↑BRÜCKNER, Jörg. Zwischen Reichsstandschaft und Standesherrschaft. Die Grafen zu Stolberg und ihr Verhältnis zu den Landgrafen von Thüringen und späteren Herzögen, Kurfürsten bzw. Königen von Sachsen (1210 bis 1815). (Diss.). nevydáno. vyd. Chemnitz: Technischen Universität Chemnitz, 2002. 278 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. S. 97. (německy)Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.