Narodila se v Praze, od roku 1962 až do maturity v roce 1979 žila v Brně. Vystudovala finštinu a ruštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, pracovala jako nakladatelská redaktorka. V roce 1991 založila v Havlíčkově Brodě Podzimní knižní veletrh, který od té doby každoročně pořádá. V roce 1994 spolu s manželem Martinem Hejkalem založila nakladatelství Hejkal. V letech 1996–1999 pracovala jako konzulka a kulturní atašé na českém velvyslanectví v Helsinkách. Od roku 2006 do roku 2018 byla místopředsedkyní Českého centra PEN klubu a od roku 2009 do roku 2015 byla členkou mezinárodního výboru světového PEN klubu. Vede překladatelský seminář finské literatury na Masarykově univerzitě v Brně. S manželem žije v Havlíčkově Brodě.[1][2]
V roce 2014 získala Skleněnou medaili – druhé nejvyšší ocenění Kraje Vysočina a v roce 2015 se stala čestnou občankou Havlíčkova Brodu.[1]
Vlastní dílo
Debutovala v roce 1988 novelouMimo mysu, uveřejněnou ve sborníku Zelená sedma nakladatelství Mladá fronta. V devadesátých letech napsala (ještě pod dívčím jménem Markéta Pražáková) knihu pro děti Šli myšáci do světa a přeložila několik knih z finštiny. Od roku 2002 píše romány, v nichž se ženské příběhy často odehrávají v cizích zemích. Napsala také několik knih faktu a přeložila mnoho knih finské literatury, zejména díla Miky Waltariho a Arta Paasilinny. Její knihy byly přeloženy do angličtiny, němčiny, ruštiny, bulharštiny a albánštiny.
Beletrie
Mimo mysu (novela, ve sborníku nakladatelství Mladá fronta Zelená sedma, Praha 1988, pod jménem Markéta Pražáková)
Šli myšáci do světa (knížka pro děti, Havlíčkův Brod, Hejkal 1994, pod jménem Markéta Pražáková)
Ženy a cizinci na konci tisíciletí (román, Havlíčkův Brod, Hejkal 2002)
Vždycky jedna noc (román, Havlíčkův Brod, Hejkal 2004)
Slepičí lásky (román, Havlíčkův Brod, Hejkal 2006)
Kouzelník z Pekingu (román, Havlíčkův Brod, Hejkal 2008)
Důkazy jejího života (román, Hejkal 2010)
Andělé dne a noci (román, Hejkal 2012)
Rudé paprsky severního slunce (román, Hejkal 2014)
Jednoho dne (novela v antologii Divné dny – Láska v pěti novelách, Hejkal 2016)
Mějmě rád/a (román, Havlíčkův Brod, Hejkal 2017)
Dům pod náměstím (román, Brno, Host 2022)
Století na vlnách (román, Brno, Host 2023)
Literatura faktu
Finsko (stručné dějiny, v edici Stručná historie států, Praha, Libri 2003)
U nás v Evropě (Praha, Edice ČT 2006)
Fin Mika Waltari – Doba, život a knihy světoznámého spisovatele (Havlíčkův Brod, Hejkal 2007)
Knihy přeložené do cizích jazyků
Mika Waltari, the Finn (Fin Mika Waltari, WSOY, Helsinki 2008, překlad do angličtiny Gerald Turner)
Po odnoj prichodjat noči (Vždycky jedna noc, Globus, Sankt Petěrburg 2009, překlad do ruštiny Olga Akbulatova)
Der Zauberer aus Peking (Kouzelník z Pekingu, Braumueller Verlag, Vídeň 2012, překlad do němčiny Johanna Posset)
Dokazatelstva za nejnija život (Důkazy jejího života, Ergo, Sofia 2013, překlad do bulharštiny Margarita Kyurkchieva)
Një kosovar në jetën time (Důkazy jejího života, OM, Priština 2013, překlad do albánštiny Kestrina Peza)
Rujni zraci severnog sunca (Rudé paprsky severního slunce, Clio, Bělehrad 2016, překlad do srbštiny Vladan Matić)
Překladatelská činnost
Překlady z ruštiny
Michail Ančarov, Cesta přes chaos (překlad z ruštiny, Praha, Lidové nakladatelství 1986)
Esa Sariola, Drahý přítel (Praha, Ivo Železný 1993)
Kaari Utrio, Dcery Eviny (Havlíčkův Brod, Hejkal 1994)
Mika Waltari, Plavovláska (Havlíčkův Brod, Hejkal 1995 a 2003)
Mika Waltari, Temný anděl (Havlíčkův Brod, Hejkal 2000)
Mika Waltari, Krvavá lázeň (Havlíčkův Brod, Hejkal 2002)
Mika Waltari, Šťastná hvězda (Havlíčkův Brod, Hejkal 2002, překlad byl nominován na cenu Magnesia Litera a oceněn překladatelskou prémií Josefa Jungmanna)
Mika Waltari, Cesta do Istanbulu (Havlíčkův Brod, Hejkal 2003)
Mika Waltari, Tanec na hrobech (Havlíčkův Brod, Hejkal 2007)
Mika Waltari, Město smutku a radosti (Havlíčkův Brod, Hejkal 2010)
Mika Waltari, Láska a tma (Havlíčkův Brod, Hejkal 2013)
Arto Paasilinna, Stará dáma vaří jed (Havlíčkův Brod, Hejkal 2005)
Arto Paasilinna, Prostopášný modlitební mlýnek (Havlíčkův Brod, Hejkal 2010)
Arto Paasilinna, Živý na vlastním pohřbu (Havlíčkův Brod, Hejkal 2014)
Arto Paasilinna, Komu není shůry dáno, dlouho duchem nebude (Hejkal 2015)
Arto Paasilinna, Nejdelší chobot ve Finsku (Hejkal 2016)