Mavuň červená

Jak číst taxoboxMavuň červená
alternativní popis obrázku chybí
Mavuň červená (Centranthus ruber)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádštětkotvaré (Dipsacales)
Čeleďzimolezovité (Caprifoliaceae)
Rodmavuň (Centranthus)
Binomické jméno
Centranthus ruber
(L.) DC., 1805
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Starší rostlina
Mavuň v přírodě
Sněhobílá varieta 'Albus'

Mavuň červená (Centranthus ruber) je až metr vysoká, vytrvalá rostlina, kvetoucí v letních měsících četnými drobnými červenými nebo růžovými, vonnými květy sestavenými do květenství vidlanů. Na území nynější České republiky byla v 19. století dovezená ze středomořské oblastí a od té doby se pro své květy pěstuje v zahradách jako okrasná rostlina. Ze zahrad občas zplaňuje a dostává se do volné přírody, kde byla jako neofyt poprvé pozorována již roku 1880.[1][2]

Rozšíření

Je původní rostlinou jižní Evropy, asijského Turecka, k Černému moři přiléhající části Kavkazu a západoafrického středomořského pobřeží. V Evropě původně nevystupovala severněji než do jižní Francie, Itálie a na Balkán. Postupně byla lidmi rozšířena do Střední Evropy i Velké Británie a také na mnohá mimoevropská území s teplým klimatem. Proto se druhotně vyskytuje v přírodě tropické Afriky, Severní i Jižní Ameriky, v jihovýchodní Asii, téměř po celé Austrálii, na Novém Zélandu i některých ostrovech v Tichomoří.

V Česku vyrůstá ve volné přírodě nejčastěji v okolí měst (Praha, České Budějovice, Sobotka, Vyškov), kde se nejvíce pěstuje v zahradách a má dobrou příležitost zplanět rozptýlením semen.[1][3]

Ekologie

Mavuň červená je teplomilný hemikryptofyt a je řazena mezi vegetaci skal, sutí a zdí, v české přírodě vyskytuje na slunných stanovištích od nížin po pahorkatiny. Roste ve štěrbinách skal i starých zdí, podél kamenitých cest, na rumoviskách i skládkách odpadu. Je náročná na slunce a prospívají ji lehké, propustné půdy, které mohou být kamenité, málo výživné a jen střídmě mokré, při vyšší zimní vlhkosti rostlina trpí hnilobou. Pokud během vlhké zimy uhyne, jistě na jaře v blízkosti vyrostou ze semen rostliny nové. Kvete od května do července.[1][2][4]

Popis

Trvalka s nahloučenými lodyhami vyrůstajícími z podzemního vícehlavého oddenku. Lodyha vysoká 50 až 100 cm je přímá nebo od báze vystoupavá, lysá a větvená. Je porostlá vstřícnými, přisedlými, jednoduchými listy dlouhými až 8 cm, které mají celokrajné čepele úzce kopinaté až vejčité, po obvodě jemně zubaté, mírně dužnaté a společně s lodyhou mají modrozelený nádech.

Četné červené či růžové květy vytvářejí hustá květenství, vidlany skládající hustou latu. Květy mají krátké stopky, jsou oboupohlavné, dvoustranně souměrné a pětičetné. Kalich s pěti téměř nezřetelnými cípy se v době zrání plodů přemění v pérovitý chmýr. Koruna je řepicovitě srostlá z pěti červených nebo růžových, vzácně bílých lístků, má korunní trubku asi 1 cm dlouhou a na bázi dozadu vybíhá v tenkou ostruhu. Tyčinek je pět a jsou přirostlé ke korunní trubce. Spodní semeník nese čnělku s hlavatou bliznou. Vespod korunní trubky jsou žlázky produkující nektar. Květ bývá opylován létajícím hmyzem, nejčastěji motýly s dlouhým sosákem. Plod je jednosemenná, asi 4 mm velká nažka s pérovitým chmýrem.[1][2][4][5]

Význam

Vysévá se na záhon nebo do mohutnější skalky, kde rychle roste, dlouze kvete a potřebuje jen minimální péči, neláká žádné škůdce. Pokud ji chceme rozšířit na nové místo, položíme tam na podzim odříznuté květenství se semeny a na jaře vyroste řada semenáčů. Vhodná je i k řezu do vázy. Ve středozemní kuchyni se mladé listy používají jako přísada do salátů a vařené bývají součásti polévek.

Mavuň červená je na mnoha místech Austrálie, na západním pobřeží Spojených států i na Havajských ostrovech považována za invazní rostlinu.[1][5][6]

Odkazy

Reference

  1. a b c d e HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Mavuň červená [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 13.07.2007 [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. 
  2. a b c SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 5. Praha: Academia, 1997. 560 s. ISBN 80-200-0590-0. Kapitola Centranthus ruber, s. 527. 
  3. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Centranthus ruber [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2018-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  4. a b AtlasRostlin.cz: Mavuň červená [online]. Tiscali media, a.s., Praha [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. 
  5. a b Plant Finder: Centranthus ruber [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO, USA [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Weeds of Australia: Centranthus ruber [online]. Queensland Govetnment, Department of Agriculture and Fischeries, Brisbane, QLD, AU [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy