Matěj Kopecký
Narození	24. února 1775 Libčany
Úmrtí	3. července 1847 (ve věku 72 let) Koloděje nad Lužnicí
Místo pohřbení	Týn nad Vltavou
Povolání	loutkoherec, herec, dramatik a loutkář
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Matěj Kopecký (24. února 1775 Libčany – 3. července 1847 Koloděje nad Lužnicí^[1]) byl český loutkový divadelník. Mezi nositeli českého národního obrození zaujal význačné postavení.

Matěj Kopecký byl synem loutkáře Jana Kopeckého, proto také do školy chodil jen krátce. Jeho cesta k loutkařině však byla klikatá a dlouhá. Jako šestnáctiletý se stal z vůle svých rodičů poddaným malého panství Lažanského na Blatensku. Odtud odešel do Prahy, kde se vyučil hodinářem. Po vyučení se oženil v Miroticích s Rozálií Holzäpfelovou^[2] a po vzoru svého tchána se stal trhovcem. V roce 1798 byl povolán na vojnu, odkud byl propuštěn až v roce 1809. Z poslední vojenské kapitoly svého života se vrátil jako vojenský vysloužilec – invalida. Pokračoval v obchodnickém životě (obchodoval mj. s knoflíky a velbloudí srstí), ale už zájmově provozoval loutkové divadlo.

V roce 1819 se rozhodl pro loutkářský život a podal si žádost ke krajskému úřadu v Písku o propůjčení jednoroční licence „K provozování mechanických představení“. Tu musel poté každoročně prodlužovat.

V Kvíčalovské chalupě v Miroticích (Rybářská ul. čp. 112) žil v letech 1795 až 1836. Pak se přestěhoval do Přečína (místní část Vacova u Strakonic). Zde pokračoval v provozování loutkářských představení.

Poslední měsíce svého života prožil v Kolodějích nad Lužnicí u svého přítele Václava Šonky, kde také zemřel. Byl pochován v Týně nad Vltavou. Pomník na hřbitově u západní stěny kostela sv. Víta však je jen symbolický náhrobek (kenotaf), zřízený v roce 1905 díky vltavotýnským ochotníkům, v roce 1927 ozdobený reliéfním portrétem Matěje Kopeckého od vltavotýnského malíře Jaroslava Vojny podle předlohy Mikoláše Alše, v současné podobě po rekonstrukci zásluhou občanského sdružení Patriot. Místo původního hrobu, kde byl Matěj Kopecký na hřbitově skutečně pochován, není známo.^[3]

Měl 15 dětí, dospělosti se dožilo jen šest. Tři z nich – synové Josef, Václav a Antonín – se také věnovali loutkářství, stejně jako jejich potomci a příbuzní.

Syn Matěje Kopeckého – Václav Kopecký (1801–1871) měl dceru Arnoštku Kupeckou, která byla jednou z prvních českých loutkohereček. Známý je též syn Václava Kupeckého, tedy vnuk Matěje Kopeckého – Jindřich Kopecký (1846 – 1927), který byl též loutkohercem.^[4]

V průběhu svého života Matěj Kopecký udával datum svého narození z různých důvodů podle situace různě. Dlouho byl uváděno 28. května 1762, skutečné datum 24. února 1775 bylo objasněno z matriky zásluhou mirovického archiváře a badatele Jana Tomana v roce 1944. Naproti tomu o datu úmrtí nebylo pochyb: zemřel 3. července 1847 a byl pohřben na neoznačeném místě na hřbitově v Týně nad Vltavou. Datum úmrtí potvrzuje známý a poněkud kontroverzní zápis v knize zemřelých, který provedl týnský kaplan Jan Snížek: „3. Julio zemřel v Kolodějích čp. 37 a na tejnském hřbitově pochován Matěj Kopecký, komediant z Mirotic, vdovec a žebrák.“ ^[5]

O loutkářově smrti kolují dvě legendy - jedna uvádí podlehnutí mrtvici cestou za synem, druhá o tom, jak zemřel při ohlašování dalšího představení.^[6]

Kopecký byl vlastenec, hrál česky a je přezdíván „patriarcha českého loutkářství“. Jeho hlavní témata byla Faust, český Honza a čerti.

Hry: Oldřich a Božena, Loupežníci na zámku.

• Salvárie (1901) ^[7]
• Doktor Faust (1932) ^[8]
• Matěje Kopeckého Komedie a hry (1864)^[9]

V rodě Matěje Kopeckého se v loutkářské tradici dosud úspěšně pokračuje. Velmi intenzivně se k tomuto rodu hlásil i komunistický ministr kultury Václav Kopecký.^[10]

Na jeho tvorbu také navazovali Jiří Trnka a Hermína Týrlová.

Jeho popularitě významně pomohl Mikoláš Aleš (rodák z Mirotic), který nakreslil jeho podobiznu. O Matěji Kopeckém se zmiňuje také Josef Václav Frič, který ve 40. letech 19. století navštívil jeho představení Doktor Faust. Slavná postava Matěje Kopeckého byl také Kašpárek.

V roce 1947 byla v areálu zámeckého parku v Kolodějích odhalena Matěji Kopeckému věnovaná socha plačícího kašpárka s protrženým bubnem. Vzhledem k budování přehradní nádrže Orlík bylo nutno ji přestěhovat do zahrady baronky z rodu Kocové z Dobrše, v 70. letech našel pomník, dílo sochaře Josefa Jiříkovského, své místo u silnice před bývalým hotelem v Kolodějích.

• SUDOVÁ, Martina; PROCHÁZKA, Lubomír. Vltavotýnský poutník, aneb, Týnem nad Vltavou a okolím ze všech stran. 1. vyd. Praha: Baset, 207. 247 s. (Poutník; sv. 5). ISBN 978-80-7340-098-9. Kapitola Procházka devátá: Od Vltavy k Lužnici, část O smrti Matěje Kopeckého a "stěhovavém" pomníku, s. 163–166. 
• TOMAN, Jan. Matěj Kopecký a jeho rod. 1. vyd. České Budějovice: Kraj. nakl., 1960. 208, [3] s. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Matěj Kopecký na Wikimedia Commons
• Autor Matěj Kopecký ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Matěj Kopecký
• Matěj Kopecký v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Digitalizovaná díla Matěje Kopeckého v České digitální knihovně
• Památník Mikoláše Alše v Miroticích
• Osobnosti Mirotic (archiv webu)
• Vybraná díla Matěje Kopeckého volně dostupná v Krameriovi Městské knihovny v Praze