Lenochod černopásý žije pouze v atlantickém lese na pobřeží Brazílie. Ačkoli před lidskými zásahy do tohoto biomu představoval široce rozšířený druh, areál rozšíření se kvůli odlesňování výrazně zmenšil a fragmentoval. Centrum výskytu lenochodů se soustředí do jižních oblastí brazilského státu Bahia.[2] Nutno však dodat, že severní a jižní populace tohoto druhu tvoří dva geneticky dobře odlišitelné, alopatricky se vyvíjející klady, které představují minimálně dvě evolučně významné jednotky.[3]
Popis
Muzejní vzorek (Museu de Zoologia, Barcelona)
Lenochod černopásý je největším zástupcem čeledi lenochodovití tříprstí. Celková délka těla činí 45–50 cm, krátký robustní ocas dosahuje maximální délky asi 5 cm. Tělesná hmotnost se pohybuje mezi 3,6–4,2 kg, přičemž samice bývají větší a mohutnější než jejich samčí protějšky. V praxi je nicméně spolehlivé určení pohlaví obtížné, velikost jedince navíc závisí i na obývaném stanovišti (např. lenochodi z chladnějších biotopů ve vyšších nadmořských výškách bývají větší než lenochodi z teplejších nížin).[4]
Zbarvení je na celém těle světle hnědé. Okolo krku vyrůstá černá hříva, jež následně splývá i přes ramena. Hříva se objevuje pouze u dospělců, zatímco mláďatům schází. Samci se pyšní hřívou větší a temnější, zatímco u samic může být redukována jen na pár postranních chomáčů. Tento znak se odráží i v odborném jméně lenochoda černopásého – torquatus vychází z latinského pojmenování pro límec.[5]
Chování a ekologie
Lenochod černopásý je, podobně jako ostatní žijící lenochodi, letargickým stromovým savcem, který většinu dne tráví odpočinkem a krmením. Může být aktivní během dne i během noci, přičemž uražená denní vzdálenost činí pouhých 23 až 28 m. Co se týče velikosti domovského okrsku, v případě dospělých samic činí 0,8 až 4,5 ha, u dospělých samců asi 7,6 ha. Rozloha obývaného území i aktivita však závisí na obývaném stanovišti i ročním období.[4]
Na základě mnohaměsíční terénní studie publikované v roce 1998 vyplynulo, že se lenochodi černopásí živí takřka výhradně listy, přičemž preferují listy stromů nad listy lián a zároveň čerstvé listy nad staršími listy. Studovaná trojice jedinců se krmila na pouhých 16 druzích stromů a 5 druzích lián, přičemž každý jedinec preferoval ještě menší množství druhů.[6]
Co se týče rozmnožování, kopulující lenochodi byli ve volné přírodě pozorováni během září, zatímco největší množství porodů připadá na období mezi únorem a dubnem. Samice však může porodit v průběhu celého roku. Vrh čítá pouze jediné mládě, jež zpočátku tráví čas v matčině srsti. Samice jej kojí asi 2 až 4 měsíce, nicméně první listy mládě ochutnává již asi po 14 dnech od porodu. Samostatným se stává v asi 8 až 11 měsících života. Věk pohlavní dospělosti byl odhadnut na 2 až 3 roky.[5][7]
Ohrožení
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje ve svém vyhodnocení stavu ohrožení z roku 2022 lenochoda černopásého za zranitelný druh. Hlavní příčinou ohrožení je ztráta přirozených stanovišť v důsledku zemědělství, pastevectví a výstavby měst, populace se kvůli tomu stávají silně nespojité. Míra odlesňování v regionu atlantického lesa se nicméně zhruba od 90. let 20. století podstatně snížila. Z dalších hrozeb lze jmenovat lov pro maso či tradiční medicínu, rozvoj dopravní infrastruktury pak přispívá k úmrtnosti v důsledku kolizí s motorovými vozidly. Populace lenochodů černopásých mohou být ohroženy i extrémními výkyvy počasí souvisejícími se změnou klimatu. Celková velikost populace zůstává nejistá, IUCN však předpokládá její klesající trend.[2]
Odkazy
Reference
↑The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
