Ludwig hrabě Folliot de Crenneville (22. ledna 1813 Vídeň – 21. dubna 1876 Montreux) byl rakouský šlechtic a generál francouzského původu. Od mládí sloužil v rakouské armádě, vyznamenal se během revoluce 1848–1849. Svou kariéru zakončil jako místodržitel v Sedmihradsku (1861–1867). V roce 1867 byl při odchodu do výslužby jmenován generálem jezdectva.
Životopis
Pocházel z francouzské šlechtické rodiny, která po velké francouzské revoluci přešla do rakouských služeb. Narodil se jako prostřední ze tří synů c. k. generála jezdectva Ludwiga Karla Folliota (1765–1840).[1] Již v šestnácti letech vstoupil jako kadet do rakouské armády a ještě v roce 1829 byl jmenován podporučíkem. U různých jednotek jezdectva rychle postupoval v hodnostech, jako rytmistr byl v roce 1838 jmenován také císařským komořím.[2] V revolučních letech 1848–1849 byl pobočníkem maršála Nugenta a pod jeho velením se zúčastnil bojů v Itálii a Uhrách. Mezitím byl v roce 1848 povýšen na podplukovníka a po porážce revoluce dosáhl hodnosti plukovníka (1849). V roce 1850 byl jmenován prvním komorníkem arcivévody Ferdinanda Maxmiliána a doprovázel jej na cestách po světě. Po návratu byl v roce 1852 povýšen na generálmajora a stal se velitelem v Benátkách.
V hodnosti polního podmaršála (1859) byl poté velitelem spolkové pevnosti v Mohuči (1858–1860).[3] Po prohrané válce se Sardinií a uzavření příměří ve Villafranca byl v roce 1859 předsedou mezinárodní komise pro úpravu hranic. Na jaře 1860 byl přeložen do Uher, kde byl zástupcem vrchního velitele,[4] a v říjnu 1861 doprovázel arcivévodu Karla Ludvíka do Königsbergu na korunovaci Viléma I. pruským králem. Od listopadu 1861 zastával funkci guvernéra, respektive prezidenta zemské vlády v Sedmihradsku.[5] V tomto úřadu setrval do roku 1867, kdy byl v hodnosti generála jezdectva penzionován.[6][7]
Tituly a ocenění
V roce 1838 byl jmenován c. k. komořím a jako zástupce vrchního velitele v Uhrách obdržel v roce 1860 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Od roku 1866 byl čestným majitelem husarského pluku č. 3 dislokovaného v Šoproni.[8] Během vojenské služby získal několik vyznamenání v Rakousku i v zahraničí.[9]
Rakousko-Uhersko
Zahraničí
Rodina
V roce 1852 se oženil s hraběnkou Ernestinou Kinskou z Vchynic a Tetova (1827–1917), dcerou generála Kristiána Kinského[10] a později dámou Řádu hvězdového kříže (1853).[11] Manželství zůstalo bez potomstva.[12]
Ludwigův mladší bratr Franz (1815–1888) dosáhl v armádě hodnosti c. k. polního zbrojmistra, byl dlouholetým generálním pobočníkem císaře Františka Josefa (1859–1867) a císařským nejvyšším komořím (1867–1884). Jejich sestra Viktorie (1816–1900) byla manželkou dlouholetého rakouského ministra zemědělství hraběte Julia Falkenhayna (1827–1899). Jejich bratranec František de Paula Colloredo (1799–1859) byl rakouským diplomatem, velvyslancem v Londýně a Římě.
Odkazy
Reference
- ↑ Rodina Ludwiga Karla Folliota na webu geni.com dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 185 dostupné online
- ↑ Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthums; Vídeň, 1858; s. 1019 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser: 1861; Gotha, 1861; s. 265 dostupné online
- ↑ Přehled představitelů státní správy v Sedmihradsku na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Služební postup Ludwiga Folliota de Crenneville in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Vídeň, 2007; s. 48 [1]
- ↑ Seznam generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled majitelů husarského pluku č. 3 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 698 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Ludwiga Folliota in: Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 615 dostupné online
- ↑ Rodokmen rodu Kinských dostupné online
- ↑ POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 219 ISBN 978-80-85955-39-2
- ↑ Rodina Folliot de Crenneville in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1865; s. 87–88 dostupné online
Literatura
Externí odkazy
