Polní podmaršálek Arnošt Kletter jako velitel 9. armádního sboru (1916)
Narodil se v Brně jako hostinského Antona Klettera. Po absolvování střední školy vstoupil v roce 1878 jako jednoroční dobrovolník do armády a v roce 1878 se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny. V roce 1880 získal hodnost poručíka a sloužil u 8. pěšího pluku. V letech 1885–1887 studoval na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a poté byl jako nadporučík zařazen do důstojnického sboru generálního štábu. Jako štábní důstojník sloužil v Josefově a Prešpurku, v roce 1891 byl povýšen na kapitána a v roce 1898 obdržel hodnost majora. Mezitím krátce sloužil také v rodném Brně, později v Komárně. Několik let sloužil u 2. pluku tyrolských císařských myslivců[1] a od roku 1908 byl jeho velitelem. Mezitím dále postupoval v hodnostech (podplukovník 1903, plukovník 1906). Během služby v Tyrolsku se uplatnil také jako pedagog na důstojnické škole v Innsbrucku, kde v letech 1902–1906 vyučoval taktiku.
V roce 1911 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem 37. pěší brigády v Plzni,[2] kde setrval do začátku první světové války. Po vypuknutí války byl se svou brigádou odvelen na východní frontu, kde se zúčastnil prvních bojů o Halič. Od listopadu 1914 byl velitelem 106. pěší divize[3] a k datu 1. ledna 1915 obdržel hodnost polního podmaršála.[4] Po dalších bojích v Polsku se vyznamenal v květnu 1915 prolomením ruských linií u Gromniku. V září 1915 byl se svou divizí převelen na italskou frontu, kde se zúčastnil bitev na Soči. Od října 1916 do září 1917 byl velitelem 9. armádního sboru a poté několik měsíců stál v čele armádní skupiny Kletter, která vznikla z 6. armádního sboru.[5] V únoru 1918 byl jmenován velitelem 6. armádního sboru v jižním Tyrolsku, poté se znovu vrátil na italské bojiště, kde byl od července 1918 velitelem 22. armádního sboru.[6] Mezitím k datu 1. května 1918 dosáhl hodnosti generála pěchoty.[7][8]
K datu 1. ledna 1919 byl penzionován[9] a usadil se v Plzni, kde sloužil před první světovou válkou. V československé armádě mu byla 1. listopadu 1919 přiznána hodnost generála III. třídy ve výslužbě s nárokem na penzi.[10] Zemřel o několik let později v Plzni.
Oženil se v roce 1892 v Brně a s manželkou Dorou měl dva syny, Arnošta a Antonína.[11]
Tituly a ocenění
V roce 1917 byl povýšen do šlechtického stavu, diplom byl vystaven k datu 13. prosince 1917. Predikátvon Gromnik byl odvozen od úspěchů na východní frontě v roce 1915.[12] Během vojenské služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku,[13] za první světové války obdržel také německý Železný kříž I. třídy (1917).
↑Přehled řádů a vyznamenání Arnošta Klettera in: STEINER, Jörg C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee; Vídeň, 1992; s. 18–19 dostupné online
.jpg)
.png){kind=small}
