Louis François I. de Bourbon, kníže de Conti (13. srpna 1717, Paříž – 2. srpna 1776, tamtéž) byl francouzský princ z vedlejší linie královského rodu Bourbonů (linie Bourbon-Conti). Titul knížete zdědil roku 1727 po smrti svého otce Louise Armanda II. Uplatnil se jako vojevůdce v dynastických válkách 18. století, proslul též jako sběratel umění.
Jeho matka, Louise-Élisabeth de Bourbon-Condé byla vnučkou Ludvíka XIV. Jako příslušník vládnoucího rodu Bourbonů byl královským princem (prince du sang).
Život
Od narození do otcovy smrti užíval titul hrabě de la Marche, v roce 1727 se stal knížetem de Conti, zároveň po otci převzal úřad guvernéra v Poitou, který vykonával až do smrti (1727–1776).[3] Vzdělání získal u jezuitů a jako princ královské krve byl již v osmi letech jmenován plukovníkem královské armády. V roce 1732 získal Řád sv. Ducha a ve vojsku se vyznamenal již ve válce o polské nástupnictví, kdy se pod velením vévody z Berwicku zúčastnil obléhání Philippsburgu v Bádensku. V roce 1734 byl jmenován do hodnosti maréchal de camp a již v necelých osmnácti letech byl povýšen na generálporučíka (1735). Později vynikl za války o rakouské dědictví, kdy nejprve pod maršálem Belle-Isle okupoval Prahu. Poté byl převelen do Itálie, kde se prosadil ve vítězné bitvě u Cunea (1744). V roce 1746 bojoval v Belgii, kvůli sporům s Mořicem Saským ale armádu opustil ještě před koncem války. Ještě během války o rakouské dědictví byl v roce 1743 také zvažovaným kandidátem na polský trůn pro případ úmrtí Augusta III., k tomu ale nakonec nedošlo. V následujících letech patřil především v diplomatických otázkách k blízkým spolupracovníkům Ludvíka XV., z královy přízně jej ale v polovině 50. let vytlačila Madame de Pompadour. Když rakouský kancléř kníže Kounic pojal plán na rakousko-francouzské spojenectví, byl Conti rakouskou stranou původně vybrán jako vyjednavač, nakonec ale rakouský vyslanec Jiří Adam Starhemberg jednal přímo s markýzou de Pompadour.[4] Kvůli sporům s královou milenkou byl Conti odmítnut jako jeden z vrchních velitelů v sedmileté válce. Od té doby stál v opozici proti Ludvíkovi XV. a především jeho ministrům. V letech 1749–1776 byl také velmistrem Maltézského řádu ve Francii.
V Paříži byl jeho sídlem palác Hôtel de Conti, známý dnes pod názvem Hôtel de Brienne. Nedaleko od Paříže vlastnil zámek Château de L'Isle Adam, který byl zničen za francouzské revoluce. V roce 1760 koupil vinice v Burgundsku a víno značky Romanée-Conti patří dodnes k nejdražším na světě.
Rodina
Louis François byl ženat od roku 1732 s Luisou Dianou Orleánskou, mladší dcerou francouzského regenta Filipa II. Orleánského. Luisa Diana zemřela společně s druhorozeným synem krátce po těžkém porodu.
Vývod z předků
Odkazy
Externí odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis François I de Bourbon, prince de Conti na anglické Wikipedii.
Literatura
- BORDONOVE, Georges: Ludvík XV. Milovaný - Nemilovaný král; Praha, 2006 268 s. ISBN 80-7243-297-4
- MITFORD, Nancy: Madame de Pompadour; Praha, 1998 283 s. ISBN 80-86128-22-9
- TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019; 464 s. 978-80-7557-176-2
Související články
