Ludwig Guttmann
Narození	3. července 1899 Toszek
Úmrtí	18. března 1980 (ve věku 80 let) Aylesbury
Alma mater	Freiburská univerzita Juliova–Maxmiliánova univerzita ve Würzburku
Povolání	neurolog, neurochirurg a lékař
Ocenění	záslužný velkokříž s hvězdou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1972) Síň slávy německého sportu člen Královské společnosti komandér Řádu britského impéria Knight Bachelor
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Ludwig Guttmann (3. července 1899 Tost, Horní Slezsko – 18. března 1980 Aylesbury, Anglie^[1] ) byl neurolog a neurochirurg. Před začátkem druhé světové války emigroval z nacistického Německa do Anglie, kde položil základy léčby paraplegiků. Patřil mezi průkopníky terapie, kdy byli pacienti zapojováni do sociální i léčebné rehabilitace. Byl propagátorem sportu pro tělesně postižené a zakladatelem paralympijských her. Svými metodami a zkušenostmi ovlivnil a vyškolil další generaci lékařů. Po celém světě vznikala centra pro léčbu paraplegiků, například v Barceloně^[2], Heidelbergu nebo v Izraeli.^[3] Získal řadu mezinárodních ocenění.

Ludwig Guttmann se narodil 3. července 1899 v německém Tostu (Toszek, Polsko) do židovské rodiny Bernharda Guttmanna jako nejstarší ze čtyř dětí. O tři roky později se rodina přestěhovala do slezského města Königshütte (Chorzów, Polsko). Po maturitě na místním gymnáziu začal studovat v roce 1918 medicínu na univerzitě v Breslau. Ve studiu pokračoval ve Würzburgu a na Freiburské univerzitě. Diplomovou práci napsal na téma „nádory průdušnice“. Doktorem medicíny se stal v roce 1924.^[3] Původně se chtěl věnovat dětskému lékařství. Ale získal místo na neurologickém oddělení, kde pracoval pod vedením neurologa Otfrida Foerstera. V letech 1928 až 1929 pracoval na hamburské univerzitě na katedře psychiatrie. Založil první neurochirurgické oddělení v německé psychiatrické léčebně.^[4]

Po návratu na neurologickou kliniku v Breslau (Vratislav) obhájil v roce 1930 habilitační práci z neurologie. V roce 1933 zastával funkci hlavního lékaře v nemocnici Wenzel Hancke v Breslau. V témže roce byl propuštěn s ohledem na svůj židovský původ.

Poté pracoval v židovské nemocnici v Breslau a v roce 1937 byl zvolen ředitelem nemocnice. Během Křišťálové noci vydal příkaz, že každý pacient, který přijde do židovské nemocnice, musí být ošetřen. V nemocnici poskytl útočiště šedesáti židům.^[5]

Stoke Mandeville

V březnu roku 1939 se mu podařilo odejít s rodinou do Oxfordu, kde získali malý domek. Pracoval v Radcliffově nemocnici a ve Vojenské nemocnici svatého Hugha.^[6][3] V roce 1943 byl britskou vládou pověřen zřízením National Spinal Injuries Center^[7], první specializované kliniky pro poranění páteře v nemocnici Stoke Mandeville v Aylesbury. Iniciativa přišla od Royal Air Force, které chtělo zajistit léčbu a rehabilitaci pilotů s poraněním páteře. Je vhodné připomenout, že do konce druhé světové války, bylo poranění míchy prakticky neléčitelné a znamenalo úmrtí paraplegika do dvou let. Nová jednotka pro léčbu poranění páteře, první na světě, byla otevřena v nemocnici Stoke Mandeville během února roku 1944 a její vedení bylo svěřeno doktoru Guttmannovi.^[3] Do roku 1967 zde působil jako ředitel. Vyvinul metody pro léčbu paraplegiků, které jsou platné dodnes. Zároveň propagoval sportovní aktivity pro handicapované pacienty, kteří byli zapojováni do sociální i léčebné rehabilitace.

V nemocnici byly zřízeny dílny, kde se pacienti věnovali práci se dřevem nebo opravovali hodiny. Především se však osvědčily sportovní aktivity. Jako první sport zde pacienti provozovali „pólo“ na invalidním vozíku s pukem a vycházkovými holemi. Tato aktivita byla záhy nahrazena basketbalem na vozíku. Oblíbeným sportem se stala lukostřelba, při které se používá síla „horní části“ těla. To umožnilo paraplegikům soutěžit se zdravými sportovci.

V létě roku 1948 zahájil král Jiří VI. olympijské hry v Londýně. Ve stejné době 29. července 1948 byly areálu nemocnice v Stoke Mandeville uspořádány sportovní hry pro vozíčkáře a osoby po amputaci. Lukostřelba patřila k prvním soutěžním sportům. Soutěže se zúčastnilo šestnáct bývalých vojáků, mužů i žen s těžkým poraněním páteře a lze ji považovat za počátek paralympijských her. V roce 1949 soutěžilo již šest týmů a byl představen „netball na invalidním vozíku“, později to byl basketbal na invalidním vozíku.^[8] První „Mezinárodní hry“ se ve Stoke Mandeville uskutečnily 26. července 1952, kdy s řadou britských týmů soutěžil nizozemský tým z Vojenského rehabilitačního centra v Aardenburgu u Doornu. V roce 1956 se her zúčastnili sportovci z osmnácti zemí mezi něž patřila například Austrálie, USA, Jižní Afrika, Izrael nebo Pákistán.^[9]

V roce 1956 byl Ludwig Guttmann oceněn Mezinárodním olympijským výborem pohárem Sira Thomase Fearnleyho za propagaci olympijských myšlenek.^[3] V roce 1960 se „Mezinárodní hry“ konaly poprvé v rámci dějin olympijských her přímo po olympijských hrách. Byly to první hry, které se konaly v jiném městě než ve Stoke Mandeville. Sportovalo zde čtyři sta sportovců z třiadvaceti zemí v osmi sportovních disciplínách. Jsou považovány za první paralympijské hry, i když v dané době se tento termín nepoužíval. Stále byly nazývány Mezinárodní hry Stoke Mandeville (International Stoke Mandeville Games). Od této doby se staly paralympijské hry součástí olympijských her.

V roce 1950 byl byl jmenován důstojníkem Řádu britského impéria (OBE). Dne 28. června 1957 byl jmenován zástupcem ctihodného řádu svatého Jana. V roce 1960 byl povýšen na velitele Řádu britského impéria (CBE) a v roce 1966 byl povýšen královnou Alžbětou II. na rytíře (GBE).^[10]

V roce 1961 založil Britskou paralympijskou asociaci (British Sports Association for the Disabled).^[11] Mezi lety 1961 až 1970 byl prezidentem Mezinárodní lékařská společnost paraplegie (International Medical Society of Paraplegia), kterou založil. Působil také jako redaktor časopisu Paraplegia.^[12] V roce 1969 otevřela královna Alžběta II. v areálu nemocnice Stoke Mandeville nové sportovní centrum, které bylo po roce 1980 přejmenované na „Sportovní centrum Ludwiga Guttmanna pro tělesně postižené“ (Ludwig Guttmann Sports Center for the Disabled). V roce 1966 odešel do důchodu. Dále se však angažoval v mezinárodních sportovních i lékařských organizacích. Zemřel na srdeční selhání v roce 1980.^[3]

• V roce 1965 založil Guillermo González Gilbey první neurorehabilitační kliniku pro paraplegiky ve španělské Barceloně. Sám byl paraplegik a léčil se v Anglii u doktora Guttmanna. Proto pojmenoval kliniku v Barceloně „Institut Guttmann“.^[2]
• „Cena Ludwiga Guttmanna“ je udělována Německou lékařskou společností pro paraplegii za vědeckou práci napsanou v němčině, která je významná pro další pokrok při lékařské a rehabilitační péči o pacienty s poraněním míchy.^[13]

• V červnu 2012 byla ve sportovním areálu Stoke Mandeville odhalena socha z litého bronzu profesora Guttmanna v životní velikosti (autor Mark Jackson). Památník odhalila dcera profesora Guttmanna Eva Loefflerová a jeho syn Dennis Guttmann. Sochař Mark Jackson vytvořil také bronzovou bustu, která byla předána Siru Philipu Cravenovi, prezidentovi Mezinárodního paralympijského výboru a je zapůjčována hostitelským zemím paralympijských her jako symbol vzpomínky na práci profesora Guttmanna. Po hrách byla přesunuta do Národního centru pro poranění páteře.^[14]

• V srpnu 2012 odvysílala BBC The Best of Men, film o Guttmannově práci ve Stoke Mandeville během a po druhé světové válce.^[15]

• Dne 24. října 2013 byla „Sdružením židovských uprchlíků“ (AJR) odhalena pamětní deska v Národním centru pro poranění páteře na počest Guttmannova života a díla. Jako aktivní člen působil v představenstvu AJR více než pětadvacet let.^[16]

• V roce 2019 bylo ve sportovním areálu Stoke Mandeville otevřeno „Národní centrum paralympijského dědictví“, malé muzeum přístupné veřejnosti, připomínající místo „zrodu paralympiády“.^[17]

• Dne 3. července 2021 bylo na domovské stránce Google u příležitosti 122. narozenin uvedeno sváteční logo Ludwiga Guttmanna.^[18]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ludwig Guttmann na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludwig Guttmann na Wikimedia Commons
• Bibliografie (německy)