Původně (patrně zhruba od 15. století) byla zapisována písmem sorabe (derivát arabského písma uzpůsobený malgaštině), které bylo v polovině 19. století nahrazeno latinkou, jíž se k zápisu používá dodnes. Velmi silná je v tomto jazyce ústní básnická tradice – nejznámějším dílem je Ibonia, národní epos popisující činy stejnojmenného hrdiny.
Nářečí malgaštiny
Standardní malgaština vychází především z jazyka či dialektu Merina, jímž se hovoří v centrální části ostrova, v širším okolí hlavního města Antananarivo. Merinští králové během 19. století sjednotili Madagaskar pod svou vládu, a proto se jazyk tohoto kmene stal dominantním. Na Madagaskaru však existuje asi desítka jejích variant, často označovaných jako nářečí. Ty velmi zhruba kopírují rozdělení etnických skupin Madagaskaru a sdílejí spolu společnou základní slovní zásobu. Naproti tomu SIL International malgaštinu označuje za makrojazyk[1]
a jednotlivá "nářečí" jako jazyky. Variace se týkají v různém rozsahu místních výrazů (např. "hvězda" – "kintana" ve standardní malgaštině, ale "basia" pro Bara) a pozměněné výslovnosti (např. "pláž" – "moron-dranomasina" ve standardní malgaštině, ale "amoron-dranomasiñy" pro Antankarana). Kvůli tomu jsou některá (zvláště geograficky vzdálená) nářečí malgaštiny mezi sebou srozumitelná jen s obtížemi. Následuje výčet nářečí dle Ethnologue s příslušnými jazykovými kódy: