V roce 1961 byl celkový objem motorů snížen na 1500 cm³, oktanové číslo paliva se snížilo ze 130 na 101,5. Lotus na tuto změnu pravidel odpověděl v roce 1962 vozem Lotus 25, byl považován za vůz s prvním samonosným podvozkem. Monokoková konstrukce se začala používat v letectví před více než 50 lety. Také u závodních vozů to nebylo poprvé, již v roce 1915Harry Blood kompaktní kovové šasi v závodě v Indianapolis. Gabriel Voisin používal monokok pro svůj vůz, se kterým se účastnil Grand Prix Francie 1923 a v roce 1955 tým BRM používal u svých vozů poloskořepinovou konstrukci. Zatímco většina vozů formule 1 toho času mívala trubkový rám, Colin Chapman, konstruktér vozů Lotus se vydal jinou cestou. Nahradil trubkový rám novým typem konstrukce, jednalo se o hliníkovou skořepinovou vanu. Hlavní výhodou této konstrukce byla větší torzní tuhost, což nabízelo nemalé výhody při průjezdu pomalých zatáček. Hlavní kostra vozu byla vyrobena z uzavřených profilů z hliníku, v obou postranních profilech byly umístěny kaučukové nádrže na palivo. Jednalo se o první monokok ve formuli 1, zároveň Lotus vyvíjel i vůz Lotus 24 s klasickou konstrukcí. Colin Chapman to komentoval slovy, že nemohl riskovat s revolučním řešením koncepce šasi, proto pokračoval i v evoluci tradiční koncepce. Nová struktura vozu změnila i jezdcovu polohu: ve voze již neseděl, ale jako by napůl ležel.
Hlavní pohonnou jednotkou zůstal motor Climax, který nejrychleji dokázal odpovědět na 1,5l motor z dílny Ferrari a v roce 1963 dovezl Jima Clarka k sedmi vítězstvím a titulu mistra světa.
.jpg)
