Ludwig von Koennen-Horák
Velitel 19. armádního sboru
Ve funkci: 1917 – 1918
Předchůdce	Ignaz Trollmann
Nástupce	Karl von Pflanzer-Baltin
Velitel 9. armádního sboru
Ve funkci: 1917 – 1917
Předchůdce	Arnošt Kletter
Nástupce	Anton Lipošćak
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1916), polní podmaršál (1913), generálmajor (1910)
Narození	15. února 1861 Vídeň
Úmrtí	14. října 1938 (ve věku 77 let) Vídeň
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie
Profese	voják
Ocenění	Řád železné koruny 3. třídy (1908) Jubilejní pamětní medaile 1898
Commons	Ludwig Koennen Horak von Höhenkampf
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludwig Koennen-Horák šlechtic von Höhenkampf (Ludwig Koennen, uváděn též jako Können, od 1914 šlechtic Koennen-Horák von Höhenkampf) (15. února 1861 Vídeň – 14. října 1938 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1882, vystřídal působení u různých vojenských jednotek a v roce 1910 dosáhl hodnosti generálmajora. Za první světové války bojoval v Itálii a na východní frontě. V armádě dosáhl hodnosti generála pěchoty (1916) a v závěru války byl velitelem postupně dvou armádních sborů v Itálii a Albánii. Ze zdravotních důvodů rezignoval na velení ještě před koncem války, po zániku monarchie byl penzionován (1919) a od té doby žil v soukromí.

Pocházel z Vídně, první vojenskou průpravu získal na kadetních školách v Kőszegu a v Hranicích. V letech 1879–1882 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a jako poručík byl v roce 1882 zařazen k 18. pěšímu pluku v Hradci Králové. V letech 1885–1887 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a jako nadporučík (1888) byl přidělen k důstojnickému sboru generálního štábu. Jako štábní důstojník vystřídal službu u různých jednotek a postupoval v hodnostech (kapitán 1890, major 1896). Mimo jiné se zabýval mapováním Sedmihradska a v letech 1896–1900 pracoval u Vojenského zeměpisného ústavu ve Vídni.^[1] V roce 1900 byl povýšen na podplukovníka a byl převelen k 2. pluku horských myslivců do Tridentu.^[2] Jako plukovník (1904) poté velel několika jednotkám c. k. zeměbrany ve Vysokém Mýtě^[3] a v Lublani. ^[4]

K datu 1. května 1910 byl povýšen na generálmajora,^[5] v té době byl velitelem 44. pěší divize c. k. zeměbrany v Lublani, v roce 1911 byl přeložen jako zástupce velitele 14. armádního sboru do Innsbrucku.^[6] V této funkci setrval do začátku první světové války a mezitím v roce 1913 dosáhl hodnosti polního podmaršála. Po vypuknutí války byl v červenci 1914 jmenován vojenským velitelem v Innsbrucku a pověřen organizováním obrany Tyrolska. Po vstupu Itálie do války převzal vrchní velení v Tyrolsku Viktor Dankl a Ludwig Können byl postaven do čela 91. pěší divize určené k bojům na italské frontě (červen 1915).^[7] V roce 1916 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty^[8][9] a na italsko-tyrolském pomezí bojoval do roku 1917. V srpnu 1917 byl převelen na východní frontu a jmenován velitelem 9. armádního sboru, který byl ale kvůli velkým ztrátám rozpuštěn již o dva měsíce později.^[10] V říjnu 1917 převzal velení 19. armádního sboru v Albánii.^[11] Kvůli nemoci rezignoval na svůj post v červenci 1918.

V armádě byl penzionován k datu 1. ledna 1919 a poté žil v soukromí ve Vídni.^[12] Po válce byl prezidentem tyrolské sekce Rakouského svazu válečníků a veteránů.

Byl ženatý s Paulinou Marií Horákovou (*1871) a v roce 1912 začal užívat jméno Koennen-Horák. Jeho tchán, c. k. plukovník Eduard Horák (*1837), byl v roce 1911 povýšen do šlechtického stavu a Ludwig získal v roce 1914 na základě císařského majestátu užívat šlechtický titul s erbem a jménem Koennen-Horák Edler von Hohenkämpf.^[13] Jako velitel armádního sboru obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1917).^[14] Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.^[15]

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský jubilejní kříž III. třídy (1901)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny III. třídy (1908)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž (1915)
• komtur Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)
• Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1916)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1918)
• velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1918)

• Železný kříž II. třídy (Německo, 1915)
• Železný půlměsíc (Osmanská říše, 1918)

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 184–185 (heslo Ludwig von Koennen-Horák) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludwig Koennen-Horák na Wikimedia Commons
• Ludwig von Koennen-Horák in: Österreichisches Biographisches Lexikon
• Ludwig von Koennen-Horák na webu weltkriege.at
• Ludwig Koennen-Horák na webu Rakouského státního archivu