Do prvního utkání nastoupil v dresu AC Milán28. dubna1912 proti Janovu. Dal jedinou branku v utkání. Po většinu své kariéry byl spojen ale s městským rivalem Interem, s nímž v letech 1912 až 1927 odehrál v lize celkem 190 zápasů, v 10 sezónách nastřílel 158 branek. I tak stále zůstává pátým nejlepším střelcem Nerazzurri. Během 1. světové války se vrátil k Rossoneri ale hrál lokální poháry. Po válce se již objevil v dresu Nerazzurri, kde vyhrál v sezoně 1919/20 titul. V tomto období vytvořil spolu se svými bratry rekord, zcela mimořádný: 26. prosince1920 bylo všech pět sourozenců (Aldo, Mario, Luigi, Cesare a Carlo) nasazeno proti US Milanese, které skončilo 2:1 pro Inter díky gólům Luigiho a Carla.[1] Na sezonu 1921/22 si odskočil do Novese a taky tady slavil titul. Protože Nerazzurri hráli jiné soutěži (CCI). Do Juventusu přišel v roce 1927 a zůstal tam tři sezóny. Poté odešel do Messiny kde hrál roli hrajícího trenéra ve 3. lize.
Za reprezentaci odehrál celkem 29 utkání a svůj první zápas odehrál 31. ledna1915 proti Švýcarsku (3:1). V sedmi utkání byl i kapitánem.
.jpg)
_e_Rosso_e_Nero_(Strisce).svg){kind=small}
