Osada vznikla na místě vodního mlýna, doloženého na konci 17. století. Od počátku 19. století až do druhé světové války zde již bylo několik desítek domů a žilo zde kolem dvou až tří set lidí, většinou dřevorubců. Válka a odsun německého obyvatelstva způsobil výrazný pokles počtu obyvatel. Od té doby osada postupně přestávala být místem trvalého osídlení a stávala se rekreačním územím.
Název
Dnešní osada Lesné se ještě v roce 1946 i v úředních dokladech nazývala Innozenzidorf.[3] Její české jméno Lesné bylo vytvořeno počeštěním první části alternativní varianty dosavadního úředního názvu Innocenzendorf, který zněl Buschdörfel. Teprve po sloučení rumburského okresu s děčínským v roce 1960 začalo být důsledně používáno pomnožného tvaru v prvním pádu Lesné, neboť osadu bylo nutno odlišit od jiné, ležící nedaleko Děčína, která po válce namísto toponyma německyHortau dostala jméno Lesná.
Historie
Nejstarší doklad o osídlení na místě nynější osady Lesné se vztahuje ke mlýnu, kterému se říkalo Lesní mlýn (německyPuschmühle) a byl počítán ke vsi Rozhled. Toponymum v této podobě je doloženo k 27. dubnu 1695. Ke 24. prosinci 1711[4] je mezi svědky křtu uváděn šedesátiletý Adam Müller z Innocenzidorfu (Inocentzidörffl). Týž člověk se však spolu se svou manželkou Magdalenou ve stejné knize uvádí poprvé 8. ledna 1698 a naposledy 18. dubna 1701 aussn Glassendorf, z Glassendorfu, osady počítané též k Rozhledu. Zdá se proto, že dominikální osada Innocenzidorf, vyměřená nedaleko mlýna, vznikla na místech posledního umístění sklářské osady Glassendorf[5] jejíž poloha byla badatelům dlouho neznámá, a to někdy kolem přelomu 17. a 18. století. Nový název byl zvolen na počest buď papeže Innocence XI. (1676–1689) nebo Innocence XII. (1691–1700), jejím zakladatelem, jímž byl majitel rumburského panství Anton Friedrich z Lichtensteinu; ten byl v letech 1687–1694 vyslancem císaře Leopolda I. u papežské kurie.
Po polovině 18. století zde stálo 21 domů. Ve vsi byl mlýn „na nestálé vodě“.[6] Tři lidé pracovali jako přadláci, ale u dvou se jako zdroj obživy uvádí žebrota. Celkem 13 obyvatel získávalo svůj denní chléb nádenickou prací. Vypomáhali si předením, pěstováním lnu a dobytka. O třicet let později zde stálo již 27 domů a tento počet byl zjištěn ještě v roce 1831, kdy zde žilo 195 obyvatel, kteří se většinou živili jako dřevorubci. Obci se tehdy obyčejně říkalo Buschdörfel.
V roce 1805 byla přes osadu do Stožeckého sedla postavena současná silnice. V souvislosti s její stavbou vznikaly zájezdní hostince; např. penzion Starý Stožec má letopočet vzniku 1803, v bývalém Rytířském dvoře nad zazděným vchodem do bývalé maštale je možné vidět letopočet 1807. Od poloviny 19. století se víska stávala místem střeleckých soutěží a slavností i cílem výletů obyvatel průmyslového podhůří; bývalo tu šest hostinců (většinou s ubytováním) a přípotoční lázně.
Bývalý Lesní mlýn
K Lesnímu mlýnu (byl využíván jako pila a tírna lnu, dnes jako penzion) se vážou místní zkazky (např. pověst o vodníkovi). Banda Jana Karáska tu při přepadu mlýna spáchala jednu ze svých vražd. Henleinovci tu měli skladiště zbraní. V roce 1942 město Česká Lípa zřídilo v prostorách mlýna školu v přírodě a v roce 1946 dětskou zotavovnu, využívanou i dětmi z Řecka.[7] Po druhé světové válce byla v Lesné služebna finanční stráže[8]
V roce 1949 se začalo jednat o připojení osad ležících na katastrálních územích Rozhled a Jedlová tj. osad Lesné, Rozhled a Jedlová, kde se nikdy nepodařilo dosáhnout ani sedminy předválečného stavu obyvatel. Osada a katastrální území Rozhled se do roku 1960 nazývala Tolštýn. Na schůzi rady 9. července 1949 předseda přečetl zápis ze schůze pléna MNV v Jiřetíně, ve kterém bylo jednáno o sloučení obce Tolštýna s Jiřetínem. Název sloučených obcí měl být Jiřetín pod Tolštýnem.[9] Integraci předcházela slavnostní schůze pléna MNV na Tolštýně dne 9. května 1949. Obce byly úředně sloučeny 1. října 1949; převedení administrativy trvalo do konce roku.
Osadou Lesné vede frekventovaná silnice I/9. V devadesátých letech dvacátého století zde byli v provozu čtyři restaurace a čtyři noční kluby. V roce 2017 zde není v provozu žádná restaurace a jeden noční klub. Zbytek domů jsou převážně rekreační chalupy. Díky silnici I/9 má osada Lesné velice dobré autobusové spojení se zbytkem republiky, vedou přes ni autobusové linky ze Šluknovského výběžku do Prahy a Liberce.
Přírodní poměry
Lesné leží v severní části CHKO Lužické hory, v údolí Lesenského potoka, sousedí s Dolním Podlužím na severu, s Jiřetínem pod Jedlovou na severozápadě a s osadou Rozhled na západě. Polní cesta do Jiřetína pod Jedlovou míjí vpravo žulový lom, nedaleko vlevo je bývalý lom na pískovec.[10] Asi jeden kilometr jižně od Lesného leží zřícenina hradu Tolštejn, který byl roku 1642 zničen švédskými vojsky. Směrem na východ a jih jsou lesy.
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 225 obyvatel (z toho 113 mužů), z nichž byli tři Čechoslováci, 215 Němců a sedm cizinců. Kromě čtyř členů nezjišťovaných církví a jednoho člověka bez vyznání byli římskými katolíky.[11] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 250 obyvatel: čtrnáct Čechoslováků, 222 Němců a čtrnáct cizinců. Kromě římskokatolické většiny ve vsi žil jeden evangelík, jeden příslušník nezjišťovaných církví a osm lidí bez vyznání.[12]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[13][14]
Rok
1869
1880
1890
1900
1910
1921
1930
1950
1961
1970
1980
1991
2001
2011
2021
Počet obyvatel
277
314
311
294
288
225
250
63
53
41
13
7
6
13
10
Počet domů
34
36
34
35
35
35
35
36
36
12
8
18
19
15
15
Turistika
Osada Lesné z Tolštejna
Přes osadu Lesné vedou dvě značené turistické trasy, červená číslo 0318 vede z Lesného do Krompachu a dále na vrchol Hvozdu, na opačnou stranu směrem k hradu Tolštejn má červená turistická trasa číslo 0332, vede před vrchol Jedlové do Krásné Lípy. Červená turistická cesta je zároveň Evropskou dálkovou trasou E3. Žlutá turistická trasa číslo 7027 ve z Jiřetína pod Jedlovou přes údolí Milířky, zde na ni navazuje Hornická naučná stezka Údolí Milířky, do Dolního Podluží na hraniční přechod s Německem.[15]
↑Mandava 2004. Kruh přátel muzea Varnsdorf, říjen 2004, Petros Cironis: Domovy řeckých dětí v Dolní Chřibské, Lesném, Tolštejně a Krásném Poli, str. 68-71
↑Kolektiv autorů, Hraničáři pod Luží 38, Československá obec legionářská, 2003, obr. 19, ISBN80-86011-20-8
↑Jan Smetana, Jiřetín pod Jedlovou, 1998, str. 146
