Lexikální význam je význam lexému ve vědomí uživatele, neboli jazykový odraz reality ve vědomí mluvčího.
Dílčí tvary lexému mají stejný lexikální význam, ale liší se významem gramatickým. Např. tvary kuře – kuřata mají odlišné gramatické významy, tj. singulár a plurál, jejich lexikální význam je ale stejný, tj. mládě od slepice. Vztah mezi oběma významy se liší v závislosti na jazyce (různé jazyky volí různé prostředky pro vyjádření – gramatické nebo lexikální).
Kromě významu lexikálního a gramatického rozlišujeme také význam slovotvorný, který lexikálnímu může odpovídat, např. učitel – ten, kdo učí, ale obvykle se tyto druhy významů liší v důsledku rozdílného jazykového vývoje, např. poručník – nikoli „kdo poroučí“, ale „kdo opatruje nezletilé dítě“.
Lexikální význam má svoji strukturu, kterou můžeme vyjádřit pomocí sémantických komponentů, tj. sémů.
Pojmová a pragmatická složka
V rámci lexikálního významu je možné rozlišit složku pojmovou a pragmatickou:
pojmová (nocionální) – tato složka se dále dělí na vrstvu denotativní, která vyjadřuje vztah k denotátu znaku, a vrstvu kolokační, jež odráží význam slova na základě jeho obvyklé kombinace (např. slunce – svítí)
pragmatická – je tvořena vrstvou konotativní (asociativní), např. lev – silný, nebezpečný, král zvířat, a vrstvou afektivní (emocionální), která odráží pocity a emoce mluvčího; zahrnuje také zdvořilost.
Např. slovo otec spadá do složky pojmové, kdežto tatínek, taťka, tatík, tatíček do složky pragmatické.
Kromě výše uvedených jsou s větným zapojením lexému spjaty další dvě vrstvy – tematická a stylistická. Tyto vrstvy jsou na větném lexému závislé. Vrstva tematická je daná organizací textu, především slovosledem, a vrstva stylistická okolnostmi užití lexému.
Výkladový slovník; ilustrační obrázek
Popis a typy lexikálních významů
Lexikální význam má být lingvistický, přímý a měl by užívat prostředků vyskytujících se v centru jazykové oblasti. Lexikální význam je příznačný hlavně pro zpracování jednojazyčného výkladového slovníku, neměl by mít znaky encyklopedických slovníků.
podle kontextové zapojenosti – významy kontextově autonomní (většina slov, mohou vystupovat v různých kontextech) a kontextově vázané (např. "vezmu si kilo" v obchodě ve významu kilo brambor nebo rajčat ap.). Viz také autosémantika kontra synsémantika.
v rámci polysémního lexému – primární a sekundární (např. kohoutek, list, oko, pero, zebra, apod.)
podle frekvence – centrální (např. hlava, kočka) a periferní (např. kebule, míca)
Příklady lexikálního významu předpon a přípon
Předpony
Předpony domácí
ne- : popírání významu základního slova (nepořádek, nekuřák, neštěstí)
pra- : označuje starší nebo původní jevy, osoby (prababička, pračlověk)
-oun: šplhoun, mlsoun (pojmenování osob s charakteristickou činností, často hanlivé)
Cizí přípony
-ant: demonstrant
-ent: asistent
-or: revizor
-ista: propagonista
-er/ér: boxer, režisér
Lexikální význam vybraných uvedených předpon a přípon je velmi důležitý i pro cizince, kteří se učí češtině. Z přípon jako -tel, -ník, může odvodit, že se jedná o živou osobu, jejíž činnost souvisí přímo se slovním základem (učit-učitel, řídit-ředitel, mít-majitel...). Podobně zkušenostní rámec českého komunikanta umožňuje rozšifrovat přípony a předpony cizí a jejich způsob ovlivnění slovotvorné báze (mini-sukně, pseudo-odborník...).
Odkazy
Literatura
Encyklopedický slovník češtiny, Kolektiv autorů, Nakladatelství lidové noviny, Praha 2002
Mluvnice češtiny 1., Kolektiv autorů, Academia, Praha 1986
