PROFILPELAJAR.COM

Leonid Ivanovič Popov
Leonid Ivanovič Popov
Sovětský kosmonaut
Státní příslušnost	SSSR
Datum narození	31. srpna 1945 (79 let)
Místo narození	Oleksandrija Ukrajinská SSR
Čas ve vesmíru	200d 14h 45m
Kosmonaut od	1970
Mise	Sojuz 35, Sojuz 40, Sojuz T-7
Kosmonaut do	1987
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leonid Ivanovič Popov (rusky Попов Леонид Иванович; ukrajinsky Попов Леонід Іванович) (* 31. srpna 1945 Oleksandrija, Ukrajinská SSR) byl sovětský vojenský letec a kosmonaut ukrajinské národnosti^[zdroj⁠?!]. Ve vesmíru byl třikrát.

Život

Leonid se narodil v ukrajinském městě Olexandrija (rusky Alexandrija) koncem srpna 1945.^[1] Jeho otec byl předválečným předsedou kolchozu ve vesnici Morozivka a po válce se sem vrátil pracovat i založit rodinu. Malý Leonid se v základní škole učil s průměrnými výsledky. Po škole začal pracovat v továrně jako elektromechanik, za dva roky se dostal do černihivského leteckého učiliště. Stal se stíhacím letcem a v roce 1970 se dostal do Hvězdného městečka. Byl náhradníkem pro Sojuz 22, pracoval v řídícím letovém středisku. V roce 1980 se svého prvního letu dočkal. V té době jeho dcera dokončovala desetiletku.^[2]

Lety do vesmíru

Poprvé startoval z Bajkonuru v roce 1980 spolu s Rjuminem v Sojuzu 35. Letěli a pak pracovali na orbitální stanici Saljut 6. Zde přivítali další posádky z programu Interkosmos a strávili zde rekordní dobu 6 měsíců. Zpět na Zemi odletěl v lodi Sojuz 37. Po dovolené v Kislovodsku a na Kubě se do Hvězdného městečka vrátil.

Na jaře dalšího roku letěl podruhé. Tentokrát na Sojuzu 40, na palubě měl Rumuna Prunaria a opět pracovali, ale jen pár dní, na stanici Saljut 6. Let i přistání bylo bez problémů. Jako všichni kosmonauti i oni byli po přistání vyznamenáni jak v Kremlu, tak v zemi svého partnera, tedy v Rumunsku.

A už o rok později letěl potřetí v novém typu Sojuz T-7, opět jen na osm dní, ale na novou stanici Saljut 7. V posádce měl kosmonauty Serebrova a druhou ženu-kosmonautku po Těreškovové, Savickou. Vše proběhlo bez větších problémů a dolů se vrátil v lodi Sojuz T-5.

Všechny tři lety začínaly na kosmodromu Bajkonur a končily přistáním v kabině na padácích na území Kazachstánu.

Sojuz 35, Saljut 6, Sojuz 37 (9. duben 1980 – 11. říjen 1980)
Sojuz 40, Saljut 7, Sojuz 40 (14. květen 1981 – 22. květen 1981)
Sojuz T-7, Saljut 7, Sojuz T-5, (19. srpen 1982 – 27. srpen 1982)^[3].

Po letech

V roce 1987 dosáhl vojenské hodnosti generálmajora a téhož roku tým kosmonautů opustil. Je ženatý a má dnes již dospělou dceru.

Vyznamenání

Čestné tituly

Hrdina Sovětského svazu – 11. října 1980 a 22. května 1981
Hrdina práce – 1980
Hrdina Maďarské lidové republiky – 1980
Hrdina Kubánské republiky – 1980^[4]
Hrdina Rumunské socialistické republiky – 1981

Řády a medaile

Leninův řád – Sovětský svaz, 11. října 1980, 22. května 1981 a 27. srpna 1982
Řád Ho Či Mina – Vietnam, 1980
Řád Playa Girón – Kuba, 1980^[4]^[5]
Řád vítězství socialismu – Rumunská socialistická republika, 22. května 1981
Řád svobody (Laos) I. třídy – Laos, 1981

Medaile Za zásluhy při objevování vesmíru – Rusko, 12. dubna 2011 – za velké zásluhy v oblasti výzkumu, vývoje a využívání kosmického prostoru, za mnoho let svědomité práce a za aktivní společenské aktivity^[6]

Odkazy

Reference

↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 354.
↑ CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Čtvrtá základní, s. 124.
↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Leonid Ivanovič Popov, s. 171.
↑ ^a ^b Леонид Иванович Попов. www.astronaut.ru [online]. [cit. 2020-06-21]. Dostupné online. (rusky)
↑ 1980: Granma Archives Index - LANIC. lanic.utexas.edu [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. (španělsky)
↑ Указ Президента Российской Федерации от 12 апреля 2011 года № 436 «О награждении медалью „За заслуги в освоении космоса“» Dostupné online