Manuelský styl

Belémská věž (Torre de Belém)

Manuelský styl (manuelino) nazvaný dle krále Manuela I. kombinuje formu pozdní gotiky s možnými vlivy i ze středoevropského prostoru a prvky renesance i maurské architektury.

Ornamentální motivy

Pro manuelskou architekturu jsou typické stavby bohatě zdobené ornamentálními motivy. Mezi ty nejčastější patří:

Národní symboly: armilární sféra (navigační přístroj, emblém Manuela I), Kříž Kristova řádu, královský erb.

Přírodní prvky: korály, chaluhy, uschlé stromy, větve, kořeny,dubové větve a žaludy, artyčoky, vavřínové a břečťanové listy, granátová jablka, šišky, šneci, opice, nosorožec.

Nadpřirozené prvky: uroboros (had nebo drak stočený do kruhu a pojídající si svůj vlastní ocas), sirény, atlanti, chrliče v podobě fantaskních zvířat.

Křesťanské prvky: vinné hrozny a úponky, Agnus Dei, andělíčci.

Další prvky: zkřížené meče, kotvy, kotevní řetězy, stěžně, spletené provazy, námořní uzly, ozdoby ve tvaru lana, sítě, opasky s velkými přezkami, busty historických osobností.

Nejvýznamnější představitelé

Nejvýznamnějšími představiteli manuelského slohu jsou Diogo Boitaca, Mateus Fernandes, bratři Francisco a Diogo de Arruda a architekt španělského původu João de Castilho.

Manuelské okno (Convento de Cristo)

Hlavní památky

Mezi nejkrásnější díla manuelského slohu v Portugalsku patří:

Manuelské či neomanuelské stavby můžeme najít kromě Portugalska také na Madeiře, Azorách, v Brazílii, Maroku, Mosambiku, Indii, Mexiku či v Rusku. Jde jak o sakrální architekturu, tak o světské stavby, městské brány, pevnosti či paláce.

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Estilo manuelino na portugalské Wikipedii.


Literatura

Externí odkazy