Absolvoval K. K. Kunstgewerbliche Fachschule Gablonz ( Střední uměleckoprůmyslová škola a Vyšší odborná škola v Jablonci nad Nisou). V roce 1891 se stal žákem prof. Karla Ludwiga Augusta Kühneho ve Vídni; v roce 1893 nastoupil do ateliéru prof. Stefana Schwartze. Na studijních cestách, které mohl absolvovat díky státnímu stipendiu[1] se seznámil s díly mnohých francouzských medailérů. Mezi nimi jsou i jména jako Jules-Clément Chaplain, Félix Charpentier, René Jules Lalique, Ernest Paulin Tasset.
Měl možnost pracovat i dílnách Londýnské medailérské dynastie Wyon, jejíž členové byli vrchními rytci pečetí u královského dvora.
V roce 1904 vstoupil do družstva výtvarných umělců (Künstlerhaus) a později pracoval i ve výboru Künstlerhausu.
Ludwig Hujer se věnoval tvorbě medailí a plaket, tedy umění, které habsburští císaři vždy zvláště cenili a propagovali. Bohatou podporu našel Hujer u císaře Františka Josefa a celého dvora, šlechty a společnosti staré Vídně. Opakovaně dostával za úkol zhotovit k výročním oslavám a významným událostem medaile a plakety. Šedesáté výročí vlády císaře Františka Josefa I. (1908) mu přineslo množství zakázek.[1]
Dne 17. října 1962 byl jmenován čestný členem. Družstvu výtvarných umělců odkázal sádrové modely svých děl.
Sloužil jako důstojník v první světové válce. Dosáhl hodnost kapitána, kdy byl raněn.[ujasnit] Dne 15. ledna 1945 byl během bojů jeho ateliér vybombardován.[2]
Dílo
Ludwig Hujer se z existenčních důvodů nemohl věnovat pouze volné tvorbě, ale pracoval na zakázku. Zhotovil tak portréty významných osobností i osob méně významných[3]:
